Je za co děkovat…a jsem vděčná za každou z vás. Ani nevíte, co pro mě znamenáte. Vlastně víte, protože většina z vás (troufám si tvrdit, že všechny, ale netroufám si to za vás napsat, tak jsem to malinko zaonačila) to cítí stejně jako já.
Mám velkou radost z toho, kolik práce na sobě jste všichni udělali. Nemám teď na mysli jen kreslení (tady si to spousta z vás nepřipouští, protože si nevěříte a nechcete připustit, že i vy máte ten dar…tak už se tomu přestaňte bránit), mám na mysli hlavně vaše pochopení a toto pochopení v uvedení do praxe, do vašeho dennodenního života. Musím se usmívat ještě dnes, když se v myšlenkách zatoulám do minulého víkendu, jak jste si těch změn všímali především u druhých a u sebe moc ne, ale je fakt, že některé jste nahlas přiznali, jak jste svůj život a postoj po semináři AK1 začali vědomě měnit.
Hřeje mě u srdíčka, že se ke mně vracíte ….a vracíte se i vy, které seminář už nepotřebujete a jdete si jen natáhnout do sebe atmosféru, poznat nové pastélečky, které znáte ze skupiny jen z FB…a hlavně jsem si všimla, s jakou noblesou, pokorou a porozuměním, předáváte vy mazácké pastelky své zkušenosti novým pastelkám. Jsem na vás hrdá a teď se mi tak trošku dojetím do očí derou slzy…. Protože si čím dál víc uvědomuju, že semináře které vedu dávají do kupy skvělé lidi, kteří si mají co říct, a když je průser (zdravotní, partnerský atd), tak opravdově soucítí a snaží se najít možnou cestu, jak z průseru toho druhého dostat ven a nebo jak ho pohladit, zklidnit a jak ho podržet. Není to jen PÓZA, ale OPRAVDOVÉ SOUZNĚNÍ DUŠÍ.
Velké díky patří i Honzíkovi a Soňce, kteří přijeli se svou mašinkou a věnovali vám (i mně) čas a poléčili přes mašinku to co každý potřeboval. A opět musím říct, že mě hřeje u srdíčka, že jejich CÍL byl POMOCT a až pak ODMĚNA…která byla minimální. Věřím, že se nenechají pohltit mamonem….ale že na prvním místě bude stále ten CÍL=POMOC. Je jasné, že cena se bude muset zvednout ..ta co byla na semináři byla „protekční“, ale ikdyž se cena zvedne, je potřeba mít hlavní cíl v POMOCI. Někdy je těžké toto ustát….ale věřím jim, tak jako věřím vám ostatním…věřím ve vaše dobré úmysly, ikdyž i s dobrým úmyslem umíme napáchat dobro, které je pro toho, na kom dobro pácháme, chápáno jako zlo. Tady stačí jediné…. Nepáchejme dobro sami od sebe…. Počkejme si, až se po nás bude dotyčný chtít vykonat dobro….pak DOBRO zůstane DOBREM.
Děcka moje pastelkové…. Já každé (mu) z vás děkuju za to, že jste přijeli a některé jeli takové dálky do Hodonína… děkuju vám za to, že jste mě dobyli svou energií a věřte mi, že jsem toto setkání potřebovala možná víc než některé z vás….. cítím se skvěle a po semináři jsem se pustila do žehlení, které tak nesnáším a žehlila jsem doopravdy s láskou a něhou a přitom jsem si přehrávala náš společný víkend.
No nic…. Nebudu vás zdržovat svým psaním…. Ono se to stejně nedá vepsat do písmen, to co cítím….to se zkrátka musí prožít a užít…. A vím, že vy víte a že to nemusím víc popisovat.
Mějte se a smějte se…. A nechte věci plynout…přijímejte a užívejte si, co vám život nabízí a nemrhejte svou energii do událostí, které proběhly, které nemůžete napravit….jen se z nich poučte a nechte je být. Rovněž nevěnujte energii do svých strachů, které mají budoucí čas …to lze jedině tak, že udržíte svou pozornost a myšlenky v PŘÍTOMNÉM OKAMŽIKU.….no nic…už zas kážu….tak radši už doopravdy PA a PUSU a OBJETÍ pro každou (ého) z vás….
Miluju vás a těším se někdy někde na vás….
S láskou vaše Zrzka
6.9.2015
Naše mamčo pastelková,
mám v sobě stále co zpracovávat, moc ti děkuji za nádherné setkání všech tvých pastelek, byl to úžasný víkend propojený nádhernými zrcadylky a děkuji za jedno s modrým šátečkem. Mnohé jsem si uvědomila a uvědomuji a opravdu snažím se nechat minulost minulostí jenom ta mrška se někde objeví… Učím se tady a teď nohama na zemi. A všem děkuji za kouzelně prožitý víkend a také Soničce a Honzikovi děkuji za léčení s jejich miminkem, který opravdu pomáhá cítím se nádherně a konečně jsem v klidu a bez prášku proti bolesti spala a neboleli mne ledviny…
DĚKUJI Andrea
31.8.2015
Zuzanko,
Ty jsi boží. Víc asi nejsem schopna teď napsat a stejně další slova jsou zbytečná.
MTR a to šíleně moc.
Děkuji 🙂 Dita
6.9.2015
Ahoj Zuzi,
přesně jak píšeš, to se nedá vepsat do písmen, to se musí prožít a zažít a takový byl opět poslední prázdninový víkend který nás zase nakopl kupředu.
Ta atmosféra, nové pastelky, nové příběhy ze kterých si každý vezme to potřebné pro sebe, svůj život……
Opět naše mamčo – Zrzko…. děkujeme že dáváš takové lidičky dohromady a pomáháš nám jít kupředu za lepším Já….
Pa, pa a těším se opět někdy brzy na viděnou!!! <3
Milka
6.9.2015
Díky,mamko naša pastelková,že tě máme.
Napsala jsi to pěkně,pravdivě a s láskou,taky to teprve vše vstřebávám,bo jsem začala natvrdo chodit po roce marodění do práce a s 15 kg navíc,takže mám co dělat. Byla jsem velmi ráda,že jsi seminář pojala v lehčím stylu,bez nutnosti kreslení fidorek a já si mohla pěkně pokecat s Ivetkou,moc mi to pomohlo. V meditaci se mi nic tak závažného nedělo,ani u maminky v bříšku se nic znepokojujícího nedělo,ale dostalo mne to,že jsemse opět co by malá holka ocitla u stolu v kuchyni s rodiči,dědou i bratry,to bylo to,co mne tak dostalo,víš,rodičové nežijí a s bratry se nestýkám,co mi dalo práce se spojit s jedním z nich na Fb,zprvu se mnou nechtěl komunikovat vůbec a já požádala tam nahoru,at se to pročistí,už se stalo a dokonce ho jeho manželka s dcerou dokopaly k tomu,že jsme se nečekaně potkaly u hrobu rodičů na dušičky,když mi vyprávěl,že se mu zdál sen,že jsme se objímali,už mi bylo jasné,že mu ho splním a taky se stalo. Mě to takhle stačí,píšeme si občas a napětí je menší.Bratr je o 12 let starší,mám ještě jednoho,o 14 let staršího,ten je v područí svých žen a démona alkoholu,toho nevyhledávám,ovšem v té meditaci mi došlo,že jsem pořád ta malá holčička,co si neví rady… proto mne Ivetka mateřsky objímala a pak otcovsky i Ludvík,kterému jsem se přiznala,že se mi objevil v meditaci,jako ten Bůh. Netušila jsem,co je zač,vzhledově jsem netušila,jestli je otec Jamajky,či co…;-)to jsem mu neřekla. To víš,Zuzi,dělám ve školce,moc do styku s lidmi se nedostanu a když jsou letití,tak většinou žehrajícího ražení,netušila jsem tu hloubku,už vím,tuším a říkám si,že nesmím posuzovat,moc dobře to vím…B-) Ludvík je fajn,poléčil mne,poslal energii,říkal,abych nevybuchla,no,já ji ráda přijala,kdyby to bylo častěji… krásně to hřálo na hrudi,pak v rukou a postupovalo dál. Je to už dávno,co mne vůbec nějaký muž držel za ruku ,od něj jsem to brala jinak a dokoce jsem si o to řekla. A velký kopanec dobrým směrem jsem dostala,když se na mě málem nedostalo s mašinkou od Soňky a Honzíka,mám víc hledět sama na sebe a říkat si zasloužím si,protože mne jinak v realu lidi přehlížejí ,příkladem je roky můj muž,tam to jde totál do sraček a díky Ivetce tuším proč. Dala mi další kousíček do mozaiky. Prostě víkend se povedl,mnohé jsem si uvědomila a dokonce jsem si mezi sobotou a nedělí dáchla dvanáctku i za úplnku…mé ledvinky jsou vztahy oslabené,tak odpočívám,když můžu. Zuzanko,jsem ráda,že jsme se potkaly,
děkuji,děkuji,děkuji,
Jindřiška
6.9.2015
Milá Zuzanko,
děkuji za krásná slova. Vše, co píšeš, ke mě mluví z hloubky duše. Cítím to úplně stejně a navíc se mi nedostává slov, abych ten pocit vyjádřila. Moc děkuji za to, že jsi vstoupila do mého života. To setkání bylo osudové, protože mi ukázalo cestu. Na té cestě jsem toho mnoho pochopila a konečně začala žít v praxi to, co jsem před tím perfektně zvládala jen po teoretické stránce. Začala jsem žít v souladu se svou duší…a ta harmonie a klid uvnitř mého srdce je úžasná… Moc si cením všech lidiček, které jsi spojila v jednu velkou pastelkovou rodinu…Ano, máš pravdu, je mezi námi opravdové souznění duší…a vážím si tvého přirozeného daru stmelovat lidi…i toho, jak jsi nás tím všechny obdarovala.
Zuzanko, objímám tě a děkuji za všechno.
S láskou Iveta
6.9.2015
Já také děkuji,Zuzi;
Tobě i celé naši pastelkové rodince. Nedávno jsem dumala,odkud jsem se vůbec dostala na Pravdičky..:D a sice jsem na to nedošla, ale to je jedno;hlavně,že jsem konečně doma a v bezpečí. Děkuji,že jste;miluju vás
Daniela
6.9.2015
Zuzanko,
děkuji za tvá nádherná slova. Tolik moudrosti a lásky, srdíčko na dlani – to jsi ty. Jsi nádherná živoucí bytost, která má nohy pevně na zemi, ale tvoje zrzavé tykadélka dosahují až za mez chápání některých z nás.
Tak jak se dotýkají nebes, tak nás i vyhledávají a spojují .To tvoje zrzavé vysílání nás skloubilo dohromady a dělá z nás jiné, lepší tvorečky. Mnozí z nás vydolují z hlouby duše to svoje pravé já, propustí jej a najdou podstatu bytí . Lásku – DOBRO…. Protože všechno je láska. Já, ty, on, ona, my Vy, všichni. Všechno je stvořeno z lásky a my rádi přijímáme toto poslání, či „zrzavé postižení“…… Jsem moc ráda, že mám útočiště, kde jsou tak otevřené dušičky, se kterými můžu sdílet svou školu života. Tady jsem doma a vím, že nemusím ani mluvit a všichni pochopí.
Vím, že člověk by měl pracovat především sám na sobě a neměl by řešit věci za jiné, nicméně rozdat lásku – DOBRO, úsměv, pochopení, je jednoduchý úkon, který má ale velkou moc. Někdy je ovšem těžší toto páchat venku, než uvnitř skupiny (někdy dokonce jenom virtuálně) stejně postižených tvorečků. O to víc jsem si vědoma toho, že už není mým (naším) úkolem lebedit si v těchto zrzavých vibracích, ale je potřeba předávat postižení dál. Ten , kdo je probuzen a vidí v 3D, měl by sklonit svou hlavu a hledat v 2D. Otevřít oči a pomoci z bahna ostatním… jééé, to jsem ani psát nechtěla, ale nechám to tady, asi to tady mám být.
DĚKUJI ŽURINKA
7.9.2015
Milá Zuzanko,
děkuji za další nezapomenutelný seminář. Nezapomenutelný je pro mě každý už od jara 2013 a věřím, že budou ještě další. Každý z nich je pro mě milým setkání s lidmi, které jsem si zamilovala a vždycky se na ně těším stejně, jako na tebe, mamko naše pastelková :).
Vždycky, když si myslím, že uvolním místo novým, tak mě cosi nakopne a řekne „jeď“, tak zase jedu a pokaždé jsem bohatší o pár nových přátel a o poznání, že to bylo správné a ještě stále potřebné.. pro mě. Mám ráda velká a otevřená srdíčka pastelek, jejich upřímná obejmutí, kterých je za celý víkend požehnaně a hlavně mají velikou sílu a moc.. dodávají podporu, vyjadřují souznění a pochopení, dělají radost a tiší bolest.
Když mi Olinka vyložila karty a já jsem o tom vyprávěla doma, ptali se mě: „A to jsi kvůli tomu musela jet až do Hodonína, říkáme ti to pořád. “ Ano, musela :D. Muselo mi dojít, i když jsem to cítila sama, že jsem se zastavila na své cestě, ve které chci pokračovat a zkusit kreslit. Tentokrát doopravdy, protože teď už mám práci, která mě neždímá až na pokraj sil a mám energii a chuť pokračovat v pastelkování.
Proto děkuji za Tvé semináře, za Tebe a všechny ostatní lidičky „postižené“ stejnou diagnózou.. Láskou ke všemu a ke všem ♥. Děkuji Ti Zrzečko i všem ostatním za další úžasný víkend.
S láskou Kamča.
7.9.2015
Ahoj Zuzi,
děkuju Ti za krásný pozdrav a díky. Taky Ti moc děkuju za to, že pořádáš tyto semináře. Že si najdeš ten čas a stmeluješ a přitahuješ svou osobností a temperamentem. Díky tomu jsem poznala a stále poznávám super lidi, ze kterých se postupně stává moje rodina. Jsem za to víc než nesmírně vděčná. Někdy, když mi třeba v práci není úplně dobře, nebo potřebuju vypnout, tak mrknu na fb na skupinu a hned je mi líp, takže je to i odreagování v každodenním životě, ne jen na seminářích.
Kreslení si mě našlo a stalo se mojí součástí. A odstartovalo moji práci na sobě. Takže teďka po skoro 3 letech už na sobě vidím pokroky a cítím se líp v životě. Nejsem už tak plná strachu a umím se líp vypořádat s životními situacemi.
Semináře mi dávají krásnou energii, stejně jako mi dalo i setkání v Hrozenkově.
Těším se na další akce a setkávání
Lenka B.
7.9.2015
Ahoj Zuzka a pastelky.
Konečne mám trochu času Ti odpísať na email.Som stále v jednom kole….ale mám veľmi veľa energie…:-) Ďakujem ….:-)Táto opakovačka bola pre mňa neuveriteľným zrkadlom ……Znova som preliala pár slzičiek ale už to nebolo ako na predchádzajúcich AK….Stretli sme sa u Teba zase tí čo sme sa stretnúť mali..že ….Andrejka moje zrkadlo…..:-) Ďakujem všetkým že ste….že si môžeme otvoriť navzájom každý tú svoju trinástu komnatu a nikto nás neodsudzuje….Veľké ďakujem patrí aj Honzíkovi a Soničke….:-) Mám úžasnú rodinu a druhú úžasnú som našla medzi Vami ..Zuzka ešte raz ĎAKUJEM… 🙂 😀 Je mi cťou byť jednou z Vás je mi cťou byť pastelkou…. Teším sa zase niekde niekedy na stretnutie s Vami pa a pusu….
Vaša Ruženka….
9.9.2015
Ahoj Zuzanečko moje milovaná.
Děkuji ti za tvá hřejivá slova a za naprosto parádní víkend. Pokaždé, když nás kreslíš, tak žasnu jak to všechno víš :-)) a přitom už také maluju 🙂 Naše společná setkání jsou pro mě už jako droga. Mám vás všechny tak hluboko v srdíčku a už to tak zůstane. Ty jsi prostě naše mamča pastelková a já ti ještě jednou z celého srdíčka Zuzi děkuju za to, že jsi !
Peťka K.
10.9.2015
Ahoj Zuzi , celá pastelková rodinko,
k psaní se dostávám až nyní, protože,nevím co a jak napsat, má nekomunikace mi to nijak neulehčuje.
Děkuji za krásný víkend, za to že jsem mohla poznat další úžasné lidičky, kterým není lhostejný život druhých a v těžkých chvílích ho podrží. Sobota patřila mezi mé nejlepší dny, nakoplá jsem byla jak elektrárna a vůbec mi nevadilo že jsem toho moc nenaspala, horší pro mne byl konec semináře kdy se mi stal trošku černějším, protože jsi mi potvrdila to co jsem cítila, jen jsem si to stále nechtěla přiznat. Stále jsem hledala v minulosti vše co jsem udělala , že se ke mě tak chová, ale po vykreslení jsem pochopila ,že nemá cenu se tím zaobírat a pustit to úplně k vodě. Při hopkování se k tomu stále vracím a ať přemýšlím, jak přemýšlím, nevím co mi má závidět, mou rodinu,která mě nerespektuje, starost o maminku, kila navíc, práci ,kterou nemám, kamarády ,které mi převzala a nevím co ještě. Budu se ráda stále od Vás učit, jak tomu čelit, aby mě to tolik netížilo. Hopkuji co se dá a doufám, že se mi podaří vše změnit , ještě totiž stále neumím se zbavit něčeho na čem jsem závislá. Jsem ráda za to , že jsem Vás všechny poznala, a že mi dáváte sílu a mám se stále co od Vás učit, ráda se s vámi zase setkám. 🙂
Radka
13.9.2015
