.
Vím, že nepíšu nic nového a že o těchto znamení víte….ale ruku na srdíčko……opravdu si jich všímáte? Opravdu je posloucháte?
Znamení, které nás na našich cestách provází, přirovnávám k semaforu :o). Semafor známe…červená-stát, zelená-jedu, oranžová-pozor na změnu (zdvižený prst).
Kdo nám sesílá znamení? Jsou to naši andělé strážní? Ochránci? Průvodci? Kdo tedy? Je jedno kdo to jak má a vnímá, každopádně těm co nás upozorňují, děkuju za každé upozornění.
Napíšu vám kratičkou story o znameních, která se stala teprve nedávno mému manželovi, který nevěří na věci mezi nebem a zemí, ale tato příhoda ho možná přece jen malinko nakopla, když jsem mu o semaforu řekla.
Byl to páteční den, brzy ráno….. já jsem se vypravovala na zkoušku do školy a manžel do práce. Tentokrát řídila Peťka a než pro mě přijela….dorazila ke mně Andrejka. Mezitím co jsme čekali až Peťka přijede, manžel za mnou přišel s nešťastným výrazem, že se nemá jak dostat do práce, že nemůže nastartovat ani jeho ani moje auto (mrzlo až praštělo a parkujeme venku). Vlezla jsem do svého auta a na první pokus auto nastartovala…manžel nevěřícně zíral a ptal se…jak jsi to udělala? Normálně :o) otočila jsem klíčkem…. Pro manžela znamení, že neměl řídit….naskočila mu ORANŽOVÁ pro mě ZELENÁ. Když jsem se vrátila ze zkoušky…auto bylo už u baráku, přestože manžel měl být ještě v práci. Doma jsem ho našla v barvě zelené :o), jak mu bylo špatně a vyprávěl mi co se stalo dál. Jelikož moje auto bylo téměř na suchu… musel po cestě dotankovat…. Natankoval plnou nádrž… a když šel platit….zjistil, že všechny věci má ve svém autě, které poctivě stálo před barákem. Trapas a musel nechat hodinky na benzince a jel se vrátit pro věci do auta…. ORANŽOVÁ s výstrahou :o)….vrátilo ho to domů….neměl jet…. Rychle přehodil věci z jednoho auta do druhého, stavil se na benzině a zaplatil sekeru kterou tam nechal a valil do práce….už i tak jel pozdě…..300 m před školou….autem zastavil pod Avií ….ČERVENÁ … to už bylo opravdové zastavení. Neměl řídit a možná neměl být ani v práci, protože ho šéf poslal nakonec domů…. Naštěstí to odnesli jen plechy a manžel to zdravotně neodnesl. Neposlouchal znamení….a tak se stalo co se stalo.
Ještě než se stala tato událost a poučení….měla jsem i já zastavení. Už delší dobu, jsem cítila, že jsem docela z práce vyčerpaná…..ORANŽOVÁ, ale dovolenou jsem měla rozplánovanou a už s ní nešlo šíbovat. Pracovní den začal skvěle…. Jenže pak se stalo co se stalo…přivřela jsem si prsty do auta…takže pracovní úraz…nebylo to nic vážného, ale prsty mi nakonec dali do dlahy, takže jsem byla omezená. Vystavili mi neschopenku….ČERVENÁ, takže jsem v práci nebyla a nemohla jsem psát své pravdy……..měla jsem se učit….na tu zkoušku. Nemohla jsem se před tím k učení přinutit, protože jsem měla větší potřebu odpovídat vám na vaše dotazy a psát své pravdičky :o). Jen co mi sundali dlahu a mohla jsem jít do práce, tak se mi zranil pes (bez kterého nemůžu pracovat) ….další ČERVENÁ a pro mě velká ochrana…ti moji kluci prdelatí okřídlení, mě tak chránili, že mi zkrátka do té mé práce nedovolili jít….slovo kdyby jsou jen spekulace a představy….možná kdybych v té době byla v práci….možná by ses stalo něco a už vám tady nemohla napsat ani jednu pravdu, ani zodpovědět dotazy….nevím…. kdyby …jsou spekulace. Jedno vím však jistě…..mělo to tak být….měla jsem se zastavit….
O zelené tu ještě nepadlo slovo….a tak vám ještě napíšu, jak mi funguje ZELENÁ ….když jsem jeli na tu zkoušku, tak jsme jeli plynule a nikde nemuseli stát…. byla mlha, mrzlo …. a na opravdových semaforech nám svítily zelené světýlky, na křižovatkách bylo prázdno….průjezd byl úžasný….. zkoušku jsme všechny čtyři (Marcelku bereme po cestě) zvládli na pohodu.
ZELENÁ mi například ještě funguje, když něco chci koupit ….sleduju lidi co potkávám….když jdou s plnými taškami, tak vím, že koupím přesně to co potřebuju….jak jdou bez tašek a ještě se mračí…. tak je mi jasné jak pořídím…. Dřív jsem to zkoušela a šla zkusit štěstí…dnes už vím, že si mám raději zajít za někým jen tak na pokecík a nebo se projít a sledovat znamení, které můžeme vidět v mracích, v lidech, všude :o).
Určitě si teď kladete otázku……nojo, ale jak se v těch znameních mám vyznat?
Jednoduše…….to co vás napadne (první myšlenka…takový záblesk…je vaše intuice, kterou je dobré poslechnout) je vaše pravda, vaše přesvědčení, vaše zkušenost…ani tady to nemusíme mít všichni stejně…..jen je třeba si ujasnit….co je pro vás ZELENÁ ORNŽOVÁ a ČERVENÁ.
Moji drazí..mějte se s smějte se….a hlavně se kolem sebe dívejte a sledujte znamení, které vám říkají, kudy tudy za svým štěstím….. mám vás ráda, přestože se neznáme osobně……jak mám velké srdce a kolik vás tam je…. O tom bude další Novoroční článek….vaše Zrzka
31.12.2010
Ahojky Zuzanko!
Tvoje stránky jsou opravdu zajímavé, teď mám ještě chvilku v práci, tak jsem si přečetla o znameních na cestách.Přispěju Ti jedním malinkých příběhem.
Znameních mám spoustu, většinou si je uvědomím, když už se něco stane, že to před tím bylo znamení.
Tato malá příhodička se mi stala, když jsme se s NÍM domluvili, že pojedeme na výlet. Děti nebyly doma. Předestírám, že když chci někam vyrazit a nechci přijít pozdě, radši si přivstanu, nasnídám se v klidu, připravím co potřebuji – a nakonec stejně přijdu pozdě 😀
A tak jsme se domluvili na ráno asi osmou hodinu, tak jsem si přivstala, nasnídala, upravila, oblíkla… atd., měla jsem chvilku čas, tak jsem šla nakrmit zvířátka ještě na dvůr (psi, kočky, soused měl puštěné slepice – máme společný dvůr). Pak už byl čas jít, tak jsme vyrazili. Výlet byl nádherný, něco co mi už dlouho chybělo. Asi kolem druhé odpoledne, zrovna jsme končili prohlídku jednoho zámku, mi přišla sms od dcery. Když jsem si ji přečetla, málem jsem dostala záchvat smíchu. Zprávička zněla: Nuu mami copa si dělala? Tys zavřela do baráku dvě slepice! Nuu máš se na co těšit, až přijedeš domů. :-)) :-)) ….
Měj se a směj se Zrzečko jedna! :-))
31.12.2010
Tuto reakci mi zanechala Anička pod článkem na Facebooku a jelikož ne všichni co moje-pravdy navštěvujete jste na FB, tak jsem si dovolila její text a zkušenost překopírovat sem :o)
Takéto veľké zamyslenie som schytala pred časom (odvtedy som vďačná za každú výhybku, ktorú mi nebesia do cesty vsunú)… Denne som jazdila autom do práce tzv. „cestou smrti“ …jedno ráno mi nevychádzal krok, ale s pocitom nenahraditeľnosti som valcovala všetky prekážky tak, aby som stihla na prevádzku prísť včas… Už som bola za volantom, keď si môj maznáčik (najmladší syn) vymyslel dôvod… pre ktorý som sa predsa len domov vrátila… Stratila som tým cca 15 minút… dnes však viem, že som vtedy mohla stratiť všetko……….. Pochopila som to, keď som dobehla (?) kolónu áut odklonenú na náhradnú trasu… veeeeľmi vážna tragická dopravná nehoda sa na mojej ceste udiala v súvisiacom časovom horizonte… Zvyšnú hodinu krokového presunu do cieľovej stanice som za volantom prerevala… výčitky, že som na syna za zdržanie nakričala… sa prerývali s nesmiernou vďakou… že ma zatiahol späť…….. keďže som svoj semafór prehliadala… mhmm… Zrzuľkaa moja… neskutočnú pravdu vo svojich slovách máš… (Tvoje pršteky v dlahe boli pre mňa oranžovou… aj keď som ju akceptovala až „po druhé“… vieš… že viem…:o)… ďakujem že si…♥ Anička
31.12.2010
