Pravda o tom kam se poděly „normální“ děti

Ještě než vám napíšu moji pravdu na toto téma, je nutné upozornit, že jako každý článek z mého pera, je potřeba číst mezi řádky. Není potřeba se mnou souhlasit, ale budu ráda, když se zamyslíte a zkusíte se podívat stejným směrem (úhlem pohledu), kterým se dívám já při psaní těchto řádků.

Tato pravda ve mně zrála hodně dlouho. Už o ní mluvím delší dobu, že ji napíšu…každým dnem dostávám čím dál víc znamení a dnes konečně uzrála všechna ta slova, která jsou potřebná pro zamyšlení se a snad i pochopení.

Nadpis zní jasně „KAM SE PODĚLY NORMÁLNÍ DĚTI“?

Vážení, já fakt nevím…..tedy vím, ale k tomu se teprve dostaneme.  V poslední době, když mi někdo z rodičů začne povídat o svém dítěti a je z rodičů, kteří věří na věci mezi nebem a zemí, tak většinou mi pyšně hlásá (přála bych vám vidět ten jeho výraz, když mi toto sděluje a čeká co to se mnou udělá), že jeho dítě je buď indigové, křišťálové, duhové či smaragdové (věřím, že ještě další barvičky časem přibudou). Přitom spousta těchto lidí nemá rádo nějaké škatulkování, ale co se týče škatulek, které jsou takové jako by vznešené…do těch milerádi svého potomka šoupnou .

 

Nejvíce rozšířenou skupinou jsou děti INDIGOVÉ.

Jejich charakteristiku nemusím moc popisovat,  protože ji většina z vás zná a kdo ne, tak si může dát tu práci a další informace si na internetu dohledat.

 

– Tyto děti tady byly, jsou a budou, dokud se budeme rodit jako novorozenci do té doby, dokud to nebude jinak….a to asi ještě nějaký čas nebude.

– Dříve se těmto dětem říkalo, že jsou zlobivé, neposedné, grázlíci, těžko vychovatelné nebo géniové.

– Dnes jsou diagnostikovány  jako  děti se syndromem ADHD, ADD, nebo nadané

 

V duchovnu jsou škatulkováni jako děti INDIGOVÉ

Zdá se vám, že dřív tolik dětí „indigových“ nebylo? Ale jo, bylo, jen to nikdo tolik nesledoval. Jen si vzpomeňte na film OBECNÁ ŠKOLA, nebo na jiné filmy ze starých časů…. s oblíbeným Tomášem Holým, nebo na LUCIE POSTRACH ULICE a tak bych mohla pokračovat.

Charakteristiky dětí Indigových, křišťálových, duhových, smaragdových dál rozebírat nebudu…protože je zahrnu do těch dětí, které postrádám …do dětí NORMÁLNÍCH.

Dovoluji si tvrdit, že všechny děti jsou normální a výjimečné osobnosti, které potřebují od nás rodičů, od svého okolí, od společnosti lásku, pochopení, bezpečí, pozornost a výchovu, kterou podle svých individuálních potřeb od nás očekávají a potřebují.

Pokud si přečtete a na internetu dohledáte informace o těchto dětech, tak zjistíte, že do každé té barevné škatulky všechny děti, které znáte zapadnou. To potvrzuje jen slova, která jsem právě napsala…..všechny děti jsou normálně nenormální.

Proč tedy rodiče své děti škatulkují? Zkoušela jsem se podívat na to jejich pohledem a zjistila jsem, že chtějí ze své ratolesti mít ještě víc jedinečného človíčka než je ten druhý, nebo…. Hyperaktivitu, zlobivost, vzdor, různé poruchy učení, problémy ve výchově raději zaobalí do toho vznešeného slova INDIGOVÉ DÍTĚ.  Těm dětem je naprosto jedno jestli jsou indigáčci nebo ne….

Pokud dítěti rodiče dají víc lásky, pozornosti a pochopení za to, že jsou víc než jiní…je to opravdová láska? Nebo je to láska …něco za něco? Dokázali by milovat stejně, kdyby si své dítě takto nezaškatulkovali? To jsou otázky, na které by si měl odpovědět každý z rodičů sám….

Další problém, když takto zaškatulkujeme dítě a vidíme v něm něco nadpozemského, vidím v tom, že rodiče při výchově ztrácejí soudnost.

 

 

Pro lepší pochopení dám příklad, kterému jsem byla svědkem:

Je to už několik let, kdy ke mně na návštěvu přijela jedna známá se svým synem, který byl INDIGOVÝ. Byl to klučina opravdu nadaný… během několika minut dokázal rozklíčovat PC hru, aby se mohl dostat do vyšších kol, než ke kterým by se musel pracně dohrát. Vážně to byl klučina velmi inteligentní, mluvil jako skoro-dospělák a měl přehled v mnoha oblastech.

Maminka na něj byla dostatečné pyšná a já čuměla jako puk, že sedmiletý kluk zná a ví toho tolik.

Po druhé jsem čuměla jak puk, když jsme obědvali a maminka synka dokrmovala, aby se najedl a byl sytý. Když mu v jeho sedmi letech, po vykonání potřeby utíkala otřít zadek a pak umýt i ruce….to už jsem se docela divila. Že ho večer koupala a ráno mu čistila zuby, může přijít divné i vám, ale přísahám na holý pupek, že si nevymýšlím.  S maminkou jsme byli na sebe natěšené a chtěli jsme si popovídat…ale to nešlo…. Jen co synek oslovil matku, všechna pozornost na to co si říkáme v polovině věty ustala a byla věnována synovému přání. Když už i mamince to bylo po půl dni v mé přítomnosti nepříjemné a konečně mi chtěla doříct nějakou tu větu…synek k ní doběhl, skočil  na ni a otočil jí hlavu k sobě, tak aby její oči hleděly do jeho… Moc jsme si toho opravdu za celý den nestihli popovídat. To nemluvím o tom, že za mnou na návštěvu jeli přes celou republiku, abychom se poznali víc než přes písmenka. Večer nakonec chlapec usínal pouze v matčině objetí….jinak by neusnul….takže ani večer jsme nakonec nepokecali.

Můj názor je takový, že rodiče vystavují sebe i své dítě, které mají za indigové nebezpečí, díky tomu, že ztrácí soudnost, rozum i odpovědnost. Nebezpečí vidím v tom, že se stanou pro své dítě otrokem a dítě pro ně tyranem….pokud to budou přehánět jako před lety moje známá.

Rodiče pro své děti mají být v první řadě pro své dítě oporou a pocitem bezpečí. Myslíte si, že dítě, které s rodičem manipuluje cítí oporou a bezpečí? Já si osobně myslím, že ne.

 

rodina

 

 

Přirovnám to pro lepší pochopení k našemu šéfovi.

Šéf číslo jedna: Představte si, že budete mít šéfa, který si od vás nechá všechno líbit, že on bude skákat jak vy pískáte. Co k němu pocítíte? Autoritu? Respekt? Kamarádský vztah? Budete mu věřit a cítit se s ním bezpečně? Nebo ho budete čím dál víc využívat? Když pak dojde na lámání chleba a bude se u vás propouštět a on se takto bude chovat ke všem zaměstnancům, nejen k vám (ke všem…ať už k těm, kteří budou něco umět, nebo k těm co mu pochlebují atd)…budete se cítit bezpečně, že právě o vás se on postará?  Nebo, že takový člověk – ňouma, ubrání vaši fabriku?

Šéf číslo dva: Nebo se budete cítit bezpečně pod vedením šéfa, který vás sprdne, že si neplníte povinnosti a když vykonáte dobrou práci, tak vás pochválí a patřičně odmění. Je poctivý k sobě i druhým, ke všem. Má přirozenou autoritu, je empatický a když máte problém a jednáte s ním na rovinu, tak vám naslouchá a pomůže vám najít možné řešení, tak aby bylo pro obě strany vyhovující.

 

To jsem malinko odskočila ….ale přitom si myslím, že to stále souvisí s tím o čem tady je řeč. Abych pravdu řekla, daleko líp by se mi na toto téma mluvilo než psalo.

Každé dítě je jedinečnou osobností, která se stále bude vyvíjet a stále bude jedinečnou bytostí…záleží hodně na nás rodičích…jak jim pomůžeme se v tomto světě orientovat.

Každé dítě má svůj svět a do asi 6 let má otevřený i ten svět, který mi dospěláci chceme vidět a nevidíme a tak se snažíme rozpomenout se jaké to bylo tenkrát. Ale kdysi dospěláci nám to naše vidění rozmluvili…teď bude záležet na nás, jak to zvládneme jako rodiče my.

 

Jako rodiče bychom si měli uvědomit, že každé dítě potřebuje:

Lásku, pochopení, pocit bezpečí, uznání, výchovu = pochvalu i přiměřený trest (bez toho si myslím, že se dá vychovávat stěží), empatii, pomoc při řešení jejich problémů, sdílení jejich radosti, nastavení mantinelů v podobě slušného chování.

Pro naše děti bychom měli být především v první řadě rodiče a přirozené autority  a potom i kamarádi do nepohody.

Není žádný univerzální návod, jak to udělat dobře….každý rodič v danou chvíli jedná tak jak nejlíp uměl a jak se měl zachovat. Každý je nepopsaný list, když přijde na tento svět… a to že si občas letmo vzpomeneme na to, co bylo v minulém životě, nebo na jiné planetě….to máme taky každý… jen někdo si toho všímá víc a někdo míň.

Mám dvě děti…obě jsou dospělé a jedinečné…. Mohla bych je zaškatulkovat….. tak jak já bych se mohla taky zaškatulkovat….a ty taky….a ty též…. JE TO NUTNÉ?

 

Děkuji za vaši trpělivost, že jste dočetli až sem….děkuji za to, že si mezi řádky čtete i to co jsem tam nestihla vepsat…. a nemusíte se mnou souhlasit….ale až vychladnete, tak se zkuste znovu podívat úlem pohledu, který jsem vám nabídla.

 

Mějte se a smějte se….

S láskou …vaše Zrzka

14.3.2013

Tento článek věnuji nejen rodičům, kteří si myslí, že nemají normální dítě a že jeho dítě je výjimečné, ale všem rodičům, prarodičům i nastávajícím rodičům. Rozhodně tento článek neosloví vaše dítě, protože jemu je absolutně jedno, jestli je takové a nebo makové.

Sdílet tuto pravdu

Reklama

Sledujte na Facebooku

Vaše komentáře

Reklama