Letošní Vánoce jsou jiné než ty předešlé… trávím je od včerejšího rána v práci…. volno mi začne až 27.12. ne… nemusí mě nikdo litovat… já jsem si své povolání vybrala a beru ho i jako své poslání….a u štědrovečerního stolu chybět nebudu.
Je 24.12.2011 04.30…vstávám do práce s předstihem, dokonce dřív než mi zazvoní budík. Uvařím si kafé a usedám k PC abych na PRAVDIČKY konečně dala přání k Vánocům a vám všem poděkovala za vaše přáníčka, kterých mi přišlo habakuk….a věřte mi, že pohladily mou dušičku a zahřály u srdíčka.
Venku to Vánoce moc nepřipomíná…. na to, že je prosinec, je poměrně teplo a prší…škoda…už dlouho si přeju bílé Vánoce.
Po ranním rituálku, kdy spáchám na sobě hygienu, lehce se přimaluju a obleču uniformu, přehazuju přes rameno baťoh a mažu do kotce vytáhnout parťáka Jasa…který už skáče v kotci a radostně mě vítá. Přivítáme se, skočíme do auta a jedeme do práce, kde střídám kolegu, který od půlnoci pátral s dalšími kolegy po jednom pohřešovaném muži…. My co jsme ráno nastoupili do služby, vyjíždíme, dostáváme instrukce a začínáme pátrat… jsme ve výhodě oproti noční směně… večerní mlha i tma zmizela…jen déšť nám naši práci znepříjemňuje….netrvá to dlouho a muže nacházíme… bohužel, své dílo dokonal a domů ke své ženě a synům se už nevrátí…. Bolest rodiny je hmatatelná … nás všech se tento příběh dotýká, mnozí nechápou, soucítíme…naše práce pátračů tady končí… vše si přebírají jiní…. kompetentní…Rozjíždíme se každý do svého rajonu a ještě než se rozjedeme, tak si popřejeme hezké svátky…
Vyrážím se psem ven do našich místeček…. zkontrolovat, jestli je všechno tak jak má být…. Když tu si všimnu jak z nebe něco padá…. kousek ode mě…to něco padá tak lehce, jako by to bylo peříčko….jsou to dva balíčky…na kterých je čitelně napsáno… pro Ondráška a Aničku, pro Nikolku a Aničku. Je to tak… Ježíšek letěl rozdat dárky a dva balíčky mu vypadly…nic není náhoda…není náhoda ani to, že ty lidičky znám. Jsem ve službě a na autech máme nápis POMÁHAT A CHRÁNIT. Takže ochráním ty balíčky, aby se nedostaly do cizích rukou a pomůžu Ježíškovi s jeho roznáškou.
Jaso se proběhal a tak se vracíme k autu… Nikolka a její maminka Anička bydlí kousek od místa, kde zrovna jsem a tak si říkám, že tam zajedeme. Nikolka mi vstoupila do mého života i s Aničkou v srpnu roku 2010. Je ve vigilním kóma …. je jak šípková Růženka, která čeká na polibek od prince… a já doufám, že jednou u nich na dveře její princ zaťuká. Zvoním u dveří a přichází mi otevřít Anička… obejmeme se a já ji předávám dáreček…. jsou to už druhé Vánoce, kdy se k nim vracím. Stojím u postele a hladím Nikolku a vedeme v duchu naše hovory. Nechce se jí vrátit… zatím ne… a tak si povídáme a já jí dávám kousek sebe…. S Aničkou poplkám taky a oběma na rozlůčku dávám pořádného hubánka a přeju jim oběma krásné Vánoce a nechávám pozdravovat Nikolčinu dcerku Natálku, která přijde na návštěvu za babičkou a maminkou další den.
Cestou autem sleduju dění na ulici a usmívám se…. spousta tatínků a dědečků „venčí“ dětičky, aby maminky měly čas a klid připravit večeři a překvapení :o)… prolétne mnou vzpomínka na mé dětství :o).
Další balíček vezeme s Jasem o kousek dál…. Když Ondráškovi povídám historku, jak z nebíčka spadl dáreček, tak mu nejdřív hlavou proběhlo, že to mu asi z nebíčka shodil dáreček jeho tatínek….
Ale už mě zase vnímá a s otevřenou pusinkou hltá moje slova, jak mu popisuju, jak Ježíškovi, který právě všem dětem i dospělým roznáší dárky, dva vypadly a zrovna já jsem je našla a tak Ježíškovi pomáhám je doručit do správných ručiček.
Anička …maminka Ondry, je moje kolegyně a kamarádka…. Dnes je jí tolik let, co bylo mě, když mi vstoupila do života…. Už to bude deset let…. Naše cesty jdou spolu….vzájemně jsme si prožily naše boly i radosti… Naše pouto zesílilo v době její největší bolesti, když mi tenkrát zavolala, tak jsem neváhala a byla u ní… a od té doby jsme spolu furt…. Stala se i s Ondráškem součástí mé rodiny… Ondra pro mě znamená hodně…vrací se mi s ním krásně do doby, kdy moje děti byly v jeho věku a když mám možnost si s ním hrát… tak si s ním hraje moje vnitřní dítě….(chudák Anička…než jsem odjela, tak jsem jí ho stihla rozdivočit :o) ). Ondra i Anička si rozbalili dárečky…. a já jsem letos od Ondry dostala krásné blahopřání….andělíčka, pusu a obrázek, který mi namaloval. Za chvíli už se loučím s oběma … vracím se zpět k práci a Anička s Ondrou se jdou chystat na návštěvu k babičce a dědovi…
Jasin se už v autě nudil a tak když ho vytahuju z auta, tak mě vybízí na hraní a cvičení…. Tak si pocvičíme a pohrajeme….a já si vzpomněla, že jsem slíbila zavolat Honzíkovi a tak už vytáčím jeho číslo a slyším jeho…prosím :o)…a když na něho spustím ŠŤASTNÉ A VESELÉ VÁNOCE Honzo můj zlatý…. tak slyším jeho smích a radost, kterou mě zasahuje přímo do srdíčka a hladí…. a prdolíme a švitoříme… telefon mu rodiče dali na hlasitý odposlech, protože i oni mi chtějí popřát a já jim také chtějí … a tak se slyšíme všichni. Mám radost, Honza má radost a jeho rodiče taky…. Jsou rádi, že jsem na Honzu nezapomněla…
Končí mi dnešní den v práci….byla to rychlá, zkrácená služba.. Ještě proběhnu ředitelstvím a popřeju klukům kouzelné vánoce, udělám administrativu a vracíme se domů…. Jasa nakrmím, poňuňám a popřeju mu hezké Vánoce a dostává ode mě velkou kost….
Jsem doma a voní u nás Vánoce… smyju ze sebe dnešní pracovní den… a jdu vám dopsat Vánoční příběh… který vám chci naložit pod stromeček na PRAVDIČKY…. Když ho píšu, tak myslím na všechny další lidičky, kteří mi vstoupili do života, myslím i na vás, kteří chodíte na PRAVDIČKY….myslím a posílám všem lidem lásku a věřím, že většina domácností prožije KOUZELNÉ VÁNOCE…vím, že někde to tak nebude…ale věřím, že ve většině rodin, se rozzáří očka nejen dětí….
Až dopíšu tento článek, tak půjdu obalit řízky a kapra… a nachystám s dcerou slavnostně stůl. Ještě než povečeříme, zavoláme společně synovi, který letos s námi nebude, protože i on je někde, kde je ho třeba… jeho povolání je jeho posláním….jeho místo u stolu sice zůstane prostřené, ale židle bude prázdná. Po večeři najdeme s manželem i dcerou dárečky, o které jsme si napsali Ježíškovi… byť jsme všichni už dospělí…ani jeden z nás neví předem co je v tom dárečku…je to pro nás překvapení, které rozbalujeme. Pár dárků zůstane zabalených… a rozbalíme je až se syn 27.12. vrátí domů… do té doby jeho dárky od nás (Ježíšků) a dárky od něj (Ježíška) zůstanou tajemstvím. Těším se na naši Terezku…až se vzbudí a půjde si i ona rozbalit dárečky…už teď vím, že největší radost bude mít s mašličky a šustícího papíru…
Terezka…je naše holčičí fretka :o)….no a pak se budeme určitě všichni společně dívat na pohádky, filmy a nebo jestli některý s dárečků bude na hraní….tak si budeme hrát…. A hlavně si užívat tohoto jedinečného slavnostního dne – večera v roce.
Přeju Vám ještě jednou KOUZELNÉ VÁNOCE… a pociťujme vděk za to, že máme s kým tyto svátky slavit, že i v době, která není zrovna nejlepší si můžeme pod stromečkem najít dárečky… prožijme si tyto svátky v klidu, míru a v lásce…. a pošleme lásku tam, kde chybí, ale i tam, kde je… lásky totiž není nikdy dost….
S láskou…vaše Zrzka
24.12.2011
