Známe to všichni,….. na něco se těšíme, něco si plánujeme s něčím na jisto počítáme….ale ouvej.
Najednou se to NĚCO začne z nějakého důvodu hroutit, bortit a vše je najednou jinak.
Pokud nechápeme a neumíme přijímat tyto neočekávané situace, které nám hatí naše plány, nastává zklamání, rozčilování, smutek, pláč, zoufalost a další emoce, které nám ubírají životní sílu, optimismus a chuť do dalšího života….najdou si i takové situace, které člověk nezvládá a vzdá svůj život a sám si ho dobrovolně vezme, ale to už je extrém ( v současné době často realizovaný ).
Někdy jsou to velké plány, a někdy nás dokáží rozhodit i krávovinky…běžnosti a všednosti obyčejných dnů. V této době kdy se nám přestane dařit, se na nás nabalují další a další nezdary, další a další naše plány nevycházejí podle našich představ.
Jak je to možné?
Naprosto jednoduše…díky prvnímu nezdaru a emocím, které ho provázejí…se ladíme na vlnu nezdaru…a tak ZÁKON PŘITAŽLIVOSTI… začne pracovat a přitahujeme si další a další situace, kterých se obáváme. No jen si vzpomeňte…něco vám nevyšlo tak jak byste chtěli…a vaše slova a myšlenky jste vypustily do éteru stylem… „ještě ať mi nevyjde tamto či ono, tak se z toho zblázním“ a je to.
Ale pojďme se podívat na to, proč se nám děje něco, s čím počítáme a vůbec si nepřipouštíme, že by to mělo být jinak, než chceme, než sníme, než si plánujeme:
Zkusme si dát opět příklady:
1 Příklad: Když nedohlédneme proč se to NĚCO děje…ale pak se to NĚCO dozvíme
Blíží se čas dovolené, na kterou se celá rodinka těší. Je to rodinka ve složení mamka, taťka a dvě malé dětičky. Celý rok se rodiče honili v práci, aby za přesčas měli nějakou tu korunku navíc a mohli ji ušetřit na dovolenou. Je to jejich očekávaná, první společná dovolená u moře. Vše potřebné na cestu, je nakoupeno, pasy vyřízeny a vyzvednuty, další a další běhání kolem vysněné dovolené je ve finále. Zbývá pár dnů, všichni jsou natěšeni….a přijde den, kdy se obě děti nakazí infekčním muribundusem, se kterým se nedá vycestovat. BÁC… dovolené je konec….rodiče se pohádají, jsou rozladění, děti pláčou. Nedivím se… první reakci a nedivím se ani druhé reakci….která potvrzuje, že to co nám do cesty přichází a co se děje…co na první pohled vypadá jako zlo…se na druhý pohled ukáže jako to největší dobro….ale pojďme dál. Za pár dnů, kdy rodiče sledují zprávy v TV slyší a vidí, co se stalo s autobusem, se kterým měli cestovat na svou vysněnou dovolenou…spousta zraněných…několik mrtvých. Oni sice přišli o nějakou tu korunu a svou vysněnou dovolenou….ale ….to nejcennější jim zůstalo…život a zdraví…protože i ten muribundus, který děti mají pomalu odchází.
Ne vždy se podaří se dozvědět, co by se stalo, kdyby to bylo tak jak jsme si vysnili….ale máme svou fantazii….a tak si můžeme představit co by se mohlo stát.
2 Příklad: Když si postavíme hlavu….a tlačíme na pilu.
On jediný je pro mě ten pravý…jedině jeho chci…cítím to a vnímám…jedině on je srdce mého šampion. A tak se tato dívčina snaží, intrikuje až nakonec toho dotyčného dostane násilím k sobě…vydupe si ho svou umanutostí, byť on o to nestojí. Bydlí oba na dědině (vsi) a protože je holčina v očekávání, tak si ji klučina vezme za ženu, aby rodině ani holčině neudělal ostudu. Uběhne pár let… a holčina mi píše, protože neví co je špatně… podává na policii trestní oznámení, které dokládá lékařskou zprávou…protože její srdce šampion ji už po pár měsících od svatby tluče jak nezralé žito….ale až dnes dostala odvahu s tím něco udělat. Jenže z klučiny, se stal muž… zvykl si na jisté pohodlí, které mu žena poskytuje…a tak se jí drží jak pijavice…slibuje hory doly a holčina ze které je žena dá na jeho slova…vše je odpuštěno… a za pár týdnů se situace opakuje a tak to jde několikrát dokolečka dokola…. Je jen na ní, kdy pochopí, že se nám děje jen to co dopustíme, aby se nám dělo…. Jako lekce za její umanutost, že kdysi nepřijala, fakt, že je spousta dalších, kteří jsou pro ni tím pravým to stačilo…je čas něco změnit…. Není třeba přijímat facky a ponížení dál a dál…stačí přiznat si svou vinu (kdysi), najít sílu udělat OPRAVDOVÉ rozhodnutí….poděkovat za tuto zkušenost a nechat vše plynout tím správným směrem (vím…. Co je správné? Přesně to kde se právě teď nacházíme… ale je třeba si uvědomit, že na světě nejsme za trest… trest už byl dostačující a tak záleží jen na té ženě co bude dál).
3. Příklad: Když přijmeme vyšší moc a plán nad námi.
Tento příklad se může sice zdát malicherným a je z mojí nedávné zkušenosti…. ale jak jsem tak sledovala některé své spolužačky, jak toto předzkouškové období snášejí…tak se domnívám, že některé z nich by taková krávovinka rozhodila ještě víc, než už rozhozené byly.
Jak víte, nedávno jsem v Praze dělala státnice… datum byl jasný….ale třikrát než jsme se ke státnicím dostali nám změnili pořadí. Měla jsem jít ke zkoušce hned po ránu jako první v daný den… během několika dnů… toto pořadí bylo změněno a měla jsem jít jako pátá po obědě :o). Tak fajn….má to tak být…. večer před osudným dnem jsem se dozvěděla, že jdu na řadu jako druhá po obědě. Je to banalita…ale kdo zažil státnice a pamatuje si, jak mu hrály nervičky…jak ho dokázala rozhodit kde jaká prkotina…. ví, že toto přehazování by ho možná rozhodilo. Nedávno jsem zmínila mé tři spolužačky… které šly v pořadí za mnou, takže i jim se pořadí současně se mnou míchalo. Za ty tři roky, co spolu válčíme ve škole…jsem je už tím svým….VŠE SE DĚJE JAK MÁ…. hezky nakazila. Vzaly to s takovým klidem …a vůbec celé naše státnice s Marcelkou a Peťkou, které se mnou sdílely pokoj na hotelu jsme byly v takové vyrovnanosti, že jsem z toho měla fakt velkou radost, že i ony životní situace umí brát tak jak jdou. Mimochodem…. jedna z našich spolužaček, po celou dobu na sebe upozorňovala jak nic neumí, jak to nedá, atd…. vlastně díky ní se zamíchalo poprvé pořadí a místo mě šla hned ráno na řadu ona…. Bohužel…neměla šťastnou ruku při tažení otázek… možná bych si ty otázky vytáhla já….kdo ví…. Do pořadí jsem nezasahovala a tak jsem každou změnu přijímala s tím, že to je pro mě to nejvhodnější a je to tak jak to být má.
Je to už dlouho co jsem psala PRAVDU O ŘECE ŽIVOTA…a toto je takové menší pokračování …. Snad takové dovysvětlení, jak se nechat unášet proudem řeky života …a užívat si ho. Můžete a nemusíte mi věřit…. Ale moje zkušenost je taková….když začneme přijímat životní situace, tak jak jdou, byť naše představy jsou jiné …tak se nám lehčeji žije…ušetříme si spoustu nervů a zklamání, slz a bolesti…. Je jen na vás, jestli se necháte unášet řekou života, jestli začnete přijímat život, tak jak jste si ho kdysi naplánovali…tam nahoře… je to na každém z nás…jak se k životu tady na zemi postavíme…jak si ho prožijeme…jak s ním naložíme….jak moc si ho zkomplikujeme.
Mějte se a smějte se…. a čtěte mezi řádky…všechny moje myšlenky se do písmenek nedají za chytit a nelze vám vše servírovat pod nos…je potřeba si na něco přijít sám.
S láskou pro vás se snažila zachytit své myšleny
Vaše Zrzka
11.7.2012
PŘÍBĚH, KTERÝ SE SKUTEČNĚ STAL A KTERÝ BYL SPRÁVNĚ POCHOPEN
Ahoj Zuzko,
moc ti děkuji za dnešní článek Pravda o tom, proč je dobré přijímat životní situace. Když jsem ho otevřela a začetla se, tak jsem nechtěla věřit vlastním očím, měla jsem pocit, že píšeš o mě….. Ano, přesně tak to bylo….Těšili jsme se s manželem na dovolenou. Jezdíme pravidelně na začátku prázdnin na 3-4 dny někam na Slovensko. Je to jediná dovolená, na kterou jezdíme sami bez dětí, takže se vždycky těšíme, že si odpočineme a vyčistíme hlavu od všedních starostí. A tak i letos jsme se před týdnem sbalili a odjeli. Kolem poledne jsme si udělali přestávku v Trenčíně na kafe a na nějaké nákupy. Když jsme se pak vraceli k autu, tak nás čekalo překvapení…žádné auto tam totiž nebylo…prostě nám ho ukradli i se všemi osobními věcmi, které jsme měli sbalené na dovolenou. Dlouho se mi tomu nechtělo věřit, tak jsem obcházela celé parkoviště s nadějí, že ho možná najdu někde jinde, že se prostě někde objeví, že se prostě něco stane….Nic se nestalo, auto bylo ukradené…Dokonce jsme tu krádež viděli natočenou na bezpečnostní kameře, kterou tam měli nainstalovanou…A tak jsme místo dovolené trávili čas na policejní stanici…Zatímco manžel řešil nějaké věci s policií, já seděla a přemýšlela, proč se nám to stalo, vždyť tu dovolenou jsme si určitě zasloužili…Lépe řečeno, snažila jsem se na to ptát anděla strážného a všech ostatních andělů a duchovních bytostí kolem, prostě jsem je prosila, ať něco udělají ať se nám auto vrátí zpátky nebo ať mi to aspoň vysvětlí….a naráz jsem dostala úplně jasnou odpověď: v tom autě by se vám něco nešťastného stalo, havárka, která by nedopadla dobře…… buď ráda, že je pryč, byla to vlastně pomoc, ochrana ….a já jsem zase mohla jen děkovat…a tak to celé byla taková moje zkušenost, že i když něco na první pohled vypadá špatně, vůbec to tak ve skutečnosti nemusí být…a také, že náš anděl strážný nás vážně nikdy neopustí a je pořád s námi a pořád nám pomáhá a chrání nás….a je to přesně tak, jak jsi napsala: záleží jen na nás, jak se zvládneme se všemi nástrahami vyrovnat, jak je zvládneme přijat, protože když víme, že je vše tak, jak má být, můžeme být pořád v pohodě a radovat se ze života….a smát se 🙂
My jsme si s manželem nenechali zkazit náladu, druhý den ráno jsme si sbalili jen pár věcí, koupili kartáček na zuby a papuče a odjeli starým autem a užili si zkrácenou dovolenou…..
A tak se nezlob, že ti to tady píšu, ale tak nějak mi to ten tvůj článek připomněl a měla jsem pocit, žes ho napsala pro mě, abych přes něho dostala odpověď, že jsem to všechno pochopila a udělala opravdu správně….takový dáreček.
A nevím, možná to tak není, ale já to tak cítím, když tak mi můžeš napsat, co si o tom myslíš, budu ráda…
Tak se měj moc krásně, přeji krásnou dovolenou a celé léto….
ahoj Jana
12.7.2012
Ahojíček Jani,
Moc děkuju za tvůj příběh, který jen potvrzuje co jsem psala…. Byl psaný pro tebe, pro mě, pro všechny kdo ho budou číst…. Každý z nás si uvědomí….a začne snad i hledat pod skořápkou neštěstí, jádro štěstí, které ho nakonec potkalo….tak jako tebe, tak jako několikrát mě… i ostatní.
Jsem moc ráda, když potkám člověka, a nebo vidím změnu na člověkovi….který začne přijímat věci tak jak jsou….jak vidí, co na povrchu není vidět…. nepleteš se Jani… je to tak jak píšeš…. Ani jsem tvůj e-mail neměla přečtený a věděla jsem co bude psáno dál a jen jsem se tady potutelně srdečně usmívala…..navíc vy jste si dovolenou nakonec užili…přijeli jste o chvíli později….a jediné co vám uteklo….bylo možné neštěstí na silnici, které tam v tu dobu číhalo…. Kdyby vám dali andílci se shora jiné znamení, tak v touze po dovolené….už tam být, byste je asi neposlechli….proto udělali to co udělali…. A patří jim i mé díky….protože díky tomu jsem si dnes mohla číst tyto řádky o které se dovolím podělit i se čtenáři PRAVDIČEK…. Snad nebude vadit, když tvůj příběh přidám ke článku, který tě popostrčil mi napsat.
Měj se a směj se Jani, a děkuju, že jsi a že sis našla cestu na PRAVDIČKY i ke mně.
S láskou……..tvá Zrzka
12.7.2012
