NEJISTOTA… je obdobím, které jde ruku v ruce s nejlepšími přítelkyněmi v podobě strachů, pochybností, černých myšlenek, které byť se chovají jako nejlepší přítelkyně, jsou pro nás vyčerpávající a sebezničující… tyto přítelkyně, jsou na nás tak nalepeny, a tak nás vysávají…že není divu, že v období naší nejistoty, se jim u nás daří a díky naší energii a pozornosti hezky tloustnou a rostou.
JISTOTU máme jen v jednom…. A to v tom,…ať už jsme chudí, či bohatí, zdraví či nemocní, černí nebo bílí, …. Každý z nás dojde ke svému konci života…. to jediné, máme tady na ZEMI jisté.
Vše co se v našem životě odehrává, každý kdo nám do našeho života vstoupí….je pro nás OSUDEM…. Tedy i nejistota k našemu osudu patří…. není to náhoda, není to jen tak….má to svůj smysl.
PARTNEŘI, ZAMĚSTNÁNÍ, BYDLENÍ, ŠKOLA, VÍRA, ZDRAVÍ, ŽIVOT…. atd… tady všude můžeme pociťovat nejistotu.
KAŽDÝ partner (ka), který do našeho života vstoupí, je pro nás osudový….často čtu, ve vašich dotazech, které se týkají partnerských vztahů o tom, jak on je jedinečný, pravý, osudový…ale věřte mi… každý ….ale opravdu každý kdo nám do života vstoupí, je osudový…jen intenzita vnímání je rozlišná, jen čas a doba setkání je jiná….
Všechno a všichni, jsou svým způsobem nahraditelní….. jediné co je jedinečné a nenahraditelné….je ŽIVOT a ZDRAVÍ….to je jediné v našem životě nenahraditelné.
NEJISTOTA….byť se může zdát, že to je něco….co je v našem životě špatně, že to do života nepatří…. je pravým opakem… NEJISTOTU potřebujeme ke svému růstu, ke svému chápání, k nalezení POKORY, ÚCTY, VDĚČNOSTI.
NEJISTOTA je jen přechodným obdobím…. NIC NETRVÁ VĚČNĚ… tedy ani NEJISTOTA.
Když jsme si jistí svým vztahem, partnerem, vzhledem, zdravím, prací….atd…. tak se nám často stává, že nám vše zevšední, bereme to jako samozřejmost, nevážíme si toho, co máme, přestaneme pociťovat vděk, úctu, radost, pokoru k těm darům, které nám do života vstoupili, ať je to v podobě partnera, dítěte, práce, zdraví, života.
HODNOTU „VĚCI“ POZNÁME, AŽ JI ZTRATÍME A NEBO JI ZAČNEME ZTRÁCET.
Toto je tak velká pravda, že bychom si ji měli alespoň několikrát (nebojím se naspat, že FURT) za den připomenout a zamyslet se nad ní…a klidně si u ní pomeditovat.
Dovolte mi, podělit se s vámi o svou zkušenost…. O tom, jak jsem kdysi zvládala …….jak v současné době zvládám toto období já v době nejistoty…. Věřím, že nejsem sama, kdo zrovna teď něčím podobným prochází – něčím co se dá nazvat DOBOU NEJISTOTY a snad mu budu vzorem, snad inspirací.
CO DĚLAT V OBDOBÍ NEJISTOTY?
Jsem jedna z vás a věřte mi, že těch nejistot v mém životě bylo habakuk…. Dřív, ještě než jsem začala „jet“ do duchovna (dobře se mi s ním žije, protože chápu, že se nic neděje jen tak a to co se mi děje…tak v tom vidím hlubší smysl)… jsem se v tomto období neskutečně užírala, litovala se, bičovala se….a protože jsem neuměla brečet za střízliva….tak jsem to řešila alkoholem… ten ve mně spustil lavinu slz, které nešly zastavit, nešli zastavit ani katastrofické scénáře, nedokázala jsem si představit dál svůj život….bez něj, ale ani s ním… Ať už to byla nejistota ve vztahu, nebo nejistota, kdy jsem čekala na výsledky z laboratoře….vážně jsem se užírala a ptala se BOHA, proč zrovna já si během několika let života musím prožít to, čím si neprošel člověk, který zemřel na stáří…..dnes vím, že kdybych si neprošla tím čím jsem si prošla…že nebudu tam, kde jsem nyní, že si nebudete číst tento článek a další MOJE-PRAVDIČKY.
STAL SE ZE MĚ POZOROVATEL ŽIVOTA
….. za tu dobu co se věnuju a vnímám VĚCI MEZI NEBEM A ZEMÍ….jsem se stala pozorovatelem… svůj život dokážu sledovat z ptačí perspektivy…věcem dávám volný průběh… CO SE MÁ STÁT …TO SE STANE.
Pravda o mně… u sebe to mám takto zpracované… nebojím se o sebe…o to co mě v životě potká….to přijímám a vím, že to tak má být, že se nic neděje jen tak.
Pravda o druhých… u svých nejbližších, to zpracované nemám…. Ale čerpám ze zkušeností… jsem trošku dál… i tady vnímám jinak. Leč bolest je větší než moje vlastní a já bych si přála stáhnout jejich bebíčka na svoje bedra, z důvodu, že si myslím, že bych je v období ve kterém se nacházím zvládla. Jenže…..i oni potřebují růst…. I oni se musí posunovat ve svém vývinu a tak vím, že bych jim jen uškodila.
V době, kdy vám píšu tento článek už umím bulit i bez povzbuzení alkoholem…. :o)….. a jak to řeším?
V DOBĚ NEJISTOTY
… zaměstnávám makovičku tak, aby rozum musel pracovat ( nic není náhoda a tak ani to, že je třeba se do školy učit, psát seminárky atd. mi v tom pomáhá…a mé zaměstnání je taky docela na makovicu :o) )….ale někdy ta nejistota překřičí všechny moje rozumové aktivity….a tak začnu HÓ OPKOVAT, abych překřičela v sobě strachy spojené s nejistotou….hopkuju když usínám, když se mi derou myšlenky do hlavy a slzy do očí…a fakt to funguje… a usínám … nebrečím.
DOBA KDY NEJISTOTA PŘECHÁZÍ V JISTOTU
Věřte nevěřte….ať je ortel jakýkoliv… je to VELIKANANÁSNKÁ ÚLEVA.
Tenkrát… to byla úleva…a já po době nejistoty… najednou věděla, co chci, co mám udělat…měla jsem v hlavě jasno…a z života, který byl za oponou….jsem uviděla jasný obraz…. který se začal naplňovat.
Ten pocit úlevy bych přirovnala… asi k tomu, když dítě pláče…a pak, až dopláče zaslechnete osvobozující povzdech, vzlyk…
Ještě ale než přišla úleva… jsem si verdikt ořvala jako lev ( v Hodoníně máme ZOO….a když lva něco bolí….věřte mi…jde ho slyšet, až z toho mrazí)…. Je to přirozené…. Já jsme brečela jako dítě…pořádně nahlas (nikdo u toho nebyl) a do toho jsem měla nahlas puštěnou muziku….hudba… je mou součástí.
V současné době kdy nejistota má své jméno, které jsem devět měsíců nosila pod srdcem a dnes když to jméno vyslovím…se mi derou slzy do očí….protože mé nejlepší přítelkyně strach, pochybnosti atd…. jsou na mě nalepeny…začnu HOPKOVAT…. I teď když vám to tady píšu hopkuju….
Mám dvě děti…a jsou dospělé… syn …který jde v mých šlépějích po profesionální stránce.
tuto etapu jsme si sním prošla když byl klučík…vypadalo to, že má zápal mozkových blan….. je zdravý…překonal i ukázkovou boroliózu…a jde svou cestou.
Dcera…procházím si s ní období nejistoty ….nikdy nebyla krom nachlazení nemocná….je to moje zrcadlo…jen její vlas je blond a můj do ruda…. Děti jsou to….co po nás tady zůstává (ne vždy je toto pravidlo pravdou)….co je naší vizitkou.
Vím, že když bude po všem…. po „ortelu“….tak pocítím úlevu…ať už bude jakýkoliv…..vím, že když to dopadne podle mých krásných představ, že budu mít radost a budu si vážit zdraví a života o to víc, než doposud a blbinky (jako je prospěch ve škole, že nemám co na sebe, protože je to už v prádle, že něco někde nestihnu….), budu přehlížet. Jsem moc ráda, že Jaňula našla svou lásku….že má motorek…. …. a tomuto klučinovi moc děkuju za jeho (možná i nevědomou) podporu a láskyplný tlak, který je přijatelnější ve formě partnerském než rodičovském.———-Míšo fakt velké díky….ty můj spojenče. :o)
Vím, že když ortel bude takový, že potvrdí mé strachy, že vezmu auto… odjedu do polí mimo město….pustím si nahlas muziku a budu řvát jako ten lev, kterého jsme už slyšela ze ZOO, že budu drtit hlínu mezi prsty, že budu kopat kolem sebe a běhat a a a a a a a a a a….. a až se dořvu a vypustím ze sebe všechnu bolest, zmatek, vztek, nenávist, vzpomínky… …..tak pocítím klid…. a pak …..začnu konat…hledat řešení.
Už teď vím na koho se obrátit, kam zajít pro pohlazení a pomoc, kde zkusit nalézt pomoc, …vím kde a na čem zapracovat, kde vysvětlit, kde pomoct …kde se stát pilířem…. Už teď vím, že existují pilíře o které se opřít… BUĎTE PILÍŘEM PRO SEBE…I PRO TY, KTEŘÍ POTŘEBUJÍ VAŠI OPORU…..ale i tady je třeba akceptovat pravidlo…POMOCT LZE JEN TOMU KDO O POMOC STOJÍ…. Já věřím, že moje dcera stojí o mou pomoc a o pomoc těch kterým věřím… (jak jsem už psala, je to moje zrcadélko…ve kterém se vidím.. kopie, kterou vnímám ráno na záchodě, kde jsou moje dva stařičké snáře…. Ve kterých hledá, jako jsem kdysi hledala já…. Tak nějak jsem začínala….
Miluju svou dceru, svého syna…. a žádná partnerská láska nedokáže nahradit lásku matky a dítěte, byť jsou děti dospělé…. Proto i rodiče jsou pro nás víc než naši partneři…. Vztah dítě a rodič… je v mých očích povýšený nad vztahem manželským – partnerským….tady vztahy vnímám ne jako osudové, ale jako vztahy karmické.
Braňo Súkeník… ten kterému patří můj obdiv, který mi ukázal cestu, kdysi na své přednášce vyprávěl kratičký příběh, o který se s vámi chci podělit, abyste lépe pochopili to, o čem tady píšu….
Braňo je lékař diagnostik….a kdysi za ním přišel pacient, kterého vyšetřil a nevěděl jak mu má diagnózu sdělit…..hledal vhodná slova. Razil heslo mluvit a myslet pravdu. Jeho verdikt zněl (fakt si nepamatuju, co to bylo)…“rakovina nějakého orgánu“… čekal sklíčenost, bolest a rozhozenost pacienta….a byl připraven na další vysvětlování. Místo toho…. se v očích pacienta cosi zajiskřilo…. A pak mu podal ruku a říká…. „doktore…já vám moc děkuju…. Ani nevíte jaká je to úleva, že mám jistotu, že mám „raka“ že konečně vím co mi je.…. Ta nejistota, kterou prožívám a posíláte si mě jeden doktor od druhého….je …tedy byla šílená…. Já vám moc děkuju za jistotu toho, co jste mi řekl..teď už vím co mi je… a co pro sebe všechno můžu udělat….ještě jednou…MOC DĚKUJU.“
Jestli jste někdo nepochopili, o čem se vám tady snažím napsat…. Tak snad tento příběh vám osvětlí o čem je tady řeč.
Lidičky moji zlatí… jde o hovno, pokud se nejedná o život a zdraví…. Partnerů je na světě pro nás těch pravých, obyčejných habakuk, práce taky…. Ale zdraví …naše zdraví, našich dětí, našich rodičů, partnerů…. To je fakt jen jedno…. Nelpěme na svých nebo druhých výsledcích, hledejme cesty, kudy tudy za štěstím….přijímejme vše co nám do života vstoupí jako dar….a važme si těchto darů… mějme k nim úctu, pokoru, vděk….
Mějte se a smějte se…. když ne teď…tak za chvilku…. A mějte prosím na paměti, že nic se neděje jen tak…vše má svůj smysl.
Miluju vás a nestydím se to tady napsat, …když miluju svůj život…tak každý z vás kdo zavítá na pravdičky je mou součástí….. kdybych napsala mám vás ráda…. tak ráda mám i chleba ze sádlem a cibulí….ale život a vše co mi do něj vchází miluju…jak bolest, tak radost…vše souvisí se vším.
S láskou……..vaše Zrzka
1.12.2011
PS: Zajímá vás, jak to u nás pokračuje s nejistotou…… a tak vám jdu napsat, že výsledky už jsou na světě a jistotu máme v tom, že toho čeho jsem se nejvíc bála a dralo se mi do hlavy…je zažehnáno…. máme jistotu….už víme o co jde a že se s tím dá pracovat ….. Děkuju vám, všem kteří jste na nás mysleli…. a drželi nám své palůšky….
S láskou …vaše Zrzka
31.12.2011
