V úterý jak jsem ti volala tak jsem cítila silné mrazení a třásla jsem se. Cítila jsem, že s Patrikem se něco děje a už vím proč jsem to vnímala.
Otevřel se sám můj příběh z dětství kdy mi bylo asi 15 let a já se jedno ráno rozhodla, že se zabiji, že už nemůžu žít.Bylo to po noci kdy jsem vyslechla rozhovor své maminky a nevlastním otcem jak se hádali, protože tu noc mě chtěl znásilnit a já měla menstruace.Ten chald, ta krutost a zjištění při vyslechnutí rozhovoru nejde popsat.Ale v tu chvíli jsem věděla, že ráno chci zemřít a skočím pod auto.Mé kruté dětství a to vše už prostě nešlo zvládnout.Byla jsem sama opuštěna vlastní maminkou a všemi, jen s tímto poznáním.Ráno jsem šla do školy a přijíždělo auto a já před něho vstoupila.To byl ten moment kdy už víš, že není nic, naděje umřela, láska nebyla a nebyl nikdo kdo by mě celé dětství třeba jen na chvíli vzal do náruče a obejmul, pohladit.Třeba jen na moment.Ale nezemřela jsem.Někdo mě stáhnul z pod auta.Nikdo v tu chvíli tam nebyl když jsem se ohlédla.Jen jsem viděla odjíždějící auto a já odešla do školy.Pak už šel život svojí další cestou a žila dál život.
Od úterý prožívám tuto situaci znovu a znovu, slzy volně stékají po tváři.Proto jsem měla tak silný pocit, že Patrik si chce něco udělat.vybavila se mi vzpomínka – moje osobní prožitá zkušenost kdy chce zemřít, protože se ztratila naděje ,prostě vše.
Včera jsem si uvědomila jak jsem nesmírně štastná a vděčná, že jsem dostala šanci dále žít – znovu dostat dar života.Uvědomila jsem si jaké by to bylo kdybych tehdy zemřela.To, že bych nepoznala lásku, nedržela v náruči svého syna, neměla bych skutečné přátele, domov, rodinu, mého bývalého manžela a přítele.Nepoznala bych krásy života, radost když ti syn řekne, že tě má rád a je rád , že jsi jeho maminka..Prostě bych nepoznala to vše co a co dává smysl mému životu.
Děkuji za to, že mohu znovu žít a vím, že svojí osobní prožitou zkušeností mohu pomoci jiným.
Příběh Marie, kdy zachránila život jednomu klukovi
Před 2 lety u nás na soudě pracoval takový mladý kluk u justiční stráže.Znala jsem ho několik let.Vím, že měl dlohodobý vztah.A na podzim 2009 se s ním holka po 9 letech rozešla.Vím, že to nesl těžce.Jednou ráno mi napsal obyčej nou sms a já v tu chvíli měla mrazení a pochopila jsem, že se něco děje.Okamžitě jsem mu volala a řekla jsem mu at se sebere a ihned jde do města po kterém bude chodit do 14.00 kdy já skončím v práci a půjdu s ním na kávu,řekl že to udělá.nic více.Opravdu celý den chodil po Brně a v 14.00 na mě čekal.Povídali jsme si hodiny a on se mi přiznal, že ten den měl mít službu odpolední a že se chtěl v práci zastřelit.Ale jak jsem mu ráno zavolala, tak službu zrušil a čekal celý den čekal na mě.Dlouho jsem do něho hustila ty svá moudra o životě o smyslu proč stojí za to žít (však mě znáš, že to umím přesvědčit), trvalo to dlouho a odcházeli jsme a on se usmíval, políbil mě a děkoval mi.To bylo na podzim.Od ledna odešel do výsluhy, ale stále jsme v kontaktu.Pár měsíců po tom co se chtěl zabít jsme se potkali a on mi děkoval, jak je krásné žít a že ví, že jsem mu tehdy zachránila život.Ještě teď mám slzy v očích nad tou silou okamžiku.Letos jsem ho potkala po roce – mladého, krásného, usměvavého a veselého .Je rád že žije, jen si stěžoval že stále naráží na ženy , které ho zneužijí a pak odejdou.Má už vůči ženám averzi.Ale to už je jiný a jeho příběh.
Já tehdy pochopila, že jsem mu zachránila život a mám z toho nezapomenutelný pocit a vím, že někdy stačí tak málo, třeba jen v tu chvíli si s někým promluvit a vyzpovídat se.Na Vlastika nezapomenu a myslím, že ani on na mě.
Dnes už vím, že žít je krásné a nic takového už bych neudělala.
Krásné žití a radost z bytí zde na Zemi
všem přeje Marie
22.9.2011
