Mám už osmiměsíční vnučku, je to náš miláček, na fotce je i s mojí dcerou.
A ještě se musím pochválit, jak zvládám ježdění autem – zmiňovala jsem se koncem února, že mi manžel zakoupil malé autíčko, protože naším velkým jsem se bála jezdit a já po deseti letech zase začala řídit. Hlavně kvůli tomu, abych mohla vozit moji mami, která dost špatně chodí a sama ven vůbec nemůže. A to je vlastně i důvod, proč píšu – chci se podělit o své zkušenosti s tím, jak to zvládám. Já se vždycky ježdění už od dob autoškoly dost bála a nikdy jsem řízení moc nevyhledávala. A co teď s tím? – Tak jsem do toho zapojila i svou nově nalezenou víru v duchovní zákonitosti a pomoc andílků. Vymyslela jsem si pozitivní afirmace a zjistila, že nestačí jen – jsem klidná a šikovná řidička, ale musím k tomu přidat i kus odvahy. A úplně nejvíc mi pomáhá věta a vědomí, že ať jedu, kam jedu, vždy jsem pod ochranou andělů. To mně zaručeně uklidní.
Před cestou ještě vždy požádám svého andělíčka strážníčka o ochranu a o místo na zaparkování – a zatím jezdím i parkuji v pohodě. Mám pár míst, kam jedu nerada – odbočování v kopci nebo bez semaforu doleva na hlavní – a vždy si předem přeji ať vše zvládnu a buď mám volnou cestu nebo mě skoro hned první auto pustí. Nezapomínám děkovat a sama ráda pustím jiného řidiče. Takže mě ježdění začíná i těšit i bavit. A hlavně mami je spokojená, vozím ji na nákupy i na návštěvu k Májince. A tak máme radost všichni a o tom to je.
Přeji Tobě i všem lidičkám krásné dny a těším se na další setkávání alespoň na netu.
Jája.
27.5.2011
Ahojíček Jájo,
Jsem moc ráda, že ses po dlouhé době ozvala….a ještě tak s pozitivním mailíkem…nj…ty jsi ta Šťastná žena na mých stránkách :o).
Jáji, díky za připomenutí, kdo jsi…. Na tom chatu jsme se jeden čas docela často vídali…a bylo to hezké povídání…jen tak.
Fakt mám radost, že ses pustila do řízení autíčka a že ti dělá radost…jdeš na to dobře i s těma afirmacema a klidně si můžeš říkat afirmace i na ostatní účastníky provozu…např. Na silnici potkávám jen ohleduplné řidiče a účastníky provozu, kteří dodržují pravidla silničního provozu atd.
Jájinko…. Jezdíš teprve od února…je to ještě krátká doba a je mi jasné, že čím jsme starší tím víc jsme opatrnější a zodpovědnější… a tak je naprosto normální, že si ještě nejsi úplně jistá za volantem a máš oči na sťopkách a ještě stále přemýšlíš nad každým pohybem a úkonem, který v autě děláš. Ale uvidíš, že to bude čím dál lepší…každou jízdou si budeš víc věřit a budeš se cítit za volantem jak za plotnou u vaření :o). Je to jen otázka času a jak já říkám vyježdění se…. je to jako s písmenkama….když jsme ve škole a furt píšeme, tak nepřemýšlíme jak se které písmenko píše, ale když najednou vyjdeme ze školy a píšeme většinou na PC, tak po delší době když máme napsat ručně dopis, tak se stávám, že přemýšlíme nad některými písmenky, jak se vlastně píší. Takže jezdi jezdi a ještě jednou jezdi…opatrně, nedivoč….ale to tobě nemusím psát.
PS: děkuju za fotku tvých holčiček…jsou obě moc krásné a jde z nich cítit láska…tak to má být….jsi zkrátka šťastná žena :o).
Měj se a směj se a nedej se… jsi skvělá řidička a na cestě potkáváš jen fajn řidiče a lidičky…….
S láskou………tvá Zrzka
28.5.2011
