Věřím, že tento zvyk je ve spoustě rodinách, jen si nejsem jista, zda znáte pravdu kolem polibku a tak mi dovolte vám ji objasnit :o).
U nás v rodině, je zvykem při příchodu i odchodu z domu si dát polibek…. a jsem přesvědčená, že to takto funguje v mnoha rodinách, aniž by se nad tím člověk pozastavil.
Toto pusinkování mě jako dítěti nevadilo, do doby než jsem se dostala do věku puberťáka…..vlastně ani tehdy mi to nevadilo, ale bylo mi to nepříjemné, se ožužlávat se svými rodiči před spolužáky nebo kamarády, kteří byli u nás na návštěvě a já s nimi pak někam odcházela. Jednoho dne jsem odcházela se svou kamarádkou někam ven a ode dveří jsem zavolala…. „jdu ven, za dvě hodinky se vrátím …ahoj“ a chtěla jsem zmizet. Jenže z kuchyně se ozvalo…. „a co pusu?“ Vrátila jsem se k rodičům….vrazila jim pusenku a mazala červená jak kyjovská sukňa za kamarádkou. Ta si samozřejmě do mě rýpla, že se furt pusenkujeme, že oni to doma nedělají.
Když jsem se vrátila domů, tak jsem taťkovi dala zase pusu, tentokrát jsem se už u toho asi tvářila normálně, ale najednou jsem uslyšela jak mi říká. „Ty se za nás stydíš? Nebo proč ti vadí, že nám máš dát pusu?“ Tak jsem mu odpověděla, že nikdo z mých kamarádů se furt doma nepusenkuje … několikrát za den tak jako my doma a že se mě na to ptají. „A víš proč to děláme? To není jen tak, ale má to svůj hlubší význam. Nikdy nemáš jistotu, že se vrátíš z práce, ze školy… nemáš jistotu, že se probudíš… pusa, kterou dáváš, když se s někým vidíš, je proto, že jsi ráda, že jste se shledali…..když odcházíš, nebo jdeš spát, tak se loučíš… Nejhorší pocit a dlouhé výčitky jsou, když se něco stane, např. tvého blízkého přejede auto, nebo má autonehodu, nebo se stane něco jiného atd. a už se nevrátí domů. Bývá spousta nevyřčených slov, které pak tomu co zůstal na zemi zní v uších a vyčítá si, že je tomu, co se nevrátil neřekl a mezi nimi je i polibek na rozloučenou. Kdykoliv odcházíš z domu, nebo jdeš spát…. jsi rozloučená se všema a když se vrátíš, nebo probudíš, tak další pusa, která je radost, že jsi zpět.“
Od té doby mi už bylo jedno, že se spolužáci divili proč se pusenkujeme, některým jsem to dokonce vysvětlila, někteří z nich pochopili, jiní v tom svém puberťáckém věku stejně nechápali. Je to zvyk, který má svou pravdu….. a já se pusenkuju dál a jsem ráda, že vím proč. Díky tati, že jsi mi vysvětlil, proč to dělám, při každém polibku na rozloučenou už vím :o).
Mějte se a smějte se a když si dáváte pusinku když odcházíte z domu a nebo když se domů vracíte, tak už víte proč. Pokud jste si to neuvědomovali, tak teď už znáte hloubku „běžného polibku“ …… říkejte slova, která máte v srdci, nenechávejte si je pro sebe…
Vaše Zrzka
