Tak jak jsem slíbila, že se na stránky MOJE – PRAVDY za dva měsíce vrátím, tak vám jdu všem oznámit, že jsem zpět :o) a jsem ráda, že jsem opět mezi vámi.
Za ty dva měsíce, které jsem byla mimo a žila jiným způsobem života, než který běžně žiju, se toho hodně událo a prošla jsem si „svým“ ….spousta emocí všeho druhu. Od radosti…po bolest, přes strach, starost i radost. Ale všechno mělo svůj smysl, všechno se událo, tak jak mělo a já se posunula zase kousek někam „dál“ a pravděpodobně i články, které mi dozrávají v hlavě se budou týkat hlavně života tady na zemi…..ale nebojte se…. budou spojené s duchovnem.
Co se za ty dva měsíce přihodilo?
Setkala jsem se opět tváří v tvář se smrtí nejbližšího, ale naštěstí si ta paní s kosou mého otce nevzala a dopřála nám spolu ještě čas (taťka prodělal již druhou mozkovou mrtvici). Tímto bych ráda poděkovala Grev a Jasovi, za jejich vědomosti, které mi kdysi předali a já je tak mohla při záchraně taťky využít a také lékařům, kteří si ho ode mě převzali a udělali svou práci. Je doma, je zdravý a hlavně poučený, že je ve věku a zdravotním stavu, kdy na sebe musí dbát a určité pravidla dodržovat.
Po druhé jsem se setkala o týden později opět s paní s kosou, kdy se přibližovala k Jasovi, který začal mít v kurzu zdravotní problémy, které se nabalovaly a hrotily a jeden čas to vypadalo, že o něj přijdu. Tímto děkuji své veterinářce, který mi ho zachránila včasnou léčbou….pes se zotavil velice rychle a nakonec zkoušky, které měl udělat na zvýšení kategorie, nakonec zvládl. Taky mé díky patří všem klukům, kteří mě v kurzu podrželi a dodávali mi optimismus. Děkuji i svému instruktorovi a zastupujícímu veterináři v kurzu, kteří mi s léčbou a možností zotavení Jasa pomohli a umožnili mu se zotavit i v těch podmínkách, ve kterých jsme byli.
Začala jsem tím bolavým, čím jsem si prošla….. ale mělo to svůj smysl… uvědomila jsem si co kdo pro mě znamená, uvědomila jsem si opět, jak život a zdraví bereme jako samozřejmost…..
Ty dva měsíce jsem prožila hodně u země… sic jsem měla hlavu v oblacích…zem si mě přitáhla a já si připomněla, že největší duchovno a náš největší úkol je… prožít život….se vším všudy…tady a teď. Po dvou letech jsem se setkala s kolegy a dozvěděla se o jejich osudech, potkala jsem nové kolegy, které jsem ještě neznala….s nimi jsem prožila dva měsíce, kdy jsme udělali spoustu práce jak se psy, tak na sobě….podělili jsme se o své zkušenosti, novému se přiučili a u toho si užili spoustu srandy. Nastoupili jsme a klepali se zimou a končili jsme kurz v krátkém rukávu. Příroda kolem se zazelenala a po ukončení pracovního dne prožívali krásné procházky s chlupáčema, kteří byli sice unavení, ale procházka jim dělala dobře a nám kontakt s nimi a přírodou taky. Je úžasné si jen tak lehnout do trávy a pozorovat modrou oblohu, kde nad vámi bzučí rogalo a vedle vás leží pes, který podřimuje. Cítila jsem sílu země, přírody…vesmíru. Čerpala jsem energii a cítila jsem, že jsem středem tohoto propojení… a ani mě nenapadlo myslet na to, že klíšťata, které se po mě procházeli se do mě zakousnou (nezkousli). Když jsem si pak sedla a dívala se na kopce a louky a pole….kde byly zaběhlé srnky z lesa….byl to balzám na oči. Jasin jen našpizoval uši a díval se na ně se mnou….možná přemýšlel, že by se s nima proběhl….ale věděl, že bych ho stejně okřikla.
Vrátila jsem se do svých dětských let, když družstva proti sobě postavily mančafty a šel se hrát fotbal. Měla jsem být v brance, ale to jsem nechtěla…takže jsem hrála…. Chudáci kluci co hráli proti mně… nohy jsem jim okopala jak se dalo a ve finále když jsem se pokoušela o hlavičku, tak tam byl čísi loket a tak jsem měla na chvilku před očima tmu a nos zaražený v hlavě. Nejúžasnější bylo na této hře to, že nikdo nevyhrál a nikdo neprohrál….šli jsme si jen tak po práci zakopat. Tehdy jsem si vzpomněla na písničku, kterou jsem hrávala na kytaru a která byla jako by ji kdysi ten někdo, napsal o mně.
„S kluky si hrála tam na ulici, lidé ji zvali tou nezbednicí s nimi si hrála s nimi kopala…v brance chytla okno rozbila….klukem být, ona chtěla klukem být …velké sny…velké oči klukem být“
Tak jsem vám malinko přiblížila jak jsem žila dva měsíce (událo se tam toho daleko víc)…. Jak jsem psala na začátku toho článku….. byl to jiný způsob života… bavil mě… baví mě život, který žiju a o tom budou další články.
Vám všem děkuji za vaši přízeň i po dobu co jsem tady nebyla, děkuji všem kteří mi psali…jen tak… nic po mě nechtěli a těm co mi psali prosbu o radu a já jim odepsala jen stručně s tím, že teď neodepisuji a mají potřebu problém řešit, tak se mi ozvěte prosím znovu, protože jsem nedopatřením mailíky smázla.
Rozjezd po mém návratu na stránkách bude pozvolnější, protože mi hoří koudel u prdelky se školou a do 5. května musím napsat několik seminárek a naučit se na zkoušku do psychopatologie….takže, mějte se mnou ještě malinko strpení. Pak už se snad znovu rozepíšu a také chystám pro vás, kteří budete mít zájem další seminář AK …někdy o prázdninách (začínáte se ozývat, že byste měli zájem). Bude to seminář i pro ty, kteří si již u mě seminář udělali, protože jak jsem si s vámi některými psala, tak máte zájem si tento seminář zopakovat (za poloviční cenu).
Tož lidičky…… mějte se a smějte se a žijte život podle vašich přání…jsem tady s vámi…. Vaše Zrzka
25.4.2011
Ahoj Zuzko,
jsem moc ráda, že jsi zpátky a těším se na Tvoje články. Celé dva měsíce jsem na Tebe a Tvého pejska myslela, jak vše zvládáte a jsem ráda, že i přes potíže jste to zmákli 🙂
Přeju krásný den.
Pa pa Jitka
26.4.2011
Ahojky Zrzečko :-),
akorát jsem se vrátila ze služební cesty a vlezla na stránky, abych si početla před spaním :-). Přeji Ti hezký pohodový večer a děkuji za písmenka, co jsi dala na stránky :-). Přečetla jsem si, jak jste se měli, co všechno tě potkalo a vím, jak moc to muselo být pro Tebe těžké. Můj manžel totiž na diagnózu mozkové aneurisma zemřel. Tvůj tatínek měl díky Bohu velké štěstí a díky tvé rychlé pomoci a následné péči lékařů se uzdravil. To je skvělé. Je moc dobře, že i Jasa se uzdravil rychle a že jste všechno společně za podpory ostatních zvládli :-). Takže konec dobrý, všechno dobré :-)!
Nebudu to protahovat, je už docela pozdě, děkuji i za písmenka a hezký nadpis “ Černovláska už kreslí “ moc jsi mě jím potěšila :-).
Zrzečko držím palce, aby ve škole Ti vše klapalo jak si přeješ a aby jsi to už brzo měla úspěšně za sebou :-).
Krásnou dobrou noc a ještě krásnější sny :-). Měj se prima a ať se ti vše daří :-).
S láskou .. Ivet
26.4.2011
Ahoj Zrzko,
vítám Tě zpátky :-)))
Zuzko, chtěla jsem se zeptat, nebo Tě spíš poprosit. Už jsem Ti psala, že bych ráda na AK v létě. Ale volné víkendy mám jenom dva (dcera bude u rodičů) 13.-14. 08. nebo 20.-21.08. Mylíš, že by se kurs mohl konat i během jednoho z těchto víkendů?
Moc děkuji a přeji krásný sluníčkový den
Kara
28.4.2011
Ahojíček Karo,
tak jestli do toho nic nevleze, tak jsem přemýšlela na jeden z posledních víkendů…..v srpnu…..a pravděpodobně toho 20-21 by to bylo možné…..jen ještě musím zjistit jestli budou volné i prostory v tom termínu. Uvidíme…..snad to výjde…. příští víkend jedu do školy a uvidím se s holčinou která má prostory na starosti, tak se ji poptám jestli tam bude volno….. neboj……. dám ti včas vědět a na stránky taky. Jestli to vyjde, tak tě ráda osobně poznám………
měj se a směj se papapapa
Zrzka
28.4.2011
Ahojky Zuzanko Zrzečko naša!!!! 😉
Tak Tě vítám zpět!!!
Četla jsem Tvůj návrat na pravdách a potěšilo mně, že by mohl být v létě další seminář. Ráda přijedu,bude-li mi dáno. 🙂
Zatím cos byla pryč, přečetla jsem pár knížek, z nichž jedna mi přirostla k srdci a tento autor se stal rázem jedním z mých nejoblíbenějších (Brian Leslie Weiss).
Tak Tě Zrzečko moja zlatá moc vítám doma, Jasinka taky, chlupáč jeden, jsem moooooc ráda, že jste to zvládli!!!!!!!!!!!!!!!!! Velká gratulace!!!!!
Tak se zatím měj, zvládni levou zadní seminárky a školu vůbec…
Sluníčko v duši, úsměv na rtech a lásku v srdíčku
Rozárka
28.4.2011
