Z Vašich stránek se rozlévá optimismus, radost, veselá nálada a přitom i obrovská dávka pokory. Chci Vám za to velmi poděkovat.
Zuzanko, přemýšlela jsem, jestli Vám mohu napsat, poprosit Vás o pár slov. V životě jsem udělala řadu chyb, ale tou největší, nejzávažnější bylo rozhodnutí o životě vážně nemocného miminka, které jsem čekala krátce po svatbě. Těhotenství bylo nádherné, ale jeho závěr následující dva roky bylo nejtěžší období mého života, naplněné trápením, bolestí, strachem, slzami, lítostí, výčitkami, smutkem. Zuzanko, pochopím, když už nebudete chtít číst dál, pochopím, protože vím, jak moc závažné a chybné rozhodnutí jsem udělala. Bylo obrovsky těžké se se vším vyrovnat, přijmout, že jsem rozhodla o tom, že naše holčička, nádherná, miloučká, se nenarodí. Nejtěžší však bylo odpustit sama sobě. Odpustit si tu obrovskou chybu, nezralé uvažování i nesprávný pohled na život. Během roku jsem otěhotněla ještě dvakrát, ale vždy těhotenství skončilo ve svém počátku. Z lékařského hlediska se potvrdila akutní toxoplasmóza, která poškodila miminku mozeček a pravděpodobně byla příčinou dalších dvou potratů. Srdce mi pukalo bolestí, touhou pohladit to krásné miminko, obejmout ho, pochovat, když přitom jsem věděla, že sama jsem rozhodla, že to tak nebude. Strachy a obavami, které po tom všem přišly, jsem si nakonec přivodila gynekologický zánět. Ach, milá Zuzanko, kéž by se tohle už nikdy nikomu nestalo. Bylo to pro mě nesmírně těžké období, bezradnost, jak to všechno pochopit. Cítila jsem obrovskou touhu porozumět tomu všemu. Do cesty mi začaly přicházet různé informace o duchovním světě, pro mě o úplně něčem novém a neznámém. Pochopila jsem, že jsem do té doby žila jakoby bez vnitřního smyslu. Začala jsem poznávat zákony duchovní života, chápat sílu myšlenky a snad i skutečného smyslu života. Smyslu víry v Boha, tu krásnou, nekonečnou a všeobjímající Lásku. Stále se učím, stále se snažím získávat informace, ale hlavně se učím nově žít. Jde to pomalu, člověk má v sobě své zvyky a stereotypy hluboce zakořeněné, ale snažím se a cítím, že jdu správnou cestou. Cestou, která se snaží co nejvíc přiblížit se k Bohu, jemu, který je k nám tak milosrdný, který nás miluje za všech okolností. Zuzanko, myslím, že tohle jsem se měla naučit, že tohle mi mělo moje nemocné miminko dát. A já jsem za to vše, i přes tu obrovskou bolest v srdíčku, neskonale šťastná a děkuji, že jsem měla příležitost se snad alespoň maličko změnit. Pochopila jsem taky, že se musím naučit mít ráda sama sebe. Je to těžké, protože v hlavě se připomínají vzpomínky na to závažné rozhodnutí, pocit zklamání a neschopnosti. Ale Zuzanko, pomaličku to jde. Miluji své tělo, které je tak úžasné, že mě tím zánětem na to upozornilo. Snažím se mu doplnit vitamíny a další důležité látky po léčbě toxoplasmózy a zánětu, snažím se ho hladit Láskou a porozuměním. Tělíčko touží po souladu dušičky a fyzického těla. Je to tak úžasné a nádherné. Nic z toho jsem dřív nevěděla, neprožívala, dneska, když se ohlédnu zpátky, vidím se, jak žiji v nějaké šedé bublině bez ladu a skladu. Zuzanko, možná se ptáte, proč Vám toto všechno píši, proč Vás zdržuji. Chtěla bych Vás moc poprosit o chviličku Vašeho času, Vaší pomoci, jestli bude dovolené zjistit, jestli mi miminko odpustilo a jestli se k nám někdy chystá. Moc po něm s manželem toužíme, ale už víme, že člověk nemá nic chtít, prostě si jen tak žít, neubližovat sobě ani jiným. „Buď vůlá Tvá, můj Pane“.
Z celého srdíčka Vám, Zuzanko, děkuji a přeji Vám krásné dny naplněné radostí, štěstím a Božím požehnáním.
Jarmila
2.2.2011
Ahojíček Jarmilko,
Děkuju ti za tvé vyznání se z bolesti, která tě sužuju a za tvůj příběh plný bolesti a pochopení…k tomu tvému pochopení chybí ještě kousíček z mozaiky, aby obrázek byl úplný.
Nic není Jarmilko náhoda, ani to co sis musela prožít a čím si procházíš, ani to, že jsi narazila na naše stránky.. no zkrátka nic…všechno se děje, tak jak jsme si naplánovali.. ale o tom jak si to plánujeme je jiný článek…zde.
Co mi prozradila automatická kresba:
Zakreslila jsi se mi Jarmilko ty a vedle tebe dušička miminka ….a z ní energie do minulého života, kde se zakreslila postavička, která se přeškrtala… něco se tam stalo, co konkrétně, to se mi nezakreslilo a je mi jasné i proč. Nejsi připravená vědět co se stalo, protože jsi hodně citlivá a vyčítala by sis kromě toho co se stalo v současném životě i ten minulý život. Ale máš vědět, že to co se stalo s tvou dceruškou, to se stát mělo…měla jsi ji ztratit, měla jsi tuto bolest prožít, abys došla k poznání a pochopení.
Z minulého života se tužka vrátila zpátky do dušičky miminka a z něj se zakreslily tři šipky, do malého srdíčka, které se zakreslilo v místě, kde je děloha.…. Tři těhotenství, kterými sis prošla. Místo čtvrté šipky, se mi zakreslilo trojité velké srdce.
Jarmilko, tobě stačil na pochopení jen ten jeden „trest“…abys pochopila. Tvé miminko, ti dávno odpustilo…. Problém je v tom, že ač jsi plná lásky, který jde už z tvých písmenek poznat…miluješ všechny a všechno…na sebe zapomínáš. Vím, snažíš se milovat sebe samu….ale přitom se bičuješ výčitkama z prvního těhotenství.. Už tenkrát ti holčička tvé rozhodnutí odpustila…měli jste to tak naplánované… Díky tomu sebeobviňování a vyčítáním si něčeho co jsi udělala…sis přivodila ty záněty. Maličká ti odpustila, odpust i ty sama sobě….tady je ta překážka, kterou máš zpracovat a pochopit. Ona je u tebe a čeká, na vhodnou chvíli.
Vím, je lehčí odpustit druhému než sobě sama. Zkus si představit jak stojíš naproti sobě a nebo to zkus před zrcadlem a řekni si… „Jarmilko, miluji tě z celého srdce, vážím si tě a stojím při tobě a proto ti odpouštím. Odpouštím tvé minulosti… a propouštím ji ke světlu, aby ji Bůh pročistil.“ A představ si, jak Bohu odevzdáváš do jeho rukou tvou bolest a výčitky. Poděkuj za tuto zkušenost, maličké se už neomlouvej…ona ti dávno odpustila, už jen čeká na to, kdy odpustíš i sama sobě.
Zkoušela jsem se ptát, jestli otěhotníš ještě tento rok….100% ano a miminko donosíš do zdárného porodu. Na ose mi vyšel měsíc srpen, že bys měla otěhotnět. (ani automatická kresba není 100% takže plus mínus nějaký ten měsíc).
Nedávno jsem napsala článek o Početí…možná jsi ho už četla…jsou tam takové trošku rady, které by ti mohli pomoct. U tebe mi vyskakuje ještě něco navíc….
Jarmilko, miluj se se svým manželem tak, aby se milovalo nejen tělíčko, ale i dušička, ať se při milování stanete jednou bytostí a nepřemýšlejte ani jeden nad tím, že „vyrábíte“ vaše miminko…. To přijde za láskou, kterou z vás ucítí.
Když budeš mít čas…představ si…jak ti z Univerza přes tvé temeno do tvé srdeční čakry jde proud Božské neonově bílé energie a z ní jde do tvých rukou…..vprostřed dlaní jsou místa, kudy tato energie, která jde z tvého srdce…proudí do tvého bříška, do dělohy, kde ozdraví zbytečky, které tam ještě trošičku zlobí. Zaplň tvou dělohu – místečko pro tvé miminko touto láskou naplněnou energií a nachystej tak miminku příjemné teplíčko, kde bude celých devět měsíců.
V první řadě si ale odpusti….a miluj sebe ze všeho nejvíc…pak dokážeš milovat ještě víc to ostatní.
Jarmilko…utři slzičky, je čas jít, je čas se zvednout….ta dušička je u tebe…a čeká….přeju ti spoustu krásných dnů… bez očekávání a lpění… miluj svůj život, je krásný…nepřežívej, ale žij tak, aby tě život naplňoval a bavil…
Měj se a směj se Jarmilko….a dej o sobě někdy vědět… no určitě dej vědět, až …však ty víš, kdy se máš ozvat :o)
s láskou …tvá Zrzka
4.2.2011
Milá Zuzanko,
moc Vám děkuji, z celého srdíčka Zuzanko. Napsala jste mi tolik krásných slov a tolik důležitého. Zuzanko, máte pravdu, snažím se mít se ráda, ale já taky cítím, že to ještě není tak, jak by mělo být. A taky vím, kvůli čemu mi to moc nejde. Během toho smutného období jsem ztratila pár kilo, pár lidí mi to stále připomíná a ikdyž se snažím mít myšlenky a představy silnějšího těla, tak se mi zatím nedaří pár kilo přibrat zpět. Další věcí je můj věk. Zuzanko, je mi už 32 let. Často si říkám, že mi ten život proplul mezi prsty. S mým manželem jsme se seznámili až v 28 letech, vzali ve 30ti, kdy k nám přišla naše holčička. A pak proběhly ty dva smutné roky. Vím, ve vesmírných zákonech vlastně žádný čas neexistuje a já si vlastně ani tak stará vnitřně nepřipadám, ale je to možná spíš tlak okolí, kde všude vidím mlaďoučké maminky. Já vím, Zuzanko, jsou to takové hlouposti, ale já cítím, že se přes ně pořád nedokáži nějak dostat, prolomit je a být konečně spokojená, vnitřně klidná a uvolněná. Zuzanko, chtěla bych Vám ještě napsat o pár krásných okamžicích z doby, než jsem zjistila, že jsem potřetí těhotná. Vždy když jsem si vzpomněla na miminko, cítila jsem nádherné, příjemné šimrání. Myslím, že to byla dušička miminka, která když odešla nechala mi na lžíci s pohankovou polévkou připlout zrníčko pohanky ve tvaru srdíčka a pak ještě jednou, když jsem chystala brambory k obědu, do ruky mi podala brambůrku ve tvaru krásného srdíčka. Moc ráda na ty okamžiky vzpomínám, cítím jeho Lásku. Zuzanko, moc Vám děkuji za připomenutí toho, co je teď mým úkolem. Prosím Pána o jeho pomoc, aby mi dal sílu a pomohl mě vést k pravé Lásce sama k sobě. Budu se snažit vizualizovat si proud léčivé energie a domeček pro miminko budu chystat s Láskou a něžností. Už jsem si dříve dělala několik ricinových zábalů, jsou moc příjemné a nyní si je znovu udělám (Zuzanko, prosím, jsou ty zbytečky v děloze hodně závažné? Dají se opravit?). Třetí měsíc užívám rakytníkový olej, který umí hojit sliznice a skoro půl roku užívám zelený ječmen a řasu chlorellu, které čistí tělo zevnitř a dodávají spoustu vitamínů, enzymů a dalších látek. Začala jsem zase plést, to jsem dřív moc ráda dělala a mám z toho radost. Zasela jsem semínka paprik a rajčátek a už se moc těším na jaro na zahrádku, to je moje potěšení. Zuzanko, moc Vám děkuji za všechna Vaše slova a Vaši velkou laskavost.
Ještě jednou bych Vám chtěla moc a moc poděkovat za Vaše slova a velkou pomoc a také nádherné stránky.
Zuzanko, přeji Vám jen to nejkrásnější a až přijde ten čas, já se Vám ozvu 🙂
S Láskou a přáním krásných dnů provoněných Láskou a Božím požehnáním
Vaše Jarmila
4.2.2011
Milá Zuzanko,
píši Vám, dnes plná strachu a obav. Nevím proč, ale vzpomněla jsem si na svoji krevní skupinu, která je Rh negativní a protože můj manžel má krev s Rh pozitivní, je tu velké riziko pro případné další těhotenství. Moje první těhotenství bylo ukončeno pro vývojovou vadu miminka. Ještě před tím, jsem byla poslána na odběr plodové vody. Zuzanko, já jsem tenkrát ani netušila, jaké to všechno může mít důsledky a jak špatně se rozhoduji. Po odběru plodové vody jsem nebyla očkována proti případným protilátkám, které by se mohly vytvořit, ikdyž jsem se připomněla, ale pan doktor říkal, že injekci dostanu až na konci těhotenství. Tuto látku jsem tedy do stala až po ukončení těhotenství. Podle dnešních pravidel se doporučuje očkování provádět i po odběru plodové vody. Zuzanko, to co nyní prožívám a čeho se bojím, to je všechno asi jen důsledek mého chybného rozhodnutí o mém prvním miminku. Zuzanko, mám veliký strach, bojím se, jestli budu někdy moci mít alespoň jedno děťátko. Tolik se bojím a už vím, že první mimino nemělo odejít, ale mělo tu s námi zůstat. Zuzanko, mám veliký strach.
Vaše Jarmila
28.2.2011
Ahoj Jarčo……..
Tady Jasa……
Zrzka je na dva měsíce mimo bydliště(studuje spec. vejšku)je as vytížená až do
večera a pak padne únavou na hotelu ze psem za dveře na koberec ani se nekoupe a usne as jak zabitá)
Poprosila mě,zda-li bych se Vám něvěnoval… rád ………přesto Vám píši, jestli s tím souhlasíte……Rozhodnete-li se kladně,tak se budu těšit……Zuzce vše přepošlu jen s Vaším souhlasem
Pro začátek……….
Udělejte si semo tamo chviličku na sebe..nalejte si do skleničky vodu postavte
ji na obrázek s ¨namalovaným srdíčkem…posaďte se zpříma a volně, ale hluboce
dýchejte tak as 5 minut.. pak se napijte té čerstvé vodičky ….při tom si opakujte, že už nemáte strach a že jste silná žena, kterou jen tak něco nezkolí….no a potom mě může zkusit napsat..třeba..neb Vás napadne něco úplně jinýho…. Když budete písmenkovat pište co Vás napadne..nevořte složité věty..prostě to vyblijte na papír…snesu vše
Myslím,že situace ve které se nacházíte, není ojedinělá…potýká se s tím spousta
dnešních žen…
Strachy o zdraví jsem bohužel přinesla kšeftařská mašinérie s léky a přístroji a neuvědomění části odborné lékařské veřejnosti…….,ale koukněte…jeden den je zamračeno a druhej svítí sluníčko…..a všichni lékaři nejsou až tak hloupí,aby se nechali vtáhnout do kšeftu …..i oni mají srdce..a dělají to co se naučili a jak nejlépe dovedou..tak se nermuťe, ale také neodsuzujte lékaře i sebe..to je fakt na prd..tato cesta nikam nevede
Nespoléhejte až na tolik na výsledky testů…..pojďme se spolu naučit vlastnímu citu,lásce ,důvěře a porozumění..sobě a svému tělu nehledejme jen špatné testy,výčitky,děs co bude,to by Vám bralo sílu energii…a vy víte…?????…….
vše se obrátí….aaaa……
zatím se mějte hezky
Jasa
2.3.2011
Milý Jaso,
Moc děkuji za milý mail. Opravdu děkuji za Vaše slova, pohlazení i povzbuzení. Obrázek se srdíčkem a vodičku určitě vyzkouším. Už jsem jednou někde četla, že když se pod skleničkou s vodou dá lísteček s hezkým obrázkem nebo i slovem, ta vodička to do sebe „nasákne“ a my si to hezké z ní pak vezmeme. Máte pravdu, člověk by se neměl tolik spoléhat na výsledky testů, ale na své vlastní srdce, intuici. V tomhle jsem asi nejvíc udělala chybu tehdy, když nám řekli o vážném poškození miminka a my se rozhodli o ukončení těhotenství. Všechno to bylo rozhodnutí, které opravdu přináší důsledky na celý život, hlavně tam v srdíčku a svědomí. Na jednu stranu se s tím vším pořád hodně těžko vyrovnávám, na druhou stranu vím, že to tak asi mělo být. Bylo to velké upozornění, abych svůj život přehodnotila. Panu Stvořiteli jsem za to vděčná, protože mi tak umožnil uvědomit si smysl života a jeho duchovní podstatu.
Současně si s sebou pořád nesu výčitky a trápení, pocity neschopnosti a taky toho, že jsem špatná, že jsem to nezvládla. Taky jsem pochopila, jak úžasné je lidské tělo. Ty moje smutky a trápení se projevily ženským zánětem. Tělo už mi asi muselo nějak dát najevo, že je potřeba už změnit ty nešťastné myšlenky. Od té doby se učím své tělo si uvědomovat a milovat ho. Kolem Vánoc, už se zdálo, že jsem konečně z toho všeho vystoupila, byla opravdu uvolněná, veselá, ale po dvou týdnech mě to zase vtáhlo zpátky.
Je to takový zamotaný kruh, protože víte, že se musíte změnit a když cítíte, že Vám to nejde, je to o to horší a jste zase ve stresu. Taky se snažím o věcech tolik nepřemýšlet a tolik je neřešit. Když mi to chvilku jde, hle, cítím se hned líp. A jaké má člověk myšlenky, tak se i cítí. Stoprocentně to funguje, to jsem si o těch Vánocích uvědomila. Nevěděla jsem, jak konečně se napravit a jak začít znovu. Když jsem byla v knihkupectví, tak jsem koupila jednu knížku jako dárek, to mi udělalo radost. A pak jsem si řekla, že si tady dám v kavárničce kafe. To byla nádhera, měla jsem radost, uvolnila se, stažené břišní svaly se povolily, ikdyž ještě pořád trošku bolely. Pak začalo těch krásných čtrnáct dní, to byla psychická úleva. Taky dělám ještě další špatné věci, o kterých vím, že bych je dělat neměla a moc těžko se jich zbavuji. Ohlížím se na ostatní. Kamarádky už své děti dávno mají, trápím se, když si vzpomenu, že já mám za sebou jen ty neúspěšné pokusy. Teď je ještě kolegyně v práci v jiném stavu. Je mi smutno, když vidím manžela a jeho touha po dítěti je na něm někdy tolik znát. Mám pocit nedostatečnosti a neschopnosti. Ale snažím se, opravdu se snažím a možná s tím přicházejícím jarem je to lepší. No, a teď, vůbec netuším proč, jsem si vzpomněla, že má negativní krevní skupinu, která může další těhotenství zkomplikovat. To byl zase stres na čtrnáct dní. Moc o tom přemýšlím, hledám a čtu a to je špatně. Jenže Vám to nedá, když pracujete u počítače tam prostě nenakouknout. A to je chyba. Sladká nevědomost. Mo c mě baví číst stránky o životě. To se dušička vždycky tak nějak zklidní, vrní si a je spokojená. Moc mě mrzí, že mi tehdy chyběla pokora, že jsem zklamala a nepochopila, že život je dar, ať je tělíčko jakékoliv, nemáme právo o něm rozhodovat. Takhle jsem tenkrát vůbec nepřemýšlela, jako bych byla ve snu a dělala, co mi kdo poručí. Nesčetněkrát jsem prosila holčičku o odpuštění, ta touha odejít za ní tam nahoru, ta byla neskutečná, člověk měl touhu se roztrhat, nebýt, jen si ji chovat a mazlit se s ní. Strašně jsem to chtěla všechno vrátit zpátky. Ale najednou ta bezmoc, že to nejde, že už je to pryč a už to nezměním. A pak ty dva roky žádného sebevědomí, stresu, lítosti i sebelítosti, trápení i vzteku sama na sebe. Ale mezitím byly i krásné chvilky, ty dvě další ranná těhotenství, můj manžel a „On“. K Němu mě to všechno přivedlo a já jsem strašně šťastná, protože vím, že On mě miluje i přesto všechno, co jsem udělala, že mě má rád a už jsem i
párkrát zaznamenala okamžiky, které přišly právě z jeho srdce a jeho dlaní.
Nádhera. Krásná a úžasná písnička od Pepy Wágnera „Mě sílu dáš“, ta je neskutečně krásná a pro mě je to vždy nepopsatelný okamžik, protože nejvíc
myslím na Něj, na jeho velkou pomoc, Lásku, milosrdenství. Nejtěžší je pro mě
nyní uvolnit se a zase věřit v dobrou budoucnost. Mívám studené ruce a nohy a taky občas nechutenství, myslím, že mě tím tělo znovu upozorňuje, abych změnila myšlení a byla pozitivní. Když se mi podaří se soustředit opravdu jen na ty hezké myšlenky a energie, je to velká úleva, i ty pocity jsou potom krásné. Myslím, že takto mám jít dál, s vírou a nadějí a už pro jednou všechno uzavřít, říct si, že minulost už neplatí, že jsem v pořádku a i všechno to ostatní bude dobré. A hlavně už tolik o věcech nepřemýšlet a taky si víc věřit. A taky se zbavit pocitu, že jsem neschopná už jen proto, že jsem nebyla schopná to zvládnout líp, s pokorou a klidem to všechno přijmout a ne se tak strašně stresovat.
Milý Jaso, tak se to ze mě nějak vysypalo a ani jsem ještě nestačila dát srdíčko pod skleničku. Asi je to pomotané, ale takhle to všechno přišlo, jsou to dlouhodobé pocity a myšlenky. Tak teď jsou na papíře. Děkuji Vám. Opravdu moc
Vám děkuji, je to úleva.
Mějte se moc hezky a ještě jednou děkuji.
Jarmila
2.3.2011
Hele..Jarčo….
Ty potřebuješ panáka. nebo čtyři.. ráno se probrat se ze sna dát si aspirín….. trpět bolestí hlavy….prostě změnit trošku tonus života..kouknout kolem sebe..podat vodu potřebným ..koukej…prošla jsi mnohým….teď je čas odlehčit život..toliko se nesoustředit na bejby…jakýpak biologický hodiny..blbost….mě porodila mamka v 50 a víš proč nevěděla že 3potraty předtím měla blbej RH…..tož se na to jukni z druhý strany……strach Ti škodí…..víš kde se tam bere???……………………………….Chceš chceš chceš…..pokud opravdu nepadneš na svá ,,špinavá kolena,,(to je můj slovní obrat) a nezpokorníš!!!!bude to velmi složitý…tim samo nemyslím jen snahu o dítě…….říká se to také lpěním chtěním si stavíme zeď…….jak povolíš a předáš to vesmíru s pokorou..stane se..kdy.. to se neví,ale stane to je věc na kterou se neradno ptát….kdo se ptá moc ví má z toho těžkou hlavu a málo spí…….
V každé druhé větě si sypeš popel na hlavu a nadáváš si…….aby tě husa kopla…….kdo Ti bude nosit dítě ….svatej Petr nebo TY…………. Přejdu na informace přenášené do vody ……..i Ty seš voda……co Tvá ,,voda ,,uslyší …to vyslyší……proto neškemrej a nekňuč……..staň se statečnou…..požádej si…..s
odvahou….čistě….. od srdce… a to nech být..povol se a jeď na hory …k moři..zajdi do kavárny dej si frťana kávičku….pak.pečuj o své tělo..každý den ho používáš…chval ho…hlaď..šeptej mu láskyplné věci..cvič…voda to uslyší a a.a..a..a..vidíš..tak jednoduché,ale kdo by tomu věřil….že jo ..fuj ..holá voda…studuj..víš kdo je to Masaru Emoto..Japončík a ví toho o vodě ..počti si kouni na jeho fotky..no možná je pro Tebe lepší CT,EKG,EEG a další mašinky…zapneš je a ony Ti vytisnou graf …vidělas film Jáchyme hoď ho do
stroje…..zkoukni…..šikovnej film……(no rejžu tenkrát před 40 lety nikdo nepochopil…..jen jsme se smáli) ……a možná ten graf nebude Tvůj a nekoukej na druhý..každej tu má svý poslání…..a možná Tvý je jiný než si myslíš…až se povolíš uvidíš život z druhé strany…koukni… spalas někdy v krabici pod mostem?,kolikrát jsi měla hlad,až tě bolelo celé tělo?
Jsi soucitná …opravdu???..jdi a obdaruj,, kluky a holky,, jež chrní na nádraží v kanálech..jdi popovídej si s něma ..uvidíš život jinak…povolí se Ti celé Tělo zapomeneš na sebe na svého muže a Vaše přání …budete se k věci stavět jinak…protože Vám zůstane vděčnost že se máte fajnově……zkoušej….a najdi něco co Tebe i Tvýho muže povolí…… Jasně… možná to nejsou to písmenka dle Tvýho gusta ,ale myslím že je na čase to vzít za jinej konec..ostatně co když se tohle osvědčí…..hmm ani já to nevím…
Přeji Vám hezké dny …Jasa
23.3.2011
Ahoj, milý Jaso,
tak si myslím, že jste uhodil hřebíček přímo na hlavičku. Už na mě asi neplatí žádné ťuťu, ňuňu, ale pořádně zostra, ať už se ta moje hlavička konečně probudí!!! Přiznat si a konečně se probudit! Kolikrát jsem si říkala,
jak by se mi ulevilo, probudit se a nemít pořád ty samé myšlenky, pořádně zformátovat harddisk, zapomenout, nelitovat, nechtít, nesmutnit. Ale to jsem se vždy probudila a znovu a zase… jak jsem se to tenkrát špatně rozhodla, jak
jsem nepochopila zákony života, jak jsem zklamala, jak to bude dál?? budu moci mít ještě dítě??? nemám se ráda… Takto to opravdu bylo. A moje tělíčko trpělo, muselo to se mnou všechno snášet, vydrželo hodně. Takže teď musím opravdu začít.
Nejtěžší bude si odpustit to tehdejší rozhodnutí. A jak píšete, skutečně zpokornit a nic víc nechtít! Konečně začít žít, opustit lítost, smutky, stresy.
Tak jo, já do toho jdu, teď už doopravdy, ne jako mnohdy ukolébaná myšlenkou, že teď už to bude dobrý. Žádný myšlenky na minulost, ta ať je schovaná, už neplatí, už žádný toužebný myšlenky na miminko ani lítostivý pohledy do kočárků. Přestat číst články kdo se komu narodil nebo nenarodil. Jestli bude mít mimi přijít, tak přijde, je to na něm,
poprosím o něj a dál se budu snažit žít, každým okamžikem, každou vteřinou. Bude to pro mě velký kus umění, jestli to zvládnu, ale žádný pochybnosti být nesmí, že jo. Život mi utíká mezi prsty, přežívám a skutečně nežiji. Takže už je
opravdu čas to změnit!!! Snad je ještě čas. Je, není se čeho bát. A dneska
začínám. Díky Vám. Když budete mít pro mě další, i klidně ty nejostřejší, slova, budu ráda, asi takhle to opravdu potřebuju.
Ještě jednou opravdu díky, Jaso, Vy víte jak na mě.
Přeji Vám hezký den
Jarmila
3.3.2011
Ahojky ………..Ja Ja Ja…….Jarmilko
Dík za písmenka…..žádná ostrá slova nebudou…proč také..jen jsem se tak malinko pokusil spustit Tvůj ,,Budíček,, Fajn..počítej Jarmilko ,že se to občas zadrhne….to proto,že to půjde rychle….každej má svou rychlost..jedna moje kamarádka používala pořekadlo, že rychlost karavany se řídí tím nejpomalejším velbloudem.=:-))..když tě něco napadne klíďo pisni..tyhle stránečky naší Zrzečky pomáhají i dalším, neb stává se, že jeden otázku vyřkne a ona je pro tisíce dalších..já sem moc nepíšu, ale když mě ve své zaneprázdněnosti Zrzka pověří, tak se nechám vytáhnouti ze své nory a mydlím to hlava nehlava…to víš jsem odpočaté…:-D 😀 a a a když to pak čtu podruhé, rád bych to uhladil přikrášlil a tak vůbec..jsem moc rád, jestli Ti to kousíček zasluníčkovalo.
Opravdu…Jasa
3.3.2011
Ještě jednou ahoj, milý Jaso.
Chtěla jsem jen ještě napsat takovou dnešní příhodu. Čekala jsem v čekárně u zubaře. Když jsem tam přišla, seděla tam jedna starší paní – dealerka zubních past (podle jejích dalších slov má několik dětí a 50 let), pak jedna mladá maminka s malým chlapcem na kolenou a šestiletou holčičkou na zubařském křesla a pak jedna teta, která své sestře hlídala chlapečka. Když jsem do čekárny vešla, hned jsem zjistila, o čem se baví – jak dnešní ženy odkládají mateřství a svůj nejvhodnější věk pro otěhotnění odsouvají až svoji šanci tak propásnou. Ve 31 letech už je všechno pryč a je pozdě. Vzpomněla jsem si, samozřejmě, na sebe. S manželem jsme se seznámili až nám bylo oběma 28 let (do té doby jsem se prostě s nikým takovým nesetkala a můj muž je dar od Boha, opravdu, takže asi mělo smysl si počkat). Dřív se naše cesty nesetkaly, ale je zbytečné litovat, nic s tím nenadělám. Brzy po třicítce jsem čekala svoji holčičku, o jejímž životě jsme v pátém měsíci těhotenství rozhodli. A pak to znáte. Zanedlouho mi
bude 33 let. Když bych tohle všechno před patnácti lety věděla, spoustu věcí bych udělala jinak. Možná bych teď neměla jen oči pro pláč. Ale co, naděje umírá poslední. Dneska jsem se rozhodla, že začnu znovu a jinak a tak si řečí těch paní nevšímám, ikdyž jistě mají pravdu. Co jiného můžu udělat? Radovat se, že na nás doma čeká úžasnej psí kamarád, že už začínají vykukovat tulipány a za okny se začínají ukazovat první sazeničky rajčat a paprik. A taky, že zase se
pojedeme podívat po okolí na kolech, to máme moc rádi. Už ani nebudu studovat stránky o těhotenství, ani nebudu hledat příběhy, kdy se maminkou stávají ženy až daleko po třicítce (pro uklidnění), ani nebudu na to krásné mimčo tak urputně myslet, ale pokusím se najít pokoru a společně s ní poprosit o nový život, o kterém bych už nikdy, za žádných okolností, nerozhodla tak, jak jsem to už jednou udělala.
Díky Jaso a mějte se moc hezky.
Jarmila
3.3.2011
A jejda…..jedna čekárna…a je to…teda ti čertíci ví přesně jak na Tebe…už si zas sypeš popel na hlavu…..kdyby a kdyby a kdyby………a také Ti nikdo neřek,že máš dělat jako by nic….,,a mě stačí pejsek, a zahrádka, a já jsem statečná…uznej to by jsi se přetvařovala….jasně dítě tu není ..protože…ale bav se cvičením, prací, uvolni se.co bylo bylo…nepůjde to hned s tím počítej…ale hlavně si tam zapiš..vše v životě je dar..a tak občas také něco daruj ,ale to bych se opakoval…začni hned…
…….a hodně se směj a občas si poplač..to tě uvolní….
Jasa
3.3.2011
