Trápím se, nevím co bude dál. Pomoz mi prosím. Více než 8 let jsem měla vztah s mužem. Milovala jsem ho nejvíc na světě a on mě taky. Rozvedla jsem se kvůli němu. Ale on mi sdělil, že potřebuje svobodu a rozešel se se mnou. Po půl roce začal opět za mnou chodit a vyznávat lásku, protože prý přišel na to, že jsem ten pravý člověk, kterého miluje a nemůže beze mne být. Trávili jsme spolu každou chvilku. Ale po dvou měsících mi sdělil, že měl poměr se svoji kolegyni a ona čeká dítě. Opět další rána. Nastěhoval si ji k sobě, jako správný chlap, který se zachová v takovéto situaci. Ale stále se mnou trávil veškeré volno, sportovali jsme, výletovali, milovali se. Neustále mi vyznával lásku a sliboval, že situaci vyřeší, že ji najde jiné bydlení, protože s ní nemůže být. Já jsem mu odpustila neodpustitelné. Důvěřovala jsem mu, milovala až bych za něho dýchala. Narodil se mu syn, ale stále mě přesvědčoval svými činy, že miluje jen mě. Denně jsme se milovali, denně jsme spolu trávili čas. Ale nějak pozapomněl vystěhovat paní nebo se odstěhovat od ní. Jen mi stále sliboval a mě docházela trpělivost. Proto jsem mu dala ultimátum. Já nebo ona. To nechtěl ani slyšet. Musím ještě dodat, že chtěl mít se mnou dítě. Termín rozhodnutí byl 28.2.2010, jenže se se mnou miloval tak, abych otěhotněla. Samozřejmě jsem pár dní před termínem rozhodnutí otěhotněla. Celá situace se zkomplikovala, on nechtěl řešit situaci, nechtěl se stát terčem pozornosti a hlavně kvůli svému zaměstnání, kde by prý ukazovali na černou ovci, nechtěl ukončit „nevztah“ s paní. Rozešli jsme se, trpěla jsem celé těhotenství, protože stále za mnou chodil, do doby, než se to paní dozvěděla. Za jeho reakce a chování jsem se rozhodla, že s nim nechci být. Narodil se mi zdravý, krásný chlapeček. Otec mého dítěte mi neustále volá a ptá se, jestli ho miluji, když přijde, vyznává mi lásku, že se má špatně, protože není se mnou, pláče, nikdy nikoho tak nemiloval jako mě atd. Psychicky mě ničí. Lže doma, lže rodičům, lže mě…nedůvěřuji mu, bolí mě to. Jak se mám z toho dostat ven?????
Prosím poraď. Děkuji moc a přeji v letošním roce zdraví a jen hezké věci….
Filigrano
1.1.2011
Ahojíček Filigrano,
Jak to máš se svým přítelem, víš sama nejlépe….živě jsi mi to popsala. Takže jsem nekreslila, jak to mezi sebou máte, ale ptala jsem se na příčinu, proč se tak chová, proč tak lže.
Zakreslila jsi se, vedle něho ty a pak se zakreslil on vedle tebe jako statný muž, ale dál se v něm začal zakreslovat malý kluk…se srdíčkem a upovídanou pusou, která lže tak nějak samovolně. Kolem něho a tebe se zakreslili další osoby, které si k sobě přitáhl a omotal si je neviditelnou šňůrkou. Cítila jsem u toho, že on, přestože je dospělý, tak se chová jako dítě….a chce aby ho všichni milovali a pro něho není problém milovat zase všechny kolem sebe (celkem se zakreslilo i s tebou pět osob).
Ptala jsem se dál, kde je příčina tohoto chování a opět se mi vykreslil on, v něm ten prcek a v minulosti….tj současný život… se nejdřív zakreslilo jedno dítě, přes něj druhé – starší dítě a nakonec přes ně matka. Pro tvou představivost….Matrjoška…panenka co se skládá od nejmenší do největší…asi tak nějak se mi to kreslilo. Jejich matka je měla stejně ráda, nedělala mezi nimi rozdíly, ale on chtěl víc…už tenkrát jako dítě potřeboval víc lásky něž se mu dostávalo. To co má s tebou nemá s tou druhou…. Sám si to nedokáže vysvětlit a rozhodnout se. Cítím, že ta hloubka problému je pravděpodobně až do minulého života, ale tady už jsem přestala kreslit, tato informace už se k tobě nemá dostat, není pro tebe důležitá. Vím, že bys ráda věděla víc, ale dál kreslit už nejde.
Filigrano, co s tím vztahem uděláš je jen na tobě….máš několik možných řešení před sebou a sama se budeš muset rozhodnout, jestli být ve vztahu, který je protkaný lží ( já osobně bych to tak dlouho jako ty nevydržela ) a tím pádem nemáš v partnerovi jistotu a nebo zůstanete přáteli a ty časem začneš někde jinde a jinak. Před pár dny jsem napsala článek o tom když láska bolí…zkus si ho přečíst jestli jsi ho nečetla…. Třeba i tam najdeš nějaké pochopení. Víš já říkám, že šanci má dostat každý, ale ne tolikrát co ji dostal tvůj přítel…. ale to je můj úhel pohledu. Až se nějak rozhodneš – opravdově rozhodneš, tak věř, že pocítíš takovou úlevu, že si budeš myslet, že začneš létat….nejhorším obdobím v tom kterém jsi právě ta nejistota a to že nevíš jak se rozhodnout.
Ještě mi do hlavy naskočilo takové přísloví „Kdo chce všechno nemá nic“…možná až nebude mít NIC, tak přehodnotí a zbaví se své lži.
Přeju ti Filigrano, ať se správně rozhodneš a tvé rozhodnutí tě udělá šťastnou ….měj se a směj se…..vím, teď to nejde, ale už brzy se budeš na svého synka usmívat :o). …..tvá Zrzka
4.1.2011
Ahoj Zuzanko,
děkuji Ti za vyčerpávající odpověď. Samozřejmě bych chtěla vědet více, ale když to nejde, tak to nejde. Potvrdila jsi mi to, co si myslím. Příčinou je matka (nejen ona). Je na ni závislý, i když si to nepřipouští. Pamatuji si, před léty, když mě poprvé viděla, řekla svému synovi, že se ji moc nepozdávám. Brala jsem tuto informaci jen tak, protože když někoho poprvé vidím a neznám ho, tak nemůžu říct, jaký člověk je. Když se mi syn narodil, tak otec dítěte se svou matkou přišel na návštěvu. Jeho matka mi řekla, že za všechno můžu já, že nejsme spolu. A spoustu dalších věcí,…otec mého syna se mě ani nezastal, neřekl, že to není pravda. Hrozně to bolelo. Nechtěla jsem ji oponovat, protože vím, jak reagují starší lidé (vysoký tlak, srdíčko,….). Nechtěla jsem ji ještě já ublížit svou pravdou.
A to, že potřebuje kolem sebe všechny, kteří ho budou milovat, mu říkám už dlouho. Prý to není pravda, protože miluje jenom mě. Hrozně ho drtí, když se k němu chovám apaticky, negativně, když mu řeknu přesně to, co si o něm myslím, jaký je a jak se chová.
Nemá rád lidi, kteří se nedokážou rozhodnout, neustále mění své názory (podle davu) a sám to v tomto případě dělá. Neumí se rozhodnout, protože by tím ublížil, ale svou nerozhodností ubližuje více.
Už se těším na tu úlevu, o které píšeš.
Největším štěstím, které mě v životě potkalo, jsou moje děti. Dcera je už dospělá, ale moje miminko mě naplňuje.
Zuzanko ještě jednou Ti nesmírně děkuji a přeji Tobě a Tvému okolí také jen úsměv
papá Filigrano
5.1.2011
