nic vidět.
Mělo vrozenou vadu a nikdy nic a nikoho nemohla vidět. Každého nesnášela,
kromě svého chlapce.
On byl stále s ní a se vším jí pomáhal. Jednou mu pověděla, že když by mohla
někdy uvidět svět, hned by si ho vzala.
Stalo se jednoho dne, že se našel dárce očí pro ni. A tak se konečně těšila,
že uvidí svět a svého milého.
Chlapec se jí hned po operaci přišel zeptat „tak teď, když konečně vidíš
svět, vezmeš si mne?“
Dívka se usmála a když otevřela oči, byla v šoku, její milý byl slepý.
Začala přemýšlet o svém novém životě a nakonec nabídku k sňatku odmítla.
Chlapec odešel smutný pryč…
Za pár dní jí od něj přišel dopis, napsaný rukou kamaráda. Poděkoval jí za
všechny krásné chvíle, které spolu prožili a na konci dopisu stálo toto:
A DEJ PROSÍM POZOR NA MOJE OČI!
Zdroj: e-mail
Na Fb do komentářů napsala Ivana Wi Lederer výstižný příspěvek se kterým souzním a tak ho tady přidávám
Lásku si nelze koupit za všechny poklady světa … natož za oči … Bohužel chlapec měl slepé srdce před tím, než přišel o oči – jinak by si všiml, že sňatek byl podmiňován. No, věřím, že operace tohoto typu se nedějí a je to jen smyšlený příběh, ale je to krásná ukázka toho, že Lásku si nelze koupit a to, co je podmiňováno, není Láska. Ta nehledá priority, ta prostě je.
