Eckhart Tolle:
„Otázka z každodenního života – to jsou velmi užitečné otázky pro všechny, a v zásadě tohle chtějí vědět všichni: „Jak vytváříte rovnováhu mezi prostým bytím od okamžiku k okamžiku s tím, že musíte vydělávat na živobytí a platit účty? To je pro mě jediná obtížná část.“
Ano, jinými slovy, jak vyrovnáváte nebo spojujete bytí a dělání? Protože jinak můžete zažít přítomnost, jenom když sedíte absolutně v klidu a nejste ničím rušeni. To je také dobré, aspoň ji máte tehdy. Ale to není dost. Takže, jak správně říkáte – ta otázka je velmi dobrá – jak to slaďujete s placením účtů a aktivitou v denním životě, jak můžete mít onu bdělost v denních aktivitách, a neztrácet se v dělání?
Každé cvičení, o němž teď budeme mluvit, předpokládá, že je ve vás aspoň minimum přítomnosti, protože bez toho nemůžete cvičit. Pokud je ve vás v každé situaci aspoň minimální přítomnost, pak je tu něco, co můžete dělat. Minimum přítomnosti, nebo bdělosti, znamená, že nejste totálně ztraceni, ale přinejhorším máte bdělost alespoň na začátku činnosti, takže nejste naprosto utopeni tak, abyste se v ní ztratili. To obyčejně znamená, že budoucnost se stane důležitější než současný okamžik. To znamená, že se ztrácíte v dělání. To je dobrý indikátor. Budoucí okamžik se stává důležitějším než tento okamžik. S tím byste měli něco dělat.
Jako vědomé cvičení si můžete říci: OK, co potřebuji udělat teď? Zmínili jste placení účtů a nutnost vydělat si na živobytí. Ať je to cokoliv, co děláte, je pro vás přítomný okamžik prostředkem k nějakému cílí, nebo ctíte děláni v tomto okamžiku, takže to není primárně prostředek k nějakému cíli? Snažíte se dostat do budoucího okamžiku více, než chcete být v přítomném okamžiku? Obvykle je to při nevědomém žití tak. A obyčejně jsou lidé stresováni kvůli tomu stálému tahu budoucnosti, což není nic jiného než tah myšlenky na budoucnost. Protože budoucnost tam není, já ji nikdy neviděl. Takže budoucnost je myšlenka o budoucnosti.
Takže rovnováha mezi bytím a děláním se tvoří tak, že při dělání věnujete svou nejplnější pozornost dělání, a ne že přemýšlíte, že se musíte dostat na konec toho dělání. Věnujte tu nejplnější pozornost své činnosti, ať je to kterákoli z vašich denních aktivit. Nedělejte z ní prostředek k nějakému cíli.
To se týká i veškerého vzájemného styku s lidmi. Všichni jsme zažili, že vzájemný styk nízké kvality je tehdy, když potkáte jiného člověka, který s vámi zachází jako s prostředkem k nějakému cíli. V restauraci se například stane, že jste redukováni na zákazníka, nejste lidská bytost. Když jdete k lékaři, jste redukováni na pacienta, on nevidí vás, ale pacienta, pokud samozřejmě není vědomý.
Někdo se vám snaží něco prodat, a pro tu osobu jste prostředkem k cíli, on či ona se chce dostat do budoucího okamžiku, kdy bude obchod dokončen. Když odmítnete se tomu poddat, a nekoupíte, co vám nabízí, dostane se do negativního stavu. Ale ten negativní stav je v něm už přítomen, když k vám mluví a chce vám něco prodat. Protože je v něm silná touha dostat se na konec té činnosti. On vás využívá jako prostředku ke svému cíli, aby se dostal do budoucího okamžiku, kde, jak se domnívá, potřebuje být. (:-))) A vy to cítíte, a víte, že to není lidská interakce vysoké kvality.
Mnoho lidské interakce v rámci naší společnosti je tohoto druhu, protože lidé chtějí pouze využít toho druhého ve své touze, nutkání dostat se do budoucího bodu, kde potřebují být. Takže život je redukován na něco nepříjemného, povrchního. Nikdo není tady. Lidé prostě nejsou zde.
Místo požadavku, aby se ti lidé změnili, musíte samozřejmě začít u sebe. Nedělejte z tohoto okamžiku prostředek k cíli, protože tento okamžik je cenný. Je to všechno, co vůbec máte. Cokoli se vyskytuje v tomto okamžiku, je cenné. Je to forma, kterou přijímá tento okamžik.
Když jste s jinou lidskou bytostí, je to cenný okamžik. Je to forma, kterou přijal tento okamžik. Nedělejte z něho prostředek k cíli. Važte si formy tohoto okamžiku. Važte si tohoto okamžiku.
Když jednáte s jinou lidskou bytostí, řekněme obchodně, vážíte si toho okamžiku, vážíte si té lidské bytosti, čili dáváte přítomnému okamžiku svou nejplnější pozornost. Dáváte lidské bytosti, která je tam v ten okamžik, svou nejplnější pozornost. Ta pozornost není z 50, 60, 70 procent v budoucnosti, kde chcete být. Ne, je zde, úplně zde. A pak, pokud jste třeba číšník, zjistíte, že vaše spropitné se zvýšilo stonásobně, když věnujete každému hostu svou plnou pozornost a nejednáte s nimi jako s prostředky k cíli. Pokud jste obchodník, budete extrémně úspěšný, protože lidé vás budou milovat. Každý miluje, když je mu věnována nejplnější pozornost.
Takže si uvědomíte, že každá lidská situace je sekundární. To, z čeho se skládá, je sekundární. Primární je vaše praktikování přítomnosti. Pozornost, bdělost. Ať vám život přinese k dělání cokoliv, věnujte tomu svou plnou pozornost, bdělou přítomnost. Tak se dělání stane prosáklým přítomností. Jestli si myslíte, že vaše zaměstnání je nudné, nejpravděpodobněji ve vašem dělání není dost přítomnosti. I monotónní zaměstnání se transformuje vaší přítomností.
Například člověk, který vybírá mýto, kde každých pár sekund zastaví auto a on řekne Dva dolary prosím, řeklo by se, že to není zajímavé zaměstnání, kde člověk může být přítomen: zažil jsem asi dvakrát v životě, že tam byl někdo, kdo vyzařoval bdělost, či přítomnost, a každému řidiči, který tam zastavil, věnoval plnou pozornost v tom okamžiku. Na slovech nezáleží: „Dva dolary, prosím. Děkuji. Přeji hezký den“. Ale ta energie za tím. Jak už jsme řekli dříve, situace je sekundární, ať se děje cokoli. Jakákoli situace vznikne, je to příležitost přinést jí rozměr plné pozornosti.
Nemyslete si, že situace je něco, na čem absolutně záleží. Na čem skutečně záleží, je stav vašeho vědomí. To, co děláte, je druhotné. Jinými slovy, kdo jste, nebo co jste, je druhotné. Dělání vyplývá z bytí. Denní život je duchovní praxe.
Jeden způsob, jak vyjádřit, co je zen, použil jeden mistr: ten prostě definoval zen jako „Dělání jedné věci v jednom čase.“ To je zen. Jednodušší definici nemůžete dostat. Lidé tráví roky v klášterech, aby zjistili, co je zen, a stejně na to nemohou přijít. A tento zenový mistr říká: Dělání jedné věcí v jednom čase. Je to ono? Ano. To zastaví vaši mysl, a co zůstane potom? Zůstane jen to, že děláte jednu věc v jednom čase. Nebýt támhle, ale být tady, přítomen v dělání. A tím praktikujete přítomnost.
Jedna věc v jednom čase. Nejplnější pozornost této jedné věci již je tento okamžik. A tento okamžik se stává jiným, mění svou kvalitu. Mění se z nízké kvality na vysokou kvalitu, Dělání se mění. Vztah se mění. K vysoké kvalitě. To, čemu říkám vysoká kvalita, implikuje, že je v tom bdělost, stávající se součástí situace. Vnášíte do ní novou dimenzi.“
Vystavil Orgonet
