Nemyslím si to. Ale pokud by skončilo, nestalo by se vůbec nic. Ba dokonce by to bylo v zájmu nás všech. Chcete-li se toho obávat, asi se rádi obáváte. Už tu byly různé měny. A nejspíš tu různé měny ještě budou. Vidíme, co euro dělá s ekonomikami malých zemí jako je Řecko nebo Slovensko. Euro pomáhá bankám. Nikoliv nám. Skončí Evropská unie? Nemyslím si to. Ale pokud by skončila, nestalo by se vůbec nic. Ba dokonce by to bylo v zájmu nás všech. Chcete-li se toho obávat, asi se rádi obáváte. Přežili jsme monrachii, přežili jsme dvě okupace. Přežijeme i unii. Unie je výborný nástroj na zadlužování. A nejspíš je to i její hlavní účel. Nejde o Řecko. Jde jen o půjčky. Asi vám to už také svitlo.
Co také skončí, je současná forma řízení společnosti. Všichni víme, že je překonaná, již řadu let jsme svědky její agonie, a to nejen v naší zemi. To nejzajímavější na této formě vládnutí je snadná korumpovatelnost ze strany korporací. A to je také pravděpodobný důvod, proč se tento neefektivní model daří prodlužovat tak dlouho. Prostřednictvím internetu bude možné vytvářet zcela jiný druh veřejného konsenzu, než je vláda politických stran. Podaří se nám, abychom se na vládě a rozhodnutích podíleli všichni. Podaří se nám vyloučit klientelismus, nastolit stejná a všemi ověřitelná pravidla platná pro všechny.u Pravděpodobně zmizí i ministerstva. Zatím si to ještě neumíme představit. Máme pocit, že takové důležité a nepostradatelné instituce se nedají ničím nahradit. Náš zvyk nechat se řídit autoritami, vzdělanějšími a povolanějšími, však vezme za své. Přestanou fungovat nejen ministerstva, ale i současné podoby států.
Energie
Skončí ČEZ? 🙂 Ano. Nebude zapotřebí. Výroba energie poběží jinými technologiemi. Než abychom dál pálili uhlí, zemní plyn či radioaktivní materiály Už tu mohly být dávno. Ropní chlapci však jsou rozhodnutí nejdříve ropu vycucat a prodat. To nevadí. Rozhodnutý může být kdokoliv o čemkoliv. Jak nakonec dokazují i mé řádky 🙂 Pokud byl objev volné energie již několikrát vládami – na pokyn korporací – rozšlapán, znamená to, že bude možné volnou energii sestavit znovu i v blízké budoucnosti.
Školství budoucnosti
Skončí školství. V této podobě. Tato podoba školství odpovídá spíše 19. století, než století dvacátému. Učit se v šesté třídě, jaké řeky protékají Afrikou, v kterém roce proběhla bitva u Thermophyl a jak se z velikosti kvádru odvodí délka jeho hrany, jsou to úctyhodné dovednosti. Pro život a jeho naplnění však dokonale zbytečné. A z toho, co je pro život opravdu podstatné, se zaručeně nedozvíte ani deset vět. Znáte ten příběh s Lennonem? Přiznejme si, že do školy děti chodí do velké míry proto, aby mohli dospělí chodit do práce. Číst, psát a počítat jsou ty dovednosti, o které jde ze všeho nejvíc. Myslím, že je blízko doba, kdy se děti vše ostatní budou učit podle individuálního a dobrovolného programu prostřednictvím YouTube.
Medicína budoucnosti
Skončí velká část tohoto zdravotnictví. Jednoduše proto, že nikoho neléčí. Odkrytí iluze, že zdravotní systém napomáhá lidem být zdravějšími, nás zavede k novým formám léčení, které nestojí ani korunu a na které nebude zapotřebí ani pět let otírat židle v posluchárnách tak zvaných vysokých škol. Skončí běhání do lékáren s recepty, v domnění, že potom budu zdravý. Nové formy léčení budou postavené na jednoduchém mechanismu, totiž na pochopení nemoci. A převzetí zodpovědnosti za její vytvoření. Ono to všechno v této podobě skončí i proto, že to již nikdo nebude chtít financovat.
A možná, že nic z těchto tak zvaných civilizačních vymožeností nebude možné financovat jednoduše proto, že opustíme finanční mechanismy a finanční formu výměny. Všechno to, co jsem napsal výše, považuje soudný čtenář se zdravým rozumem za nezodpovědné řeči šíleného autora. Milí čtenáři, opustí vás i váš zdravý rozum. Ve finále jej shledáte i Vy podobným sužujícím onemocnění. Vnitřní hlas rozlišující, co je pravda a co ne má daleko úspěšnější skóre. Rozum je závislý na vstupních informacích. Emocionální poznání skutečnosti není závislé na ničem. Krom vnitřní čistoty.
Civilizace postavená na intuici
To všechno, o čem píši výše, vychází z poznaní, že jsme naši civilizaci postavili na pilířích strachu. Náboženství = strach, policie = strach, armáda = strach, náčelník zvaný prezident = strach, zákony a soudy = strach, banky = strach, pojišťovny = strach, nemocnice = strach, kárná zařízení zvané školy = strach. Výzkumy veřejného mínění = strach. Reklama a marketing = strach. Média a film = strach. Patentovací právo = strach.
To všechno jsme vytvořili my muži, povětšině odpojení od intuice, zdatní v agresi a spoléhající se na náš rozum. Rozum = strach. Zatímco ženy se věnovaly deklasovaným oborům zvaným děti, jídlo a úklid. Proto také jakožto muži přicházíme na konec svých možností. Asi tak jako Bridget Jonesová: S rozumem v koncích. O většině mužů ve veřejném sektoru, o většině úctyhodných mužů na čele mnoha oborů je těžké se domnívat něco jiného, než že se změnili v naprosto vyčerpané oběti sami sebe. Učíme se od našich či jiných žen, jak vůbec obstát sami před sebou, jak pochopit a přijmout sebe sama, jak to v tomto labyrintu vůbec fyzicky přežít. A nenápadně vzniká civilizace nová, postavená na intuici. Či chcete-li, přímém zření srdce.
Více než prohození stran
Vytvořili jsme svět, ve kterém je pro velmi mnoho lidí těžké být spokojený, natož šťastný. Pro mnoho lidí je velmi těžké dokonc i dýchat. To nevadí. Jako zkušenost to potřebujeme, tato zkušenost má velkou cenu a jednou si jí budeme vážit a děkovat jí. Proces se děje a valí se vpřed stále rychleji. Jak říká švédský biolog Carl Johann Calleman: západ předává moc východu, rozum předává moc intuici a muži předávají moc ženám. Jestli chcete, zkuste tento proces zastavit. Nepodaří se vám to. Nejdříve byste jej museli pochopit. A až jej pochopíte, nebudete mít důvod jej zastavovat.
Jsme ve fázi, kdy strachu již dochází dech. Začínáme dávat pozornost radosti. Ukazují se výhonky štěstí a přibývá jich. Má stará teze: špatné se stává ještě horším a dobré ještě lepším. Lidé přestávají být ochotní se dále bát. Jednoduše proto, že míra úzkostí v nás dosahuje už takového stupně, kdy i člověk bez jakékoliv větší edukace pozná, že strach nás zabíjí více než cokoliv jiného. Onemocnění kardiovaskulární = strach z projevu a radosti, onemocnění tlustého střeva = strach z bolestí minulosti a tak by se dalo pokračovat.
Energie jako kritérium
Jsme ve fázi, kdy mocným dochází energie. Energie je zatím penězi, platíme za světlo, platíme za teplo. Brzo se však volná energie prolomí veškeré karanténě navzdory a my budeme mít k dispozice neomezené množství energie. Energie. Kouzelné téma. Dokonce i ti lidé, kteří dosazují ministry jako své panáčky na nitích, lhostejno zda v Česku, USA či Bujumbuře, i tito lidé ztrácejí sílu. Tolik obávaní ilumináti, Bilderbergové, bankovní kartely, vládci FEDu, zkrátka všichni ti korporátní fašisté, ztrácejí sílu. Jako lidé ztrácejí barvu, radost, nápady, vůli a ochotu. Bodejť by ne. Vsadili na strach. A vláda strachu se rozpadá před očima.
Tak zvaná pátá dimenze, svět prostý negací, svět nižšího stupně hmotnosti, který je zde již napůl přítomný, nepustí do sebe nikoho, kdo ve strachu zůstává. Svět třetí dimenze zde samozřejmě zůstane v paralelním chodu. Stejně jako zde zůstal paralelně se světem lidí i svět krokodýlů, žížal, heřmánku a žuly. V páté dimenzi se skutečně vlády, dluhy, léky, zkoušení u tabule, spalovací motory, obrazovky a podobná nadělení budou nebudou moci vyskytovat. Budou se nám jevit podobně jako exponáty v muzeu mučení.
Zrcadlení ve velkém
Píší mi lidé, „co ta olympiáda v Londýně 2012?“ Stejně jako loni v Berlíně, i letos zamořená vražednými indiciemi a zlověstnými symboly. Přípravný výbor vtisknul olympiádě apokalyptickou stylizací, za kterou by se styděl i Adolf Hitler. Stále slyším v okolí (co jsem zasel): „co ty chemtrailsy, Tobě to nevadí?“ Kondenzační čáry, zjevně zůstávající na nebi hodiny a měnící se v souvislou oblačnost? Kondenzační čáry, jejichž argumentační popíránízmáhá i upřímné zaměstnance hydrometeorologických úřadů, oddané vědě a důvěřující vládě? Co ty epidemie, které plánují loutkáři? Co ten kolaps ekonomiky? Co ta depopulace? Moji milí, to všechno jsou jen naše zrcadla. Londýnské zvěsti jsou pouhým odrazem naší vlastní autodestrukce. Kterou my sami ještě umocňujeme svojí pozorností upřenou k Londýnu. Chceme podvědomě strach, máme jej tedy plné vagóny. Chemtrailsy jsou zase pouhým odrazem a zhmotněním naší neochoty vnímat světlo, naší vlastní potřeby mezi nás a světlo vkládat překážky. Naše obavy z budoucích epidemií jsou pouhým zhmotněním našeho tak snadného infikování se negativními informacemi. Kolaps ekonomiky je pouhou projekcí naší nedůvěry v naše vlastní síly a naší ochotu uživit se sami našimi obyčejnými dovednostmi. Depopulační vize jsou možná pouhým odrazem našeho nezájmu o naše vlastní děti. Dokud nepřijmeme, že celý vnější svět je prachsprosté zrcadlo našeho vnitřního světa, budeme se zde do nekonečna všemu divit jako Alenky.
One mankind
Moji milí, jsme jedno lidstvo. Nerozdělujme se na nás a na ně. Oni jsou naši součástí, stejně jako my jsme součástí jejich. Každý v sobě máme Rockefellera. Každý Rockefeller v sobě má Nováka. Jsme vzájemně na sobě závislí. Tak jako je Západ závislý na Číně a Čína na Západu. Nemá cenu loutkáře a korporativce obviňovat z toho a onoho. I tím akorát sebe usvědčujeme z naprosté neschopnosti a nesamostatnosti. My s nimi tu hru přeci hrajeme velmi ochotně. Strkáme jejich benzin do jejich aut, půjčujeme si jejich nuly na úvěrových kartách, to my se dobrovolně krmíme jejich tabletkami od nástupnických firem IG Farben. To my padáme na zadek před tituly z jejich slabomyslných škol. To my si čteme jejich média, která nám oznamují na titulní straně palcovými titulky, že tématem roku 2013 bude dražší hovězí.
Naprosto si nemáme na koho stěžovat, kromě nás samotných. A nejde z toho kolotoče vystoupit přes odmítnutí oněch vnějších institucí a mechanismů. Nemá smysl zuby nehty odmítat očkování, které se mezitím změnilo v čipování. I toto odmítání je projev strachu. Se kterým si čipy energeticky přitáhnete paradoxně jako ti první (disidenti potřební kontroly). Rozpuštění strachu v naší duši změní čipy v součástky bez smyslu, které v tělě přestanou fungovat a poté samy tělo opustí jako tělu energeticky cizorodé. Božské tělo každého z nás je silnější zářič a počítač než jakákoliv hromada tupilních rfid trubiček.
Dát sebe na první místo
Zapomeňte na to, čím se zabývají druzí. Zabývejte se jen tím, čím se vlastně zabýváte Vy. Budete tím poznámím velice překvapeni. A navíc dosáhnete toho, že zrcadlově se nikdo nebude starat o to, čím se zabýváte Vy. Přestaňte kohokoliv kritizovat a obviňovat. Stejně jsou to jenom zoufalé projekce Vaší nepřiznané sebekritiky a Vašich výčitek svědomí, dobře skrývaných před sebou sama. Konec konců i tento můj článek je mým dnešním alibi, proč se dnes večer nehroužit do mého vlastního nitra, proč nebudovat svůj vnitřní čaruplný vesmír, ve kterém na mne však zatím ještě čekají Himaláje práce. Práce na přijetí sebe a odpuštění si.
Zapomeňte, že v tomto světě někdo kromě vás existuje. Naše potřeba zachraňovat druhé, zejména ty, kteří si to od nás neobjednali. To je přeci legrace, že? Naše potřeba činit se nepostradatelnými v jejich životě, je nám důvodem, proč se konečně nepustit do zachranění sebe sama. Co konečně udělat moji duši nepostradatelnou v mém životě? Je přirozené sám sebe postavit na první místo? A koho jiného byste tam, proboha, chtěli postavit? Není snad přirozené rozhodnout se prožít tvořivý život v krásném, silném a zdravém těle?
Duše nezná strach
Opuštění našeho strachu je primárně o poznání naší lásky v sobě. Opuštění strachu je primárně o propojení se s naší vlastní duší. Opuštění našeho strachu je primárně o připuštění pravdy o nás. Naše duše žádný strach nezná. Strach zná jen rozum. Naše duše, tvoje duše, každá duše je nádherná, bohatá, mocn součást boha. Obsahuje naprosto všechno, co potřebujeme vědět. Veškeré latentní schopnosti jsou v ní zakomponovány. Spolehlivě zakódovány v každém z nás. Co v sobě má bůh, to v sobě mš i Ty. A dočasně nepřístupné jsou nám pouze naším strachem, že to přece nemůžeme vědět. (Vždyť na to nemáme školy 🙂 To přece nemůžeme umět. (Vždyť na to nejsme odborníci 🙂
Naše představy o tom, že je nutné pracovat, aby bylo co jíst … jsem zvědavý kolik let se udrží i tato iluze. Nepotřebujeme jíst. Naše těla nejsou závislá na hmotné potravě, jako těla zvířátek. Pravda o nás je taková, že my lidé nejsme jenom duch ve hmotě. Jsme energie a světlo. A energií a světlem se můžeme i vyživovat. Ale o tom zase někdy příště.
P.S.: Děkuji na tomto místě panu Fosterovi Gamble, který podobné povídání sestavil navíc do obrazové a zvukové podoby v dokumentu The Thrive – Rozkvět. Bez jeho podnětu bych tento článek nebyl napsal.
Dodatečná P.S.: Ano, většinu postojů a informací jsem nevylovil z vlastní hlavy. To nedělám ostatně nikdy, do velké míry přebírám odjinud a kombinuji. A vypustím na papír jen to, co si ve mně tzv. sedlo. Tentokrát jsem však použil přístupy a zkušenosti jedné pražské duchovní školy. Kontakt je u mne.
Zdroj: e-mail + dohledáno
autor: Antonín Baudiš + http://baudysjr.blog.respekt.ihned.cz
