To je krásné. Pochopit, že bolest je dar.
Že je to důležitý proces vývoje naší duše.
Když vám například odejde blízký člověk nebo vám nevyjde něco v práci a zavřou se jedny dveře, možná si řeknete:
„Je konec, končím s žitím“.
Ale nikdy, nikdy se ještě nikomu nestalo, aby se neotevřely dveře nové.
Jsem dost stará na to, abych ze svého života i z životů svých přátel věděla, že se nové dveře vždy otevřou.
Ukáže se vám úplně jiná cesta a najdete v životě zase nový smysl.
Pokaždé je nová naděje – ale musíte ji uvidět.
Uvěřit. A jít.
/Květa Fialová/
Zdroj: e-mail
