Když jsem porodila první dcerku v únoru 2009 nikdy by mě nenapadlo, jak moc to změní můj život a život kolem mě. Co Bůh nechtěl, má dcerka byla nádherná a vlastně stále je. Taková malá princezna v pravém slova smyslu. Obličej s vláskami má takovou barvu, že ji každý neřekne jinak než Sněhurka. Dali jsme jí jméno Eva. Miluji její smích, jak se natřásá už od svých třech měsíců, kdy se poprvé začala smát nahlas. Ten smích je nakažlivý. Po nástupu na TRF oddělení jsem po třech měsících otěhotněla a čekala druhou dcerku.
V té době mi do cesty přišly dvě důležité ženy. Obě mi něco předaly. Jedna začala navštěvovat sbor, který jsem vedla a když jsem otěhotněla, nečekala a po festivale, kdy vyslechla kritiku se ujala své vlády a v momentě začal skutečný boj o energickou existenci.
Od početí druhé dcerky jsem věděla, že je vyjímečná a jedinečná, což mi i potvrdila druhá žena, která mi oznámila, že mé dítě má takovou energii, která mě může i zabít. Ani mě to nevyděsilo, spíše mě trápilo, proč se lidé najednou ode mne odvrátili, proč jsem najednou jindy oblíbená a vyhledávaná, veřejně činná byla tou nejhorší ve vesnici? Proč? Dokonce i můj partner byl ve všech ohledech proti mě. A tak jsem se stáhla, všechny vesničany co byly na FB blokovala a žila jsem si svůj život v izolaci. Jen práce a má starší dcerka, tchánovci a stará babička. Jo jenže to jsem nevěděla, jak se přiostří, když už na mě nikdo nemohl tak šup přes muže a začali pořádné hádky. Muž se začal bavit s člověkem, který těží z manipulace s druhými, báječně se baví nad reakcemi lidí, nad tím jak se druzí hádají skrz hlouposti, jak stačí málo, aby věřili hlouposti a tak se začal obouvat se svojí ženou do nás dvou. V tom momentě jsem nezastavila slzy. Musím říct, že do dnes tchýně chodí s otevřeným nožem v kapse, jenom slyší příjmení dnes nejlepšího kamaráda mého muže.
Když jsem byla asi tak ve třetím měsíci začala jsem vnímat jemnohmotné energie. Viděla jsem osudy druhých a zjistila jsem, že mám energii, která léčí a tak jsem se začala v tomto ohledu vzdělávat a pracovat na své duchovní stránce. Co vše se dělo a co vše se mi zdálo nebudu ani popisovat, možná bych i byla zralá na Bohnice.
Mé těhotenství se pomalu krátilo a Já konečně potkala svoji učitelku a dnes kamarádku, kterou ale až tak neposlouchám. Mám svojí hlavu. Poslední měsíc byl náročný, malá chtěla ven už od šestého měsíce. Já však přesvědčovala, aby ještě zůstala, bolesti ale byly tak obrovské, že jsem už šla na rizikovku a jen polehávala v posteli. Píše se 35 tt a Já jdu poprvé na kardiotochograf, jenže graf se nikomu nelíbil. Mně se udělalo špatně a trochu jsem se bála, už si mě tam nechali. Bože proč mi dávají Guajacuran? Co to má být? Vzala jsem si pletení a dopletla malé svetřík na propuštění z porodnice. Vešla sestra a opět mě připojila na monitor, jojo porodní kontrakce a nic mě nebolí jen tlak ve stehnech a v břiše. Přišla doktorka a říká, že mě musí vyšetřit, tak jsem musela na porodní sál, věděla jsem, že rodím. Jenže doktoři nechtěli a tak jsem dostala nějakou injekci a po dvou dnech jsem šla s pláčem domů. Po týdnu vše opět začalo, tak jsem hladila bříško a povídala si s maličkou, že ještě nejsem fyzicky připravená, protože mi lékaři nedovolili rodit, když chtěla na svět. V té chvíli jsem poprvé vnímala, jak ke mně malá mluví. Pomaličku jsme se spolu připravovaly na ten krásný slavný den.
Jůů 26.9. chci ven, tak jsem odjela do poradny a věděla jsem, že do druhého dne porodím. Krásné kontrakce vzorové otvírání a šup blíží se přesun na porodní sál, najednou přijde doktor s injekcí, než jsem se rozkoukala byla ve mě a porod zastavený, ta obrovská bolest je ve mě do dnes. 1.10. 2.15 chce ven, kontrakce po třech minutách, jedu do porodnice, protože mám pozitivního streptokoka a nechci nic zanedbat, mám pořád mokré nohy k mému překvapení mi sestra oznamuje, že mám poslíčky a že mi nic po noze neteče. Přišel můj lékař, pročetl záznamy a křičí na sestry jak to, že jsem ještě neporodila? Dnes je paní 40+0 jak můžete mluvit o poslýčkách? U druhorodičky? Šla jsem hned na porodní box, jak Já si to uživala, usnula jsem, po dvou hodinách žádný posun tak mě přesunuli na čekanky, byla jsem tam sama a užívala si toho klidu, sprcha míč, sprcha míč, otevřená na 6 cm, ale voda nic, tak jsem zalehla a rozhodly jsme se spolu odpočinout si, maličké jsem nabídla ručičku a pomyslně hladila po vláskách a pomaličku si představovala jak se otvírá lotosový květ. Usnula jsem, ale probudila mě prudká obrovská bolest v té chvíli se objevila lékařka a já pod sebou černo a mokro, kapalo to na zem, infuze, kanyla a šup na sál, když si doktorka připravovala operační pole uviděla hlavičku a tak jsem ještě zatlačila a s pomocí tlaku od doktorky na bříško se malá narodila a Já svůj porod skutečně prospala :o) což jsem si dělala celou dobu legraci, že svůj porod zaspím :o).
V porodnici jsem musela být o nějaký den déle, protože jsem začala krvácet do podkoží. Nakonec se porod zkomplikoval, protože jsem měla mnohačetné varixy jak na děloze, tak i na placentě.
Má dcerka přežila zázrakem celé těhotenství a to se podepsalo na jejím zdravotním stavu. Od 6 nedělí pozitivní pneumokok v nose a výsev atopického ekzému zvláště na zádech. Do roka boje s rýmou a kašlem plus ekzém, sláva v roce zmizel. Po třech letech stačilo uhození do nožičky a opět vzplanul. Nožičku jsme léčili přes bylináře ke kožnímu po třech měsících zahojeno. Po tom co jsme se s mužem nedokázali na něčem dohodnout se opět rozsel atopický ekzém po celém těle. Na chvíli jsem byla zoufalá, než jsem si lehla a večer žádala křídláčky prdelkatý, aby mi pomohli najít důvod proč je pořád tak osypaná a olezlá, že je zdravá, jen mi tím chce něco říct.
Ráno jsem vstala a hlavou se mi promítlo celé těhotenství včetně porodu a situace po porodu a bingo důvod nalezen. Vzala jsem tužku a papír, položila jsem na stůl a to co se dělo potom se ani popsat nedá. Začala jsem makat sama na sobě. Začala jsem v mysli probírat všechny situace, které vedli k tomu, co vše musela dcerka převzít na sebe. Pak jsem si vzala dcerku na klín ona mě obejmula a Já se jí zeptala, proč na sebe převzala vše špatné, co Já prožívala a prožívám, usmála se na mě, pohladila mě a říká,: no Jsem musela, to umím. Podívala jsem se na ní a pak jsem Jí řekla: Víš co Danielko, uzavřeme dohodu jo? Já si od teď budu všechny špatnosti zpracovávat sama a Ty si budeš užívat dětství ano? Zamračila se a slezla z klína, tak jsem jen vyslala křídláčkům prosbičku, aby mi pomohli zabránit, aby Danielka na sebe vztahovala vše negativní, co ze mě cítí. Poprosila jsem archanděla Rafaela o léčivou energii a Ekzém zmizel přes noc.
Když ti tu teď píšu příběh s Atopickým ekzémem mladší dcerky tak se mi teď otvírá důvod, proč má starší dcerka trpí na časté bronchytýdy a larinitýdy, kdy ta poslední vedla k užití fortekortinu a ten zas vyvolal, že jsme mysleli, že má diabetes. Ale o tom jidny, budeš li chtít :o)
Moc děkuji za tvůj čas věnovaný čtení mé zprávy. Věřím, že někomu určitě pomůže :o)
S láskou a úctou Helča
