Já jich mám víc, ale jedna je ta největší.
Měla jsem přítele, je to už hodně let.Byl to takový můj anděl strážný a vrba v jednom. Zkrátka ve zlých chvílích mi držel nad vodou. Ale pak onemocněl. Jeho nemoc vypadala zpočátku jako obyčejná angína, ale vyvinula se z toho v krátké době nemoc nejzákeřnější.
Ten den nikdy nezapomenu. Přítel ležel už delší čas na onkologii. Byl sychravý, deštivý, podzimní den, já končila v obchodě, kde jsem na něj od rána myslela. Byla jsem rozhodnutá! Ještě ten večer ho musím vidět. Jela jsem do města vzdáleného skoro 90 km, v dešti, za tmy, já která nerada jezdím v noci a nemám žádnou orientaci. Něco mi popohánělo a dodávalo odvahu. Ale už jsem ho v jeho pokoji nenašla. Přestěhovali ho chvíli před tím do jiné nemocnice, protože prý na tom byl zle. Po dlouhém hledání jsem ho objevila. Vypadal tak bezmocně a uboze, nemohl mluvit a nebyl už na pokoji sám, tak jsem mu napsala na lísteček větu: Až budeš odcházet, přijď se se mnou rozloučit.
Připravovali ho k operaci, směla jsem se zdržet jen chvilinku. Kýval, že rozumí. Ani nevím, jak jsem dojela domů. Šla jsem v noci rovně do koupelny. Když jsem z ní odcházela, ozval se řinkot. V koupelnové skříňce chybělo zrcadlo. Nemohlo žádným způsobem vypadnou, bylo zasunuté shora mezi škvírami a před ním byly poličky s lahvičkami a krémy. Nic nespadlo, jen to zrcadlo se ocitlo na boku ve vaně. A já věděla……..
Druhý den jsme jeli odněkud za poledne domů a viděli jsme utíkat sousedku celou vyplašenou. Ptali jsme se co se stalo a ona řekla, že přítel v noci zemřel. Já věděla i přesně, v kolik hodin to bylo.
Od jeho smrti uplynulo už mnoho let. Tehdy jsme byli ještě mladí. Ale já i po té době když mám problém a jsem nešťastná, pociťuji jeho přítomnost, někdy dokonce cítím závan větru či se mi mihne stín. A vím, že jeho duše nade mnou bdí.
Nedávno jsem byla u kartářky. A ta mi hned na úvod řekla, že mám velikou duchovní ochranu shůry. Já to vím. A není to jen jeden anděl, je jich víc, které já prosím o pomoc a moc jim děkuji. Mají se mnou asi někdy velikou práci 🙂
Tak to je můj příběh.
Janka
12.6.2011
