až po jejich dospělost, kdy si dodělávají potřebné vzdělání pro své zaměstnání….že se musí učit poučky, které v běžném životě neuplatní a z mého hlediska je to zbytečné mrhání časem a energií…protože by se měli do života připravovat jinak…..to tady v tomto článku vypustím. Nepřísluší mi soudit a odsuzovat školství a jejich koncepce, nezměním to a vím, že je spousta učitelů, kteří by děti – žáky – studenty učili jinak, než jim ukládají osnovy, podle kterých se musí řídit.
Spíš se zamýšlím nad motivací:
Když vedeme dítě k zápisu do první třídy, tak ho inspirujeme a motivujeme tím, že mu povídáme, co všechno se ve škole naučí…jak se naučí číst a psát a počítat atd. Že si samo bude moct přečíst pohádku, napsat dopis Ježíškovi, spočítá si kolik má penízků v prasátku … Jenže pak naše dítě nastoupí do školy….a inspirace a motivace, o které jsme mu povídali se pomalu vytrácí a nahrazuje ho motivace jiná. Za své znalosti je motivací známka…za známku, která se pro nás stává prioritou a tím pádem i pro dítě…následuje odměna. Bohužel…je to tak.
Pan J.A. Komenský, se snažil aby škola byla hrou, ale známky a tlaky na požadované znalosti jen naše děti (a nás studující) stresuje a deprimuje. Položme si otázku…. Proč nepokračujeme v motivaci, kterou jsme před nástupem do školy našeho prvňáčka tak hezky obhajovali a vysvětlovali? Proč dál nerozvíjíme v dítěti (i v sobě…pokud studujeme) touhu po poznání v předmětech které se musí učit? Můj názor je takový…že pokud si uvědomíme, že se něco učíme s vidinou toho, že se o předmětu chci dozvědět o co tam jde, jak to funguje, jak to bylo, jak je možné že se to děje…atd…stane se pro nás zajímavým a tím pádem nás bude bavit… Hodně „věcí“ děláme z „musu“…tak proč nenajít zalíbení, probudit zvědavost a přestat se něco učit …že musím, ale nalézt něco proč chci. Ne všichni máme stejné zájmy… a to by mělo být prioritou při hledání dalšího studia v našem životě…proč se hlásit na školu zaměřenou na ekonomiku, když mě čísla a ekonomie nezajímá? Proč raději nejít na školu která by mě bavila… třeba se zaměřením na lidi, na psychologii nebo gastronomii?…atd.
Ano vím… koncepce jsou koncepce a musí se dodržovat…jsou limitované časem. ale myslím si, že bychom se nad tím mohli zamyslet ať už z role rodiče, žáka, studenta či pedagoga.
Pokud děláme něco, co nás baví, co nás naplňuje…. pak i výsledek je jiný…. Když pečeme chléb s láskou, když někoho upravujeme (kadeřník), když stavíme dům, když vyrábíme nábytek, když ošetřujeme…pokud své povolání děláme s láskou, tak je to o něčem jiném nejen pro nás samotné, ale i pro ty, kteří si naše služby objednají a zaplatí. Ale to už jsem se dostala zas do jiného tématu…. Téma bylo motivace k učení.
Zkusme se zamyslet co je pro nás prioritou? Známka a nebo znalost něčeho, co si budeme pamatovat a využijeme to v životě? Vím…to že se musíme nabiflovat poučky…to nezměníme a asi málokdo v tom najde zalíbení…navíc si uvědomuju, že ty poučky se dají říct jednoduše a ne složitě a nepochopitelně tak jak po nás někdo vyžaduje. Ale pokud si poučku upravíme podle sebe, zjednodušíme ji tak abychom ji chápali my i jiní….tak ji uplatníme i v našich životech.
Odměňujme naše děti i sebe za znalosti a ne za to, že máme jedničky…které nám v životě tolik nepomůžou, za to znalost, kterou využijeme….ta je k nezaplacení.
Tak to bylo jen takové moje zamyšlení, úvaha, úhel pohledu a tedy i moje pravda o motivaci…. Nelze tady napsat a popsat všechno tak jak bych chtěla, ale ta základní podstata, se mi snad podařila trošku vyjádřit…
Mějte se a smějte se…. a nedejte se… hledejte a nacházejte…i já se o to snažím… s láskou se zamyslela a pro vás tady naťukala ….
vaše Zrzka
15.2.2011
