přišel mi nádherný dopis od jedné žačky tohoto duchovního mistra. Od žačky, která opustila cestu Sri Chinmoye nějaký čas po mně. Našla si přítele a vydala se za něho. Tato dívka je velmi moudrá a její dopis, který jsem našel pokrytý nánosem několikaletého prachu na půdě, pro mne znamená v současnosti nový rozměr, který mi připomíná mé tehdejší snažení a odhodlání změnit svůj osud. Když jsem si ten dopis přečetl, uvědomil jsem si, kolik entuziasmu jsem měl tehdy a kolik ho mám nyní. Bohužel v současnosti mám pocit stagnace a jakéhosi mrtvého bodu. A je to právě tento dopis, který mě zase nastartoval pro věci duchovní, o které jsem usiloval po celý svůj život. Nakolik je dívka Slovenkou, ponechám její dopis ve slovenském jazyku, abych zachoval autenticitu. Při čtení však mějte na paměti, že dívka ten dopis psala před patnácti lety a proto některé věci by v současnosti asi napsala trochu jinak.
Milý Zdeněk!
Si jedinečný človek. Však kto dokáže vyjadriť svoje pocity a myšlienky tak ako Ty skrze svoje básne a aforizmy. To, čo prežívaš dokážeš dať tak nádherne pomocou písmeniek na papier.
Pozri na ľudí v práci, na ľudí, s ktorými sa denno – denne stretávaš. Myslíš, že oni čo i len pomyslia na to, na čo Ty myslíš neustále?
Na Najvyššieho a Jeho rôzne vyjadrenia a podoby? Dokážu aj oni vidieť nádheru v malilinkých veciach, na prvý pohľad úplne zbytočných?
Koľko ľudí, ktorí denne prejdú okolo Teba, pomyslí na to najdôležitejšie v celom ľudskom stvorení – svoj nádherný cieľ? Možno, niektorí podvedome, ale len veľmi málo ľudí vedome, tak ako my.
Sme zvláštni. Najvyšší si nás vybral z miliónov a miliárd ľudí na celej zemi, aby sme šírili a pomáhali ľuďom splniť Jeho vôľu.
Keď denne dávaš ľuďom listy, neponúkaš im len nejaké správy, dôležité posolstvá, ale tiež aj niečo, čo je len v Tebe.
Zvláštnu energiu, ktorú získavaš tým, že si dokážeš spomenúť na Najvyššieho, na Toho, ktorý Ti pomáha, ktorý Ťa neustále žehná svojou Milosťou, Súcitom, Láskou a Náklonosťou, ktorý Ti dáva Silu bojovať a neustále ísť vpred;
ktorý Ti poskytuje svoju Ochranu. Ale tiež Ti ponúka Svoje prekážky, aby keď ich zdoláš, naberieš novú silu, ktorá Ti pomáha ďalej kráčať.
Niekedy na ceste spomalíš, z behu prejdeš do kroku alebo sa len pomaličky plazíš, ale hlavne nezastavuješ sa. A to je veľmi, veľmi dôležité.
Niekedy cítiš radosť z krásy kvetín a prírody a len ze samotnej existencie, ale niekedy naopak – smútok. Ale to nie je dôvod zastaviť.
Vtedy si spomeň len na Cieľ. Na to, ako Ťa Najvyšší pokropí dažďom Blaženosti a Ty si konečne oddýchneš. Ale teraz nie je čas oddychovať.
Treba pozbierať všetku Silu a chuť bojovať a poprosiť so slzami v očiach Niekoho, ktorý Ťa nesmierne ľúbi a potrebuje Ťa, aby sa mohol plne prejaviť a aby Ho poznali všetky ľudské bytosti, tak ako ho poznáš Ty, aby Ti pomohol.
Teraz sa zastav a opýtaj sa samého seba: „Mám silu pokračovať s týmito ľuďmi, a bude sa mi lepšie kráčať alebo šprintovať s nimi alebo bez nich?“
Nech sa rozhodneš akokoľvek. Neustále pokračuj, nezastavuj sa a hlavne nekráčaj naspäť.
Buď len stále tvárou v tvár všeožarujúcemu a naplňujúcemu Slnku.
Takže jsem se tenkrát rozhodl jít svou vlastní cestou. Opustil jsem Ty, které jsem nadevše miloval a šel jsem a nyní vím, že jsem udělal dobře, protože někdy musíte prostě kráčet sami, abyste pochopili mnohé věci. Někdy to pro váš další vývoj je nevyhnutné. Ale za tento dopis Ti Martičko mockrát děkuji! Vždycky jsi měla v sobě zvláštní jiskru a ač jsem Tě už neviděl patnáct let, snad se máš dobře a jsi šťastná v radostech i bolestech života.
Zdroj: http://www.malesrdce.com/2012/03/o-sile-nadeji-odhodlani-kracet-po.html
