Tento víkend navštíví Irsko po 40 letech Papež. Atmosféra v zemi je kolem jeho návštěvy dost napjatá, a sice kvůli ohromnému množství sexuálního zneužívání, které v posledních letech lavinovitě vychází na povrch. Lorna se při této příležitosti poprvé otevřeně vyjádřila ke katolické církvi jako takové a vydala včera na svém facebooku tento příspěvek.
***
Vždycky jsem se označovala za katoličku, protože tak jsem byla vychována, ale nyní je to něco, o čem hodně přemýšlím. Bůh řekl, že je důležité se postavit za ty, kteří byli systematicky zneužíváni katolickou církví, a tak při příležitosti návštěvy papeže v Irsku, se s vámi chci podělit o tento článek.
Jak šly roky, potkala jsem mnoho žen a mužů, kterým katolická církev uškodila, ať už sexuálním zneužíváním, azylovými domy (tzv. Magnadelinými prádelnami, více info zde), ženskými domovy, fyzickým ubližováním ve školách, neupřímným a krutým učením o gay svazcích, postavením žen ve společnosti a dalším.
Chci se s vámi podělit o příběh jedné irské ženy, abych vám pomohla pochopit chyby a bezpráví, které katolická církev spáchala a ututlala. Poznala jsem se s touto ženou před několika lety. Vyprávěla mi, jak byla poslána do Magdaleniny prádelny, když jako náctiletá a svobodná otěhotněla. Popisovala mi, jak byly všechny těhotné ženy nuceny dělat těžkou fyzickou práci. Byla obětí stejně jako její malý chlapeček.
Stála přede mnou, držela mě za ruce a řekla, „Lorno, chci jen vědět, ještě než zemřu, jestli je pravda to, co říkala ta jeptiška, a sice že mé nenarozené dítě bylo dítě ďábla a že půjde rovnou do pekla. Šel můj chlapeček rovnou do pekla? Řekli mi, že zemřel hned po narození. Ani jsem se na něj nesměla podívat nebo si ho pochovat. Ta jeptiška mi řekla, že až umřu, i já půjdu rovnou do pekla, neboť tam patřím stejně jako můj syn – abychom se tam oba na věky škvařili. Modlila jsem se za svého synka každý den.“
Když mi to vyprávěla, tekly z ní proudy slz. Řekla jsem: „Ne, tvůj syn je v nebi. Tvůj chlapeček se tu právě objevil z nebe. Jeho duše je tak čistá. Nemohl jít jinam než do nebe. Duše tvého malého syna je jiskra Božího světla a je světem nepošpiněna. Nikdo nemohl pošpinit čistou duši tvého novorozeného syna, ať už ti říkali cokoliv, a ani ty nepůjdeš do pekla. Milovala jsi své dítě, které ti Bůh poslal.“
Pevně mi mačkala ruce a slzy se jí řinuly po tváři. Řekla: „To je všechno, co jsem chtěla slyšet, než zemřu.“
Také mi řekla, jaké jméno dala svému chlapečkovi. Každý den ho volá ve svém srdci. Tohle je pouze jeden příběh z mnoha, které jsem slyšela. Je to srdcervoucí. Jiné lidé mi řekli o tom, jak jejich dítě bylo znásilněno nebo zneužíváno fyzicky i citově knězem, biskupem nebo jeptiškou.
Lidé, kteří mají moc nebo jsou na vedoucích pozicích, nejsou nutně dobří lidé a nelze jim vždy věřit. Andělé mi vždy říkali, když jsem byla dítě, a připomínají mi to i dnes, že i člověk, který má díky svému postavení moc, třeba nějaký duchovní, může být nebezpečný. Andělé mě často chránili tím, že mě varovali před určitými lidmi nebo místy v mém okolí, když jsem byla malá.
Někdy jednoduše řekli: „Ne, Lorno, nebezpečí.“
I lidé, kteří mají moc a autoritu, musí zaplatit za zločiny, které spáchali, stejně jako kdokoliv jiný. Nikdo nemůže stát nad zákonem nehledě na to, kdo to je, i kdyby to byl kněz, biskup, policista, prezident, ministr nebo vedoucí organizace. Pokud konáte něco špatného a porušujete zákon, musíte za to nést následky. Vaše chyby musí být napraveny.
V Irsku nám vždy vštěpovali, že máme věřit mocným lidem, že oni by nám nikdy neublížili, že nás budou chránit. Často byli mocní lidé dáváni za vzor.
Ale andělé mě podporovali v tom, abych tomu jako dítě nevěřila. Naučili mě, abych slepě nevěřila tomu, že každý, kdo se tváří jako dobrý, musí opravdu dobrý být.
Před mnoha lety mi archanděl Michael řekl, že ti, kteří ve světě páchají zlo, se budou muset zodpovídat, že jejich činy jednou vyjdou najevo a každý to uvidí.
Stále si pamatuji, jak se to celé začalo dít. Byla jsem v šoku ze všeho, co začalo vycházet na světlo. Plně jsem si neuvědomovala rozsah toho, co se dělo po celém světě.
Zlomilo mi to srdce, když jsem slýchala o těch strašných věcech, které byly páchány ve jménu Boha těmi, kteří měli moc. Mysleli si, že jejich pozice jim dává právo ubližovat druhým, přičemž jim žádné takové právo nedává. Volání po tom, aby katolická církev převzala zodpovědnost a učinila nápravu, už nezmizí, protože Bůh nedovolí, aby zmizelo, dokud se tyto rány řádně nezahojí a dokud nenastane doba, kdy nebude možné, aby se tyto věci vůbec děly.
Katolická církev se musí přihlásit k zodpovědnosti za tyto strašné činy spáchané na nevinných dětech, ženách a mužích. Také musí uznat škody, které napáchala tím, že tyto zločiny tutlala a chránila ty, kteří za ně byli zodpovědní. I teď se katolická církev stále snaží skrývat, co se dělo, a dovoluje tomuto strašnému zneužívání, aby se dělo dál. Zrazuje tím však Boha.
Katolická církev si musí uvědomit, že Bůh není o hmotných věcech. Bůh je o lásce a soucitu. Bůh je o péči o nevinné. Bůh je o naději a míru. Mám silnou víru. Věřím v Boha a vím, že Bůh je o lásce.
V neděli jedu do Dublinu, abych podpořila demonstraci „Pochod za pravdu.“ (Stand for Truth). Tuto akci pořádá Colm O´Gorman. Pochod začíná ve 14:30 u Garden of Remembrance na náměstí Parnell Square a v tichosti pokračuje až k poslední Magdalenině prádelně na Sean McDermott Street. Tento pochod má ukázat podporu a lásku pro ty, kteří byli zneužiti katolickou církví. A já svou účastí chci vyjádřit podporu a naději v to, že všechny oběti budou skutečně vyslyšeny. Bůh mi řekl, abych to udělala. Pokud se chce někdo připojit, je vítán. Jak řekl archanděl Michael, „Musíš udělat před Bohem to, co je správné.“ Je důležité aktivně ukázat podporu těm, kteří byli obětmi.
Požehnání vám, vašim rodinám a milovaným.
Lorna
Převzaté ze stránek http://www.andelevmychvlasech.cz
