„Bratře vrátný“, oslovil mnicha, „víš, komu chci darovat tento hrozen vína, který je nejkrásnější z celé mé vinice“Asi našemu představenému nebo nějakému otci z kláštera.“
„Ne, ne. Tobě!“
„Mně?“ Bratr vrátný celý zčervenal radostí.“Ty ho chceš darovat mně?“
„Jistě, protože jsi se mnou vždycky jednal přátelsky a pokaždé jsi mi pomohl, když jsem něco potřeboval. Chci ti tímhle hroznem vína udělat radost.“ Ta jednoduchá a ryzí radost, která se zrcadlila bratru vrátnému v očích, ozářila také vesničana.
Bratr vrátný si položil hrozen vína tak, aby na něj dobře viděl, a díval se na něj celé ráno. Byl to opravdu nádherný hrozen. A tu ho něco napadlo:“ Proč bych tento hrozen nedonesl otci opatovi, abych udělal radost také jemu?“
Vzal hrozen a zaklepal u opata.
Otec opat se upřímně zaradoval. Ale vzpomněl si, že v klášteře je jeden starý nemocný bratr, a pomyslel si:“Donesu mu hrozen, a tak se chudák trochu potěší.“
Hrozen vína tedy putoval dál. Ale nezůstal dlouho v cele nemocného brata. Toho napadlo, že by tím hroznem potěšil bratra kuchaře, který se celé dny potí u kamínek. A tak mu hrozen poslal. Ale bratr kuchař ho daroval bratru sakristiánovi, ten ho zase donesl nejmladšímu bratrovi z kláštera a ten ho dal dalšímu a ten zase dalšímu. Nakonec hozen, který putoval od bratra k bratrovi, skončil u bratra vrátného. Tak se uzavřel kruh radosti
Neměli bychom čekat, že začne někdo druhý. Měli bychom začít ten kruh radosti právě dnes. Často stačí malinká jiskřička, aby se vytvořil ohromný plamen. Stačí jiskřička dobroty a svět se začne měnit.
Láska je jediný poklad, který se násobí sdílením. Je to jediný dar, který se zvětšuje, čím víc se rozdává. Je to jediný podnik, ve kterém čím více se utratí, tím víc se vydělá. Daruj lásku, rozhazuj ji, rozšiřuj ji do čtyř světových stran, naplň jí tašky, dávej ji do košů, nalej ji do sklenic a zítra jí bude daleko víc, než když jsi začal rozdávat.
Převzaté ze stránek http://cestakduze.webnode.cz/
