KDYŽ NĚCO NEJDE, NEBO TO BOLÍ NA TĚLE A NA DUŠI

Tohle je stav kdy se jako-by vše odvíjí samo od sebe a události běží skrze nás a kolem nás. Nic nehledáme jsme zdraví nikde nás nepíchá. Tělo plní zadané úkoly- nosí, běhá, žaludek tráví i rezavé hřebíky-mysl vymýšlí – reaguje na podněty-vymýšlí blbinky-prostě namazaný strojek. Večer sebou práskneme do pelíšku ráno se z něj vyhrabeme a tak pořád dokola.

Jenže najednou lup – něco zvedneme, ofoukne nás, v zaměstnání nám začnou nepříjemnosti, děti zlobí, začneme plenit ledničku, uvědomíme si, že nám škodí kouření, nejde nám to ve vztazích v rodině, s dětmi, s partnerem, v práci-prostě- ……..něco

To něco je tu …stane se realitou a my často nevíme co s tím…..jak na to!

Adam a Eva

 

V lepším případě začneme bádat….jak je to možné….co se to s námi – kolem nás děje …co děláme špatně…v tom druhém případě to na někoho svedeme…je to jednoduché okamžitě to ,,zabere,, a nikdo ,,nic nepozná.

Uchýlíme se k medikamentům, jež zaručují výsledek…potřebujeme být rychle zdraví…nevadí …nasypeme do sebe platíčko – dvě – aspirínu –na chřipečku neb něco ,,lepšího na nervy, cigárko taky helfne – bylinka či vitamínek a jede se dál-rok dva deset či dvacet let-no a jak to končí….přesně tak …tak jako vždy …otevřete oči a začnete-každý jinak- každý podle sebe-každý ve svém šuplíku…nikoho to nemine …nikoho neošálíme… a pro nás osobně to platí v první řadě.

Jsme z jednoho těsta a metody.. jak na to… k nám přichází co si člověk uvědomil, že je člověkem. Způsob jak nás to vede na vrchol ,,té hory,, po naší cestě je pro každého jedinečný. Cesta je pro někoho strmější-pro někoho pozvolnější-ale jdeme … zpočátku úplně osamoceni, pak se občas přidržíme někoho, pak zas sami – vracíme se hledáme nové cesty – později se chytáme za ruce a jdeme společně-uvědomíme si, že společně to jde jednak lépe a také patříme neoddělitelně k sobě a na vrcholu se stejně potkáme.

Pravdy jež nás provázejí životem se mění někdy tak rychle, že to ani nestihnem pozorovat.

Když už jste zde na stránkách o pravdách – tak zkoušejte, pozorujte, komunikujte.

Vše k Vám přijde i tak, ale když nebudete sedět se založenýma rukama půjde to lépe, meditace není jen jak si ji představujeme (sedíme –máme vyrovnanou páteř a necháme skrze sebe protékat energii universa) -je to jakákoliv vědomá činnost. Naše mysl má velkou sílu a moc a je-li to řízeno naším srdcem je půl hotovo. Tady je dobré začít a postupně přidávat pomocné věcičky, o kterých se zde na stránkách o Pravdách i jinde dočtete či uslyšíte- jít tam kam nás směruje život-nebrzdit toliko patama.

zajímavost…zkoušeli jste někdy něco jen pro sebe-třeba- pisnout rtěnkou či jiným pisadlem (tak aby to bylo nepřehlédnutelné !!!) něco na zrcadlo ve svém osobním nebo rodinném teritoriu-tam ráno koukáme všichni – děvčata stopro……

,,Jsem krásná(ný) žena(muž,člověk) a mám se rád(a) a uznávám se,,—jednoduché-že jo—ha …zkuste.

Není to o sobectví – je to o odvaze dívat se sobě do očí – uznat sebe.

Zkuste a pište své zkušenosti i vy kteří to tam nemají odvahu napsat, nebo napsat a nechat na očím všem kdo si to třeba v koupelně nebo na chodbě může přečíst-zkuste stojí to za to-opravdu reakce vás na sebe a se budou měnit a budete měnit i Ty jež si to přečtou.

To jen tak pro začátek, abyste získali důvěru v sebe a také v to co zatím většina z nás necítí, že to máme v sobě.

Váš Jasa

Vaše komentáře

Reklama