Pak se není čemu divit, když tu nemáme šťastné lidi, ale jen tvůrce (a oběti) závazků. Závazky vytváříme za účelem získání pocitu jistoty. Jenže buďte si jistí někým druhým. Z této nesrovnalosti vychází naše snaha kontrolovat vše kolem. To nás přivádí skoro všude, jenom ne do šťastného a spokojeného vztahu. Od Stvořitele jsme dostali vztahy jako nástroj ku projevení se. Každý máme kolem sebe šest miliard lidí, a vůči každému z nich můžeme projevovat, co nás jen napadne. To, co projevíme, prožijeme. Tím vytvoříme sami sebe. Takže můžeme svobodně prožít vůči někomu lásku, vůči jinému nenávist, vůči někomu radost, strach, podvod, darování, pomoc, cokoliv. Nemůžeme prožít cokoliv bez vztahů. Můžeme vědět, cítit, myslet, ale ne se projevit. Naše projevy předpokládají někoho nebo něco mimo nás, aby jsme mohli projevit a realizovat cokoliv nás napadne. Seberealizace je něčím, co dává smysl našemu životu. Z našich projevů získává naše duše a Stvořitel prožitky. Může být dobré se zamyslet nad tím, jaké prožitky asi tak chce získávat naše Duše, a třeba se na to zaměřit. Možná bude stát za úvahu vzít vztahy jako možnost prožívat tu nejkrásnější představu, kterou o sobě máme (už víme, že představa se dá kdykoliv změnit, čímž se změní i naše prožitky a náš svět).
Lidskost
Lidskost je úžasný termín. Leckdo považuje lidskost ne za vlastnost, ale za cíl. Představuji si pod ní to, že muž či žena, ať už je v tomto životě čímkoliv, malíř nebo kuchařka, je to jedno, když prohlásí, že je především člověk, a má v úmyslu chovat se lidsky. Tohle by trochu ukazovalo lidskost i jako cestu, což člověk, který si tuto cestu zvolí, záhy ocení jako obrovský přínos. Projevováním lidskosti v každé situaci dosáhnete nekončící radosti ve svém životě a ve svých vztazích. Vaše vztahy budou bohaté na láskyplné prožitky. Jaké máte vztahy se svými zvířaty? Třeba psi se většinou chovají lidštěji než jejich pánové. Pes je neustále připraven sdílet se svým pánem cokoliv, pes s námi cítí, konejší nás, hraje si, rozveseluje nás, komunikuje téměř za všech okolností. Co my lidé? Sebemenší nedorozumění je pro spoustu z nás daleko spíš důvodem k roztržce, k zablokování komunikace, k životu v ne-souladu – daleko spíš než k horečné komunikaci a snaze se domluvit, pochopit druhého, procítit jeho stanovisko, prostě zachovat se lidsky. Existují lidé, kteří vyhledávají roztržky a připravují o energii všechny, kdo se chytí. Určitě znáte lidi, před kterýma není radno cokoliv říkat, protože vám všechno napadnou, převrátí a dokáží, že nemáte pravdu. Skoro byste řekli, že vyloženě čekají na příležitost k hádce. Jiní se zase neustále vyptávají, až řeknete něco, co vám potom vyčtou, někteří dopředu hlásí svou vůli a zastrašují všechny, kdo nesouhlasí, a jiní se zase předem staví do ublížené pozice a nepřestanou, dokud je aspoň trošku nepolitujete. Tohle jsou základní hry (dramata), kterými si lidé ve vztazích vynucují pozornost, kterou si pak nahrazují projevy lásky. Je to nepříliš příjemná náhražka komunikace přímé a radostné, kdy oba nebo všichni zúčastnění vědí neustále úplně dokonale, na čem jsou…
Dramata
Dramaty rozumíme hry, které na sebe lidé hrají. Hrajeme je na sebe proto, že se nesluší mluvit přímo, a také není považováno za slušné projevovat své pocity. Proto máme hry, do kterých se tohle všechno dá zabalit. Hry mají jeden významný boční efekt. Lidé okolo si musí domýšlet, co se jim snažíme říct, což k nám přitahuje množství pozornosti. Zaobalování se časem vžilo a zdokonalilo, stal se z něj samostatný fenomén, protože jde o energii. Klasický příklad je hádka. Kdo vyhraje hádku, obere druhého o energii do hádky investovanou. Výherce se cítí dobře, ba povzneseně, ten kdo prohrál je schlíplý a bez života. Možná právě proto, že jde o naši životní sílu nahrazujeme slovo hry výrazem dramata. Rozeznáváme čtyři základní druhy dramat: Tazatel, Zastrašovatel, Pozorovatel (rezervovaný) a Trpitel, Jejich popisy (pod odkazy) jsou vypsány z Pracovní knihy Celestinského proroctví. Každá hra potřebuje protihráče, tedy když se potkají dva lidé a jeden začne dělat Tazatele, druhý se ujme role Rezervovaného, Trpitele a nebo se ho pokusí Zastrašit. Během pěti minut máme většinou jasno, kdo co bude hrát. Jsme už tak daleko, že tohle všechno probíhá automaticky. Naše vztahy podle toho většinou vypadají. Znalost těchto dramat může člověku napomoct při odhalování a porozumění svému nitru stejně jako svým vztahům, přinejmenším však dokážete určit kdo na vás co hraje a dokážete tomu předejít, což je naprosto úžasné. Samozřejmě, aby to nebylo zase až tolik jednoduché, každý z nás běžně provozuje několik desítek druhů všech čtyř základních dramat. Jo, pokud vás na někom štve nějaká hra, je to proto, že jste ji nepřestali hrát…!!!
Zastrašovatel
Zastrašovatelé získávají pozornost druhých tím, že užívají tělesné síly, hrozeb, hulákání a neočekávaných výbuchů vzteku. Druzí jim věnují pozornost ze strachu, aby nevyvolali jejich nepříjemné poznámky, zlost nebo v extrémních případech zuřivost. Zastrašovatelé přitahují energii proto, že druzí se obávají toho, co se může „stát příště“. Zastrašovatelé jsou vždycky středem pozornosti. Vyvolávají v druhých nervozitu a strach. Jsou to v podstatě egocentričtí lidé, kteří obvykle poroučejí druhým, neustále mluví, jsou autoritářští, bezohlední a sarkastičtí a občas se uchylují k násilí. Zastrašovatelé jsou pravděpodobně ze všech lidí nejvíce izolovaní od univerzální energie. Zpočátku na sebe upoutávají pozornost druhých tím, že kolem sebe vytvářejí auru moci. Zastrašovatel vytváří nejčastěji Trpitele, který je extrémně pasivní. Trpitel, který cítí, že ho Zastrašovatel okrádá o energii, se brání tím, že zaujme podlézavý, bezmocný postoj: „Podívej se, jak mi ubližuješ. Přestaň s tím, jsem příliš slabý.“. Trpitel se snaží vyvolat v Zastrašovateli pocit viny, aby zastavil jeho útoky a získal zpět ztracenou energii. Další možností je Protizastrašovatel. Toto drama se vytváří, když Trpitel není účinný a nebo když je zastrašovaný také agresivní, což bude člověk, který se Zastrašovateli bude bránit.
Tazatel
Tazatelé neohrožují druhé lidi tělesně, ale oslabují jejich vůli a zpochybňují všechnu jejich činnost a motivaci. Jako nepřátelští kritici hledají způsoby, jak najít něco špatného ve všem, co druzí dělají. Čím víc vám budou vyčítat vaše chyby a omyly, tím víc je budete sledovat a reagovat na každý jejich pohyb. Tím, že se snažíte ospravedlnit se nebo odpovědět, posíláte jim svou energii. Je pravděpodobné, že všechno, co řeknete, bude dříve nebo později použito proti vám. V přítomnosti těchto lidí máte pocit, jako byste byli neustále sledováni. Tazatelé jsou obezřetní, cyničtí, skeptičtí, sarkastičtí a moralističtí perfekcionisté, kteří dovedou být zuřivě manipulativní. Pozornost druhých získávají zpočátku tím, že jsou vtipní, logičtí, věcní a inteligentní. Když jsou rodiči, Tazatelé vytvářejí Pozorovatele a někdy Trpitele. Oba tyto typy se snaží uniknout zkoumání Tazatele.
Pozorovatel
Pozorovatelé žijí ve svém vnitřním světě nevyřešených zápasů, obav a sebepochybností. Nevědomě věří, že když budou vypadat tajemně a odtažitě, druzí se budou snažit pochopit je. Jsou často opuštění a udržují si svůj odstup ze strachu z toho, aby jim druzí nevnucovali svou vůli nebo nezpochybňovali jejich rozhodnutí (jako to dělali jejich rodiče). Protože věří, že musí všechno udělat sami, nikoho nežádají o pomoc. Potřebují „spoustu prostoru“ a zřídkakdy se nechají spoutat závazky. Jako dětem jim nebylo často dovoleno uspokojit svou potřebu nezávislosti a málokdy se jim dostalo uznání. Neuvědomují si, že jejich rezervovanost je příčinou toho, že nemají, co chtějí (např. peníze, lásku, sebeúctu), a také důvodem jejich pocitu stagnace a zmatku. Za svůj hlavní problém obvykle považují nedostatek něčeho (peněz, přátel, společenských styků nebo vzdělání). Obvykle jsou nezaujatí, nedostupní, blahosklonní, neochotní spolupracovat, vzpurní a záludní. Zatímco udržování odstupu je jejich obranou, od své vlastní energie se oddělují s takovými prohlášeními, jako „Jsem jiný, než ostatní“, „Nikdo opravdu nerozumí tomu, co se snažím dělat“, nejsem ochoten hrát jejich hloupou hru“, „Jen kdybych měl…“. Příležitosti jim unikají, zatím co všechno zbytečně analyzují. Při sebemenším náznaku konfliktu se Pozorovatel začne vyjadřovat nejasně a dokáže doslova zmizet (nezvedá telefony a nedodržuje schůzky). Tito lidé zpočátku upoutávají pozornost svou tajemnou a nedostupnou osobností. Pozorovatelé obvykle vytvářejí Tazatele, ale mohou se zaplést i do dramat se Zastrašovateli nebo Trpiteli, neboť stojí ve středu kontinua.
Trpitel
Trpitelé mají stále pocit, že se jim nedostává síly, aby se postavili světu aktivním způsobem, a proto vyžadují soucit, který jim přitahuje energii. Když užívají mlčenlivé metody, mohou sklouznout do pozice Pozorovatele, ale jako Trpitelé si dají záležet na tom, aby jejich mlčení nikdo nepřehlédl. Vždycky pesimističtí Trpitelé přitahují pozornost svým ustaraným výrazem, vzdycháním, pláčem, zasněným pohledem, pomalým odpovídáním na otázky a neustálým opakováním dojemných dramat a krizí. Rádi stojí poslední v řadě a podrobují se druhým. Nejčastěji odpovídají slovy „Ano, ale…“. Trpitelé zpočátku svádějí druhé svou bezbranností a potřebou ochrany. Nicméně nechtějí nic opravdu vyřešit, neboť by tak ztratili svůj zdroj energie. Jejich chování může být úslužné, a to je nakonec vede k tomu, že se cítí zneužívaní, ale posiluje to jejich metodu získávání energie. Tito příliš ochotní lidé mají velmi malou schopnost cokoli odmítnout, a proto se stále brání, omlouvají, něco vysvětlují, příliš mluví nebo se snaží řešit cizí problémy. Odkrývají se tomu, aby je druzí zvěcňovali, např. kvůli jejich kráse nebo sexuálním laskavostem, a pak se jim nelíbí, že nejsou dostatečně oceňováni. Trpitelé udržují svůj trpitelský postoj tím, že přitahují lidi, kteří je zastrašují. V extrémních případech rodinného násilí zatahuje Zastrašovatel Trpitele do stále násilnějších situací, až dojde k vyvrcholení. Po vyvrcholení Zastrašovatel ustoupí a omluví se, čímž Trpitele svede nazpět.
Zdroj: http://www.sebapoznanie.sk
