Jako dítě jste se nejlépe cítili doma. Známé prostředí domova obalovalo vaše citlivé nervy jako měkoučká deka. Jakmile jste ale museli ven, do cizího prostředí, bylo to, jako by někdo z vás tuto deku strhl a vy jste se ocitli nazí, nechránění. Dokud jste byli s jedním z rodičů nebo jiným milovaným členem rodiny, nahrazovala vám jeho aura do jisté míry tuto ochranu a zvládli jste fungovat. Ale když jste se ocitli sami v cizím prostředí, měli jste pocit, že tíhu tlaku kolem sebe neunesete.
Vždycky jste poznali, kdo má koho rád a koho ne. Vnímali jste atmosféru v určitém prostředí téměř plasticky. Hned jste věděli, kdo se jak cítí, a instinktivně se pokoušeli o to, aby se každý cítil dobře. Jestliže se někdo ve vašem okolí ztrapnil, bylo vám snad ještě trapněji než jemu. Nedokázali vidět jakékoliv cizí utrpení, aniž byste při tom sami netrpěli. Pokud se na vás někdo zlobil, bylo vám tak špatně, že se vám z toho sevřelo břicho či točila hlava. Velké davy lidí, hluk a příliš vjemů vás tak vyváděly z míry, že jste nebyli schopni normálně fungovat. Naopak klid, příjemné prostředí, hudba, vůně a milí, laskaví lidé byli a jsou jako balzám na vaše vnímavé nervy.
Umíte vycítit a vytušit věci o druhých, aniž byste se o to snažili. Přitahujete lidi v tísni. Druzí vám instinktivně věří a svěřují se vám. Svou přítomností, pohledem a slovy dokážete zklidnit kohokoliv rozrušeného či smutného. Jste přecitlivělí na mlaskání, srkání a další nepříjemné zvuky a nemáte rádi hlučné, chaotické a agresivní lidi. Mnohokrát raději jdete proti sobě a svým vlastním potřebám, abyste uspokojili druhé a tím zachovali klidnou a harmonickou atmosféru. Emoce a potřeby druhých vnímáte často jasněji než své vlastní. Konfrontace a slovní konflikty vás téměř fyzicky bolí.
To je jen hrubý náznak toho, jak se cítí většina hypersenzitivních lidí a dětí. Lidí s touto citlivostí je více, než bychom si mysleli, a věda je konečně začíná uznávat a respektovat jejich přednosti, potřeby i slabiny. Hypersenzitivní lidé byli vždy v menšině, ale hráli svou důležitou roli. Byli to rádci králů, diplomaté, lidoví psychologové a výborní učitelé. Jenže s jejich citlivostí přichází i mnohé výzvy. Musí se totiž dříve či později naučit svou citlivost ovládat, a především vědomě redukovat, jinak se stanou její obětí. Přejídání, alkoholismus a jiné destruktivní návyky se často stávají zoufalou snahou vysoce senzitivních lidí utišit a zmírnit vnímání svého okolí, které je obzvlášť v této době stále plnější všemožných vjemů.
Rolf Sellin v knize Hypersenzitivní lidé mezi námi vysvětluje, kdo jsou hypersenzitivové, jak fungují a čím se vyznačují. Využívá zkušeností z vlastního osobního i profesního života a promlouvá k čtenáři jako někdo, kdo se sám musel celý život utkávat se svou vlastní citlivostí. Jelikož už mnoho let působí jako psychoterapeut, prokládá knihu také zkušenostmi a příběhy svých klientů. Velice systematicky pomáhá čtenáři pochopit sebe sama a následně mu nabízí nástroje, s jejichž pomocí může každý hypersenzitivní člověk začít zvládat svou citlivost, a tak ji využít především ke svému vlastnímu blahu i k dobru svého okolí.
Jen člověk, který dokáže ovládat svou zvýšenou citlivost, z ní může těžit. Tato kniha je vhodná pro hypersenzitivní muže a ženy, kteří chtějí pochopit sami sebe, nebo rodiče, kteří chtějí pochopit, a tak co nejlépe vést a vychovávat své vysoce senzitivní dítě.
(Kniha již vyšla a je k dostání v jakémkoliv knihkupectví)
Hypersenzitivní lidé mezi námi – Ukázka
po kliknutí na obrázek si můžete přečíst ukázku
Zdroj: http://www.knizniupoutavky.cz/
