Celestinské proroctví začalo být opisováno a kopírováno a jeho pověst a sláva rostly geometrickou řadou. Není divu – obsahuje totiž tajemství, která mění svět, v němž právě žijeme. Hlavní hrdina, který touží poznat smysl života, se vypraví do Peru, aby pátral po tajemném Rukopisu neznámého původu, který se snaží oficiální místa neúspěšně potlačit. Rukopis osvětluje, jakou cestou se bude naše civilizace v příštím tisíciletí ubírat. Přečtěte si i vy Celestínské proroctví – knihu, která už změnila tisíce lidských životů a která může změnit i váš život.
Předmluva autora:
Před půl stoletím vstoupilo do lidského světa nové vědomí, nové postupující poznání, které se dá nazvat jedině transcendentním, duchovním. Pokud právě čtete tuto knihu, pak asi už tušíte, co se děje, už to cítíte uvnitř sebe.
Začíná to zvýšenou vnímavostí k cestě, kterou spějí naše životy dopředu. Všímáte si těch náhodných událostí, které se stanou přesně ve správný okamžik a vynesou do popředí přesně ty správné jedince, kteří najednou posunou váš život v novém a důležitém směru. Možná víc než jacíkoliv jiní lidé v jakékoli době intuitivně rozeznáváme v těchto mystických událostech vyšší smysl. Víme, že podstata života skutečně tkví v duchovním vývoji, který je osobní a úchvatný – ve vývoji, který je osobní a úchvatný – ve vývoji, který žádná věda, filisofie ani náboženství ještě nevyjasnily. A právě tak víme ještě něco: víme, že jakmile jednou porozumíme tomu, co se děje, jakmile se zapojíme do tohoto naznačeného procesu a budeme maximalizovat jaho roli ve svých životech, lidská společnost udělá kvantitativní skok do úplně nového způsobu života – takového, který zrealizuje to nejlepší z našich tradic – a vytvoří kulturu, která byla vždy cílem lidských dějin. Následující příběh směřuje k tomuto novému porozumění. Pokud vás zasáhne, pokud vykrystalizuje něco, co ve svém životě vnímáte, pak předejte to, co vidíte, dalším – protože myslím, že naše nové vědomí duchovna se šíří přesně touto cestou, už ne prostřednictvím reklamních triků ani módy, ale osobně, prostřednictvím jakési pozitivní psychologické nákazy mezi lidmi.
Každému z nás stačí jen odložit pochybnosti a rozptýlení na dostatečně dlouhou dobu … a jako zázrakem může tato realita začít náležet nám samotným.
Zdroj: http://www.geocities.com/janepres/proroctviobsah.html
Čerpané z knihy: James Redfield – Celestinské proroctví, Vydavatel: Knižní klub, k.s., nakl. PRAGMA, Rok: 1993, ISBN: 80-7176-108-7
První vhled
Celestinské proroctví
První vhled pochopíme, když si začneme uvědomovat shody okolností ve svých životech. Např. v podobě intuitivního tušení, týkajícího se něčeho, co jsme chtěli dělat. Nějakého směru, kterým jsme se chtěli v životě dát. Pak až to napůl zapomeneme a soustředíme se na jiné věci, potkáme najednou někoho nebo něco čteme nebo někam jdeme a vede to přesně k té příležitosti, na kterou jsme předtím mysleli.
Tyto náhody se stávají stále častěji, a tak nás nakonec zarazí, že jsou mnohem častější, než by se dalo čekat jen z prosté pravděpodobnosti. Zdají se být předurčené „osudem“, jako by naše životy vedla nějaká vyšší síla. Taková zkušenost v nás vyvolá pocit tajemství a vzrušení a díky ní se cítíme oživení.
Této zkušenosti jsme si snad už všimli a teď se ji pořád snažíme nějak prokázat. Každým dnem přibývá lidí, kteří jsou přesvědčeni, že tento tajemný posun je skutečný, že má nějaký význam, že se za naším každodenním životem odehrává ještě něco víc.
Znovu bychom měli uchopit vnitřní tajemství, které obklopuje naše jednotlivé životy na této planetě. Zažíváme tyto tajemné shody okolností, a přestože jim ještě nerozumíme, víme, že existují. Je to další proces, který probíhá za tím, co vidíme.
Počet lidí, kteří si uvědomují tyto shody okolností, roste již od šedesátých let 20. století, růst bude pokračovat až někam na začátek tohoto století, až se dosáhne „kritického množství“ takovýchto jedinců.
Pak začne celá kultura brát tyto shody okolností vážně. Budeme chtít všichni vědět, jaké mystické procesy jsou pozadím lidského života na této planetě. Pak budeme připraveni přijmout i další vhledy… jeden za druhým.
Druhý vhled
Celestinské proroctví
Druhý vhled dává našemu současnému vědomí rozsáhlejší historickou perspektivu. Než dokážeme pochopit, kde naše západní civilizace je a co se má stát dál, musíme porozumět tomu, co se skutečně dělo během toho posledního tisíce let. Pro pochopení historie je nutné porozumět tomu, jak se vyvinul náš každodenní pohled na svět, jak byl vytvořen lidmi, kteří žili před námi. Aby se vyvinul moderní způsob pohledu na věci, bylo zapotřebí jistého vývinu vědomí.
Představte si, že žijete v roce tisíc, v tom, čemu se říká středověk. První, věc, které musíte porozumět, je, že realita té doby je definována mocnými hodnostáři křesťanské církve. Vzhledem ke své pozici mají tito muži velký vliv na myšlení celé populace. A svět, který tito církevní myslitelé popisují, je především duchovní. Tvoří realitu, která umísťuje myšlenku o božím plánu pro lidstvo do samého středu života.
Představte si to – jste členem (členkou) stejné sociální třídy jako rodiče, v podstatě buď zemědělec nebo šlechtic. Víte, že v této třídě vždycky zůstanete. Ale bez ohledu na třídu nebo na práci, kterou děláte, si brzy uvědomíte, že vaše společenská pozice je až druhotná vzhledem k duchovní realitě života, jak je definována církví. Objevíte, že život spočívá v tom, že procházíte duchovní zkouškou. Církev vysvětluje, že Bůh umístil lidstvo do středu svého světa, obklopeného celým vesmírem, kvůli jedinému účelu: získat nebo ztratit spásu. A v této zkoušce si musíte správně vybrat mezi dvěma protikladnými silami: silou Boží a tajnými pokušeními ďábla. Tento zápas s vámi podstupují i ostatní. Nejste kvalifikovanými k tomu, abyste sami určili svůj status v tomto ohledu. To je obor mužů církve. Oni jsou od toho, aby interpretovali Bibli a aby vám na každém kroku vaší cesty říkali, zda žijete ve shodě s Bohem nebo zda jste uvízli v sítích Satanových. Pokud se řídíte jejich instrukcemi, jste ujišťováni, že bude následovat posmrtná odměna. Ale jestliže nedokážete sledovat kurs, který předpisují, pak je tady exkomunikace a jistě i zavržení.
Každý aspekt středověkého světa je definovaný s pomocí jiného, vyššího světa. Každý jev v životě od náhodné bouře nebo zemětřesení po dobrou úrodu nebo smrt milované osoby – znamená buď vůli Boží, nebo úklady ďábla. Neexistují pojmy jako počasí, geologické vlivy, zemědělství nebo nemoc. To všechno přišlo až později. Proto naprosto věříte kněžím. Svět, o kterém nepochybujete, je poháněn výhradně duchovními prostředky.
Tato skutečnost se postupem času začíná hroutit. Středověký pohled na svět se začíná ve čtrnáctém a patnáctém století rozpadat. Obyčejní lidé si všímají toho, že sami kněží se chovají někdy nesprávně: tajně porušují své závazky čistoty nebo berou peníze za to, že promíjejí vládním úředníkům porušování zákonů Písma. Tyto nepravosti lidi vyburcují, protože tito kněží o sobě prohlašují, že jsou jediným spojením mezi nimi a Bohem. Jsou jedinými vykladači písma, jediní, kteří rozhodují o spasení lidu. Tohle přechází v otevřenou vzpouru, skupina vedená Martinem Lutherem volá po úplném odtržení od papežského křesťanství. Říkají, že kněžstvo je zkorumpované, a požadují ukončení vlády kněží nad myšlením lidí. Utvářejí se nové církve, založené na tvrzení, že každá osoba by měla mít přístup k Bibli osobně a vykládat si ji podle přání, bez prostředníků.
Kněžstvo začíná prohrávat. Po staletí tito muži definovali skutečnost, a teď přímo před všemi ztrácí svou důvěryhodnost. V důsledku toho se lidé začínají ptát po smyslu celého světa. Všeobecná shoda myšlení o přírodě, vesmíru a přirozenosti člověka, založená na církevním pojetí, se hroutí – a ponechává západní kulturu ve velice nejistém světě. Lidé jsou již navyklí faktu, že v jejich životě existuje nějaká autorita, která definuje skutečnost, a bez tohoto vnějšího vedení se cítí zmatení a ztracení. Pokud se církev mýlila v popisu reality a ve zdůvodnění lidské existence, tak kde je potom pravda?
Nastávají převratné změny. Starý pohled na svět je podrobován zpochybňování na všech frontách. Kolem roku 1600 astronomové ověřili nade všechny pochyby, že slunce a hvězdy se neotáčejí kolem Země, jak to tvrdila církev. Už je zřejmě, že Země je jen malá planeta, obíhající jedno menší slunce v naší Galaxii, která obsahuje miliardy takových hvězd. Lidstvo tím ztrácí své místo ve středu vesmíru. Jak obrovské důsledky to mělo? V minulosti se mohlo všechno zdůvodňovat tím, že je za to odpovědný Bůh nebo ďábel. Ale když se středověký pohled na svět zhroutil, odešla s ním i jistota. Všechno, co bylo považováno za samozřejmě, teď potřebuje novou definici, zvlášť povaha Boha a vztah lidí k němu.
S tímhle vědomím začíná novověk. Roste demokratický duch a hromadná nedůvěra k papežské a královské autoritě. Definice vesmíru, založené na spekulacích nebo víře v Písmo, už nejsou přijímány automaticky. I přes ztrátu jistoty nikdo nechce riskovat, že skutečnost začne řídit nějaká nová skupina, tak jak to dělali kněží. Vzniká nový mandát pro vědu. Myslitelé té doby hledají způsob, jakým budeme systematicky zkoumat tento svůj nový svět. Vytváří se nové uvědomění. Způsob objevování reality, který přichází, je nazván vědeckou metodou, což není nic jiného než ověřování představ o tom, jak svět funguje, a vytváření určitých závěrů. Tyto závěry jsou nabízeny ostatním, aby se zjistilo, zda s tím souhlasí.
Výzkumníci se vydávají do tohoto nového vesmíru, každý ozbrojený vědeckou metodou. Mají historické poslání: prozkoumejte toto místo a zjistěte, jak to funguje a co to znamená, že jsme tady a žijeme tady. Lidé sice ztratili svoji jistotu o vesmíru ovládaném Bohem, ale získali metodu, proces budující konsensus, s jehož pomocí můžou objevovat podstatu všeho kolem sebe, včetně Boha a včetně skutečného smyslu existence lidstva na této planetě.
V tomto bodě začínáme s předpojatostí, ze které se probouzíme až teď. Vyslali jsme výzkumníky, aby se vrátili s kompletním vysvětlením naší existence, ale kvůli složitosti vesmíru se nedokázali hned vrátit. Vědecká metoda nedokáže přinést zpátky nový obraz Boha a smysl lidstva na této planetě, nedostatek jistoty a smyslu hluboce zasáhly západní kulturu… Potřebovali jsme něco dalšího, dokud naše otázky nebudou zodpovězeny. Nakonec jsme dospěli k něčemu, co vypadalo jako velice logické řešení. Podívali jsme se na sebe a řekli jsme: „No, jelikož se průzkumníci ještě nevrátili se zprávou o naší skutečné duchovní situaci, co kdybychom se zabydleli v tomto novém světě, zatímco budeme čekat? Určitě se dovídáme dost na to, abychom dokázali manipulovat tímto novým světem ke svém prospěchu, tak co kdybychom mezitím pracovali na zvýšení své životní úrovně, nebo na pocitu jistoty ve světě?
Před čtyřmi sty lety jsme ze sebe setřásli pocit, že jsme ztracení, tím, že jsme vzali věci do vlastních rukou, zaměřili jsme se na dobývání Země a využívání jejích zdrojů, abychom vylepšili svoji situaci, teprve teď vidíme, co se stalo. Postupně jsme se soustředili jen na svoji předpojatost. Úplně jsme ztratili sami sebe ve vytváření světské bezpečnosti, ekonomické bezpečnosti, abychom nahradili duchovní jistotu, kterou jsme ztratili. Otázky jako proč žijeme nebo co se tady doopravdy odehrává v duchovní rovině jsme pomalu odsunuli stranou a pak jsme úplně potlačili. Práce na vytvoření pohodlnějšího způsobu přežití se pro nás stala konečným smyslem života postupně a metodicky jsme zapomněli naši původní otázku. Pořád ještě nevím, kvůli čemu vlastně přežívat.
V usilování naší kultury jsme dosáhli vrcholu. Dosáhli jsme toho, o co jsme se kolektivně snažili, a když se to stalo, naše předpojatost se rozbila a my se probouzíme k něčemu jinému. Pohybová energie moderní doby se s přibližujícím konce tisíciletí zpomalila. 400 let stará posedlost je dovršena. Vytvořili jsme prostředky materiální jistoty a teď to vypadá, že jsme ustrnuli jakoby v nehybném bodě – abychom zjistili, proč jsme to dělali.
Třetí vhled
Celestinské proroctví
Pro pochopení 3. vhledu je zapotřebí uvědomit si poselství 2. vhledu. Po pádu středověkého pohledu na svět jsme se my na západě najednou uvědomili, že žijeme v naprosto neznámém vesmíru. Pokoušeli jsme se porozumět jeho podstatě a při tomto procesu jsme museli nějak oddělovat fakta od pověr. Proto si vědci vyvinuli zvláštní postoj, známý jako vědecká skepse, která požaduje spolehlivé důkazy pro jakékoli nové tvrzení o světě. Než čemukoli uvěříme, chceme důkazy, které jsou viditelné a uchopitelné rukama. Každá myšlenka, která se nedá ověřit nějakým fyzickým způsobem, byla systematicky odmítána.
Tento postoj dobře slouží, když jde o běžnější jevy v přírodě, o předměty jako jsou skály, tělesa a stromy, objekty, které mohou všichni vidět, ať jsou skeptičtí jak chtějí. Tak byla pojmenována každá část fyzického světa a vědci se dále pokoušeli objevit, proč svět funguje tak, jak funguje. Nakonec byl vyvozen závěr, že všechno, co se děje v přírodě, je řízeno nějakým přírodním zákonem, že každá událost má přímou fyzickou a pochopitelnou příčinu. Byla tu představa, že se vytvoří takové pojetí vesmíru, které učiní svět pro nás bezpečným a ovládnutelným.
S tímto postojem věda systematicky odstraňovala ze světa všechno nejisté a ezoterické. Usoudili jsme, po vzoru myšlení Newtona, že vesmír vždycky funguje předvídatelným způsobem, jako ohromný stroj, protože jsme si tak dlouho dokazovali, že to tak je. Události, které se děly simultánně s jinými událostmi, ale neměly kauzální vztah, se podle nás děly jen náhodou.
Pak došlo ke dvěma významným objevům, které znova otevřely naše oči tajemstvím vesmíru. Během posledních desetiletí toho bylo hodně napsáno o revoluci ve fyzice, ale změny ve skutečnosti pramení ze dvou hlavních oblastí, z kvantové mechaniky a z objevů Alberta Einsteina. Celé jeho životní dílo mělo ukázat, že to, co vnímáme jako pevnou hmotu, je většinou prázdný prostor s nějak uspořádanou energií, která tím prostorem probíhá. To se vztahuje i na nás samotné. A kvantová fyzika ukázala, že když se díváme na tato uspořádání energie víc a víc zblízka, můžeme vidět znepokojující výsledky. Pokusy ukázaly, že když chcete oddělit malé části této energie, kterým říkáme elementární částice, a snažíme se pozorovat, jak fungují, už pozorování samo mění výsledky – jako by částice byly ovlivněny tím, co vědec očekává. To je pravda i tehdy, když se částice objevují na místech, kdy by to mělo být podle známých zákonů vesmíru nemožné: ve dvou místech ve stejném okamžiku, v časovém posunu dopředu nebo dozadu a tak podobně.
Jinými slovy, základní látka vesmíru v podstatě vypadá jako druh čisté energie, která se dá tvarovat lidskou vůlí a očekáváním takovým způsobem, že je to v rozporu s naším starým mechanistickým modelem vesmíru – jako by naše očekávání samo o sobě působilo, že naše energie proudí do okolního světa a ovlivňuje jiné energetické systémy.
Brzy by měli lidé také objevit energii, která tvoří základ všech věcí včetně nás samotných a vyzařuje z nich. Lidské vnímání této energie začne zvýšenou citlivostí ke kráse. Tento vjem je vstupní branou, přes kterou se mohou lidské bytosti konečně naučit pozorovat energetická pole. Jakmile se to jednou stane, pak se naše porozumění fyzickému světu bude rychle transformovat. Například začneme jíst víc potravy, která bude ještě oživená touto energií, a uvědomíme si, že určitá místa vyzařují víc energie než jiná a že největší vyzařování je v zachovalých přírodních územích, zvlášť v lesích.
Lidé nakonec uvidí vesmír jako složený z jediné dynamické energie, energie, která nás dokáže udržovat a odpovídat našim očekáváním. A také pak uvidím, že jsme ztratili spojení s větším zdrojem této energie, že jsme se od něj odřízli a proto se musíme cítit slabí, nejistí a něco postrádat.
Tváří v tvář tomuto nedostatku jsme se my lidé vždycky snažili zvýšit svoji osobní energii jediným způsobem, jaký jsme znali: snažili jsme se ji psychologicky ukrást jiným lidem – v nevědomém soupeření, které je podkladem veškerých lidských konfliktů na světě.
Čtvrtý vhled
Celestinské proroctví
Porozumění 4. vhledu je věc porozumění lidskému světu jako ohromnému soupeření o energii a tím o moc. Přesto, jakmile lidé jednou porozumí tomuto svému snažení, okamžitě začnou tento konflikt překonávat. Začneme se osvobozovat ze soupeření o víc lidské energie… protože budeme konečně schopni dostat svoji energii z jiného zdroje.
Proč tedy spolu lidé jednají tak násilnicky? Ví se, že toto násilí pramení z lidské potřeby řídit druhé lidi a dominovat jim, ale až v poslední době se tento jev začal studovat zevnitř, z hlediska vědomí jedince. Psychologové se ptali, co se děje uvnitř lidské bytosti, že chce mít kontrolu na někým jiným. Zjistilo se, že když člověk k někomu přistupuje a začíná s ním hovor, což se děje každodenně v mnoha miliardách případů, jsou dvě možnosti. Jedinec z toho vyjde buď silný nebo slabý, v závislosti na tom, co se stane během rozhovoru.
Zdá se, že my lidé vždycky zaujímáme manipulativní postoj. Bez ohledu na zvláštnosti situace nebo na předmět, o který se jedná, připravujeme sami sebe na to, že řekneme to, co nám umožní získat v konverzaci převahu. Každý z nás hledá nějaký způsob, jak se dostat ke kontrole situace, k tomu, aby zůstal během setkání v pozici převahy. Pokud jsme úspěšní, pokud naše hledisko převáží, pak se necítíme slabí, ale naopak získáme psychologické povzbuzení. Snažíme se jeden na druhého vyzrát a vzájemně se ovládnout ne kvůli nějakému konkrétnímu cíli, ale kvůli psychologickému povzbuzení, které nám to dá. To je důvod, proč vidíme ve světě tolik iracionálních konfliktů na úrovni jedinců i národů.
Když ovládneme jiné lidské bytosti, získáme jejich energii. Naplníme se na účet druhých a toto naplnění nás motivuje.
Pátý vhled
Celestinské proroctví
5. vhled popisuje nové chápání toho, co se dlouho nazývalo mystické vědomí. Během posledních dekád dvacátého století se toto vědomí dostane na veřejnost jako způsob existence, který je skutečně dosažitelný způsob, který už předtím uskutečňovaly ezoteričtější praktiky mnoha náboženství (ta energie, se kterou je navázána kontakt, je označována jako prána, chi, ki atd.). Pro většinu lidí zůstane toto vědomí abstraktní představou, budou o něm jen mluvit a debatovat. Ale pro stále rostoucí počet lidí bude toto vědomí skutečné, protože tito jedinci sami zažijí záblesky nebo náhlá prohlédnutí tohoto stavu mysli. Tato zkušenost je klíčem ke konci lidských konfliktů ve světě, protože během ní získáváme energii z jiného zdroje – zdroje, ze kterého se nakonec naučíme čerpat podle své vůle.
Kromě již hojně praktikovaných iniciací, lze s touto energií navázat kontakt následujícím způsobem. Potrava je první způsob, jak dostat energii. Ale pro úplnou absorpci energie v jídle se musí jídlo ocenit, vychutnat. Záměrné ocenění potravy je skutečný smysl, který se skrývá za běžným náboženským zvykem být vděčný za potravu, a výsledek je vyšší absorpce energie z potravy. To je pouze první krok. Pak je osobní energie zvýšená a tak se člověk stane víc citlivý k energii ve všech věcech, pak se naučí brát energii bez jídla.
Samotný mystický zážitek je spojen s pocitem spojení se vším kolem. Když oceňujeme krásu a jedinečnost věcí, získáváme energii. Když se dostaneme ne úroveň, kde cítíme lásku, můžeme poslat energii zpátky, když chceme.
Role lásky byla dlouho špatně chápána. Láska není něco, co bychom měli dělat, abychom byli dobří, nebo abychom udělali ze světa lepší místo z nějaké abstraktní morální odpovědnosti, nebo proto, že bychom se měli vzdát svého hedonismu. Spojení s energií cítíme jako vzrušení, euforii, a pak lásku. Najít dostatek energie, aby se udržel tento stav lásky, určitě pomáhá světu, ale daleko bezprostředněji to pomáhá nám. Je to ta nejhedonističtější věc, kterou můžeme udělat.
Když se člověk setká s mystickou zkušeností, dostat se znova do tohoto stavu a zvednout svoji osobní energetickou úroveň je mnohem snazší.
Pátý vhled nám ukazuje, že alternativní zdroje energie existuje, ale můžeme s ním opravdu zůstat ve spojení, teprve, když si osvojíme metodu rozpoznání toho, jak my sami provádíme své ovládání a přestaneme to dělat – protože kdykoli upadneme zpátky do tohoto svého zvyku, ztratíme spojení se zdrojem energie. Zbavit se tohoto zvyku není snadné, protože je to vždycky nejdřív podvědomé. Klíč k tomu, abychom se toho zbavili, je přinést to plně do našeho vědomí, a to uděláme tak, že poznáme, že náš zvláštní způsob ovládání jiných je ten, který jsme se naučili v dětství, abychom získali pozornost, abychom dosáhli toho, aby k nám proudila energie, a u toho jsme zůstali. Tento styl je něco, co opakujeme znova a znova (podvědomé ovládací drama).
Šestý vhled
Celestinské proroctví
Tento vhled se zabývá právě hledáním ovládacího dramatu. Každý z nás musí jít zpátky do minulosti, do rodinného života ve svém útlém dětství, a podívat se na to, jak se zformoval tento jeho zvyk. Když uvidíme, kde to začalo, budeme si pak už pořád uvědomovat, jakým způsobem jsme ovládali jiné lidi. Mějme na paměti, že většina členů našich rodin také hrála ve svých vlastních dramatech, pokoušeli se z nás vytahovat energii, když jsme byli děti. To je hlavní důvod, proč si musíme vytvořit vlastní ovládací drama. Musíme mít nějakou strategii, jak získat energii zpátky. Je to vždycky ve vztahu ke členům vlastní rodiny, kdy si vyvíjíme své určité drama. Ale jakmile rozpoznáme dynamiku energie ve svých rodinách, můžeme se povznést nad tyto ovládací strategie a podívat se, co se doopravdy dělo.
Každý člověk musí znova interpretovat svoji zkušenost z rodiny z evolučního úhlu pohledu a z duchovního úhlu pohledu a objevit, kdo skutečně je. Jakmile to uděláme, naše ovládací drama se rozpadne a naše skutečné životy se vznesou vzhůru.
Jak začít? Každý člověk dělá manipulace kvůli energii buď agresivně, přímo nutí lidi, aby mu věnovali pozornost, nebo pasivně, a pak hraje na lidský soucit nebo zvědavost s cílem získat pozornost. Například pokud někdo ohrožuje, ať slovně nebo fyzicky, je ohrožovaný nucen mu věnovat pozornost a tím mu dávat energii, protože se bojí, že se mu stane něco špatného. Osoba, která ohrožuje, zatahuje ohrožovaného do nejagresivnějšího druhu dramatu, který šesté vhled nazývá zastrašovatel. Pokud na druhé straně někdo vypráví všechny strašné věcí, které se mu dějí, možná tím naznačuje, že je naslouchající za to zodpovědný a že pokud mu odmítne pomoc, ty strašné věci se budou dít dál. V tom případě se ta osoba snaží ovládat na té nejpasivnější úrovni, které Rukopis říká drama lituj mě.
Drama jakéhokoli člověka můžeme zařadit podle toho, kam spadá ve spektru od agresivního k pasivnímu. Pokud je někdo jemný ve své agresivitě, nalézá chyby druhého a pomalu podkopává jeho svět proto, aby získal jeho energii, pak je to tazatel.A méně pasivní než lituj mě je drama rezervovanosti, kdy se dotyčný snaží hrát na nedobytnou pevnost, snaží se být co nejvíce tajemný, aby se o něj ostatní zajímali a věnovali mu pozornost tím, že se snaží ho rozluštit. Pořadí drama je následující: zastrašovatel, tazatel, rezervovaný a lituj mě.
Duchovní úhel pohledu je takový, kdy se snažíme nalézt svou funkci ve společnosti. Proces nalezení skutečné duchovní identity spočívá v tom, že se budeme dívat ne celý svůj život jako na dlouhý příběh a pokusíme se v něm najít vyšší smysl. Začněmě tím, že se zeptáme: proč jsem se narodil právě v této rodině? Jaký to mohlo mít důvod? Narodili jsme se určitým rodičům. O co se snažil otec, co se snažila vložit do svého života matka? Co je naplňovalo? My jsme syntézou těchto dvou lidí Životní naplnění a tedy svou duchovní identitu musíme hledat v syntéze snah obou rodičů. Co vykonávali? Naše činnost je spojením jejich činnosti, ale na vyšší úrovni.
Sedmý vhled
Celestinské proroctví
Pojednává o procesu vědomého vývoje sebe sama, o tom, jak člověk má zůstávat vnímavý ke každé shodě okolností, ke každé odpovědi, kterou mu vesmír poskytuje. Mluví o tom, jak se nám věci náhle ukážou, o způsobu, jak k nám jisté myšlenky přicházejí, aby nás vedly. Mluví také o snech. Říká, že máme srovnat příběh snu s příběhem našeho života. Sny totiž přicházejí, aby nám říkaly o našich životech něco, čeho jsme si nevšimli.
Ale nás nevedou pouze sny, vedou nás i myšlenky nebo denní sny. Ukazují nám scénu, nějaké dění, a to je znamení, že se tato událost může stát. Když dáváme pozor, pak můžeme být připravení na tento obrat v životě. Všichni máme mnohem víc takovým myšlenek, než si uvědomujeme. Abychom je rozeznali musíme se na ně dívat z pozici pozorovatele. Když přijde nějaká myšlenka, musíme se zeptat – proč? Proč přišla právě tato myšlenka právě teď? Jaký má vztah k otázkám mého života? To, že zaujmeme tuto pozici pozorovatele, nám pomůže uvolnit se od potřeby všechno ovládat. Zapojujeme se tím do proudu evoluce.
Sedmý vhled říká, že obrazy způsobené strachem se mají zastavit, jakmile přijdou. Místo nich si máme vyvolat jiný, lepší obrat, Brzy se nám skoro nikdy nestane, že by se objevily negativní obrazy. Intuice se bude týkat pozitivních věcí. Když potom přijdou negativní obrazy, měly by se brát velice vážně a měli bychom se vyhýbat situacím, kterým se týkají. Například pokud se vynoří myšlenka, že budu mít havárii v náklaďáku, a pak někdo přijde a nabídne mi svezení v náklaďáku, nebylo by vhodné to přijímat.
Aby si člověk osvojil sedmý vhled a opravdu vstoupil do pohybu evoluce, musí vtáhnout všechny vhled do jediné cesty bytí. Svět je jako mystické místo, které nám poskytuje všechno, co potřebujeme, pokud si ujasníme sami sebe a vstoupíme na cestu. Pak jsme připravení zapojit se do proudu evoluce. Zapojíme se tím, že si udržíme pevně v mysli své současné životní otázky, pak budeme nacházet svůj směr, buďto ve snu nebo v intuitivních myšlenkách, nebo ze způsobu, jak nás osvítí okolí a ukáže se nám.
Zvyšujeme svoji energii a soustřeďujeme sami sebe na svoji situaci, na otázky, které máme, a pak dostáváme nějaké intuitivní vedení, představu, kam jít nebo co dělat, a pak se dějí shody okolností, které nám dovolí pohybovat se tím směrem. Když nás tyto shody okolností vedou k něčemu novému, rosteme, stáváme se plnějšími bytostmi, existujeme na vyšší úrovni vibrací.
Zapojení do proudu evoluce budeme, pokud si zapamatujeme, že vždycky musíme pamatovat na své otázky. Dokonce i lidé, kteří ještě nenabyli nového vědomí, mohou klopýtnout o otázky a zpětně vidět shody okolností. Sedmý vhled se uskutečňuje, jakmile dokážeme vidět tyto odpovědi, už když přicházejí, povyšuje to naši každodenní zkušenost.
Každá událost má význam a obsahuje poselství, které nějak souvisí s našimi otázkami. To zvlášť platí o tom, co obvykle nazýváme špatnými věcmi. Je potřeba najít stříbrný okraj mračna v každé události, ať je jak chce negativní.
Osmý vhled
Celestinské proroctví
Je o interpersonální etice, o způsobu, jak jednat s jinými lidmi tak, aby mezi sebou sdíleli více poselství. Varuje také, že růst osobnosti může být zastaven, pokud si vyvine závislost na jiné osobě.
Myšlenka závislosti, tak jak je použitá v Rukopise, vysvětluje, proč v milostných vztazích vzniká boj o moc. Vždycky jsme se divili, co způsobuje konec blaženosti a euforie lásky, co působí, že se náhle obrátí v konflikt, a teď to víme. Je to výsledek toku energie mezi oběma jedinci v milostném vztahu.
Když se poprvé objeví láska, dva lidé si nevědomky vzájemně dávají energii a oba se cítí povznesení a rozjaření. To je neuvěřitelná výška, kterou všichni nazýváme zamilováním. Naneštěstí, jakmile jednou předpokládáme, že zdrojem tohoto pocitu je druhá osoba, odřízneme se od energie ve vesmíru a začneme spoléhat ještě víc na energii druhého člověka – jenomže teď se jí nezdá být dost, atak si ti dva přestanou dávat energii a upadnou zpátky do svých dramat v pokusu ovládnout jeden druhé a přivlastnit si energii druhého člověka. V tomto bodě vztah degeneruje do obvyklého boje o moc.
Kdykoli nám lidé zkříží cestu, vždycky pro nás mají poselství. Náhodná setkání neexistují. Ale to, jak reagujeme na tato setkání, určuje, zda jsme schopni obdržet poselství. Když mluvíme s někým, kdo nám zkříží cestu, a nevidíme poselství vztahující se k našim současným otázkám, neznamená to, že tam žádné poselství nebylo. Znamená to jen, že jsme ho z nějakého důvodu nezachytili. Proto bychom měli poselství hledat. Naše vzájemné styky se pak budou zpomalovat a stanou se záměrnějšími a cílevědomějšími.
Je dobré snažit se pozvednout energii toho, koho potkáme – zvýšíme tím také jeho vyjadřovací schopnosti. Proud energie by měl vcházet do nás, skrz nás a do druhé osoby. Čím víc oceňujeme jeho celistvost, vnitřní krásu, tím víc energie do nich plyne, a přirozeně tím víc jí také plyne do nás. Opravdu je to hodně hedonistická záležitost, čím víc dokážeme milovat a oceňovat druhé, tím víc energie do nás plyne. Proto je láska k jiným lidem a jejich energizace ta nejlepší možná věc, kterou můžeme udělat sami pro sebe.
Opravdové vysílání energie nevytváří závazek, není v něm nějaký další záměr. Oba lidé prostě čekají na poselství.
Devátý vhled
Celestinské proroctví
Vysvětluje, jak se lidská kultura v příštím tisíciletí změní v důsledku vědomé evoluce. Popisuje to velice odlišný způsob života. Například Rukopis předpovídá, že lidé budou dobrovolně snižovat svoji populaci tak, abychom všichni mohli žít na těch nejmocnějších a nejkrásnějších místech na Zemi. Ale důležité je, že v budoucnosti bude existovat velice mnoho těchto míst, protože budeme nechávat záměrně lesy růst a nebudeme je porážet, aby mohly vyspět a vyvinout si energii.
Podstata života bude v něčem jiném. Náš smysl pro účel bude uspokojen vzrušením naší vlastní evoluce – povznášením se, získáváním intuice a pak pozorováním toho, jak se naše osudy rozvíjejí. Lidé zpomalí, stanou se vnímavějšími, dokonce bdělejšími pro příští významné setkání, které s tím přijde. Budeme vědět, že k němu může dojít kdekoli.
Lidstvo je na této planetě proto, aby se vědomě vyvíjelo. Jak se budeme učit vyvíjet se a sledovat svoji jedinečnou cestu, jednu pravdu po druhé, celková kultura se bude transfomovat velice předpověditelným způsobem.
Zdroj: http://kay.tee.sblog.cz
