Foto: archiv Registratur Seligman Europe
Před více než třiceti lety jste psychologii obohatil o pojem „naučené bezmocnosti“ (learned helplessness), který vyjadřuje postoj, že mnohé v životě probíhá nezávisle na naší vůli, takže nemá cenu se moc snažit. To zásadně snižuje motivaci chtít nad vlastním bytím získat aspoň nějakou kontrolu. Jak výzkumy o původu naučené bezmocnosti postoupily?
Výzkumy o původu naučené bezmocnosti v současnosti ukazují, že asi v polovině případů se jedná o dědičné vlivy a zbylých padesát procent je ovlivněno prostředím a životními událostmi člověka, kdy mají velký vliv rodiče, sourozenci, učitelé, trenéři apod.
Lze setkat s teorií, že naučená bezmocnost souvisí se zanedbáním péče o dítě v jeho raném věku a např. s neschopností rodičů adekvátně reagovat na jeho pláč.
Ano, to je pravda, ale zároveň je dnes už čím dál více zřejmé, že v tomto případě jde spíš jen o přechodný efekt. Nemyslím, že na dospělého jedince by to mělo až tak zásadní vliv. Naopak, ukazuje se, že zkušenosti z raného dětství nemusí být fatální a že mají na dospělou osobnost menší vliv, než jsme si dřív mysleli.
Ať už je důvod jakýkoliv, z hlediska důvěry ve schopnost utvářet vlastní život se dělíme na pesimisty a optimisty. V čem se oba postoje liší?
Pesimisté chápou všechny špatné zážitky jako trvalý, nezměnitelný a všeprostupující stav, a dobré zážitky jen jako něco částečného a nepodstatného, co tak jako tak nebude mít dlouhého trvání. Optimisté vidí svět přesně opačně, tj. špatné zážitky vnímají jako přechodné, zatímco běžný stav je pro ně ten, kdy všechno je, jak má být.
Jako otec „naučeného optimismu“ (learned optimism) přinášíte ovšem naději i pesimistům. Tvrdíte, že optimismu se lze naučit. Co radíte lidem, kteří jsou pesimistického založení a touží to změnit?
Pesimisty utváří hlavně ono jejich přemýšlení o budoucnosti, kterou vidí v těch nejčernějších barvách. Samozřejmě, že musíme být realističtí. Některé zlé situace opravdu nelze změnit. Ale i na většině z těch špatných se dá najít něco nadějného. Něco, na čem můžeme zapracovat, aby se naše situace opět zlepšila. Dokázat na životních svízelích objevit to přechodné a časem změnitelné, to je klíč k optimistickému vidění.
Jde zjevně o změnu v myšlení. Vaše metoda pro osvojení optimismu spočívá m.j. v nácviku samostatného rozpoznání a v následné analýze vlastních pesimistických myšlenek. To se máme učit sami se sebou diskutovat? Polemizovat se svým vrozeným nastavením?
Přesně tak, to je ten nejlepší způsob. V optimálním případě se naučíme samy sebe hlídat a včas se zarazit, jakmile se naše myšlení začne ubírat nežádoucím směrem. Tomu se dá při využití různých strategií skutečně naučit. Je to podobné, jako když v jiných situacích polemizujeme s druhými lidmi. Když před sebou máme protivníka z masa a kostí, nemíváme problém vytasit se z nejrůznějšími argumenty, proč danou situaci nevidí správně. Dokážeme si od něho udržovat odstup, zachovat si sebevědomí. Je velmi ozdravné nebát se poodstoupit také sám od sebe, od své situace. Protože naše prvotní reakce na ni bývá reflexní – může jít zrovna o ten vliv z raného dětství – a často je nějak deformovaná. Podrobně jsem metodu naučeného optimismu popsal v knihách „Authentic Happiness“ a „Learned Optimism“. (První zmíněná kniha vyšla v češtině ji v roce 2003 pod názvem „Opravdové štěstí“ v nakladatelství Ikar, druhá na své vydání prozatím čeká – pozn. red.)
Je úspěch této vaší metody předurčen nějakou vlastností člověka, který se ji pokouší uplatnit?
Je určena pro každého, kdo chce změnit svůj pesimistický pohled na život. Z nějakého důvodu dosahují v ovládání tohoto umění lepších výsledků děti než dospělí.
Jakou máte zpětnou vazbu? Víte, kolika lidem vaše metoda už pomohla?
Ano, máme za sebou mnoho studií zabývajících se efektivitou této metody. Zkoumali jsme třeba, nakolik pozitivní psychologie dokáže udělat lidi trvale šťastnějšími, jak může ovlivnit pacienty trpícími depresí, jak lze metodu naučeného optimismu nejlépe ovládnout prakticky atd. Je těžké shrnout výsledky v několika málo větách. Lze si o tom přečíst na našich webových stránkách.
Další důležitou součásti vašeho díla je pátrání po zdrojích lidského štěstí. Lidstvo hledá štěstí odnepaměti, pozitivní psychologie se ovšem poprvé v historii pokusila povýšit ho na vědeckou kategorii a do pátrání po něm a po nejlepší možné kvalitě života zapojila cílený výzkum využívající moderních vědeckých metod. Pro mnohé je přesto nepředstavitelné, že by štěstí bylo možné posuzovat vědecky.
Víte, nejprve bych chtěl něco říct k termínu „štěstí“. Mám s ním totiž od určité doby problém. Řekl bych, že už téměř ztratil význam. Raději bych proto mluvil o spokojenosti, tedy o jistém uspokojivém vnitřním pocitu, že život má smysl a cíl. Moje teorie spokojenosti obsahuje na základě mého dosavadního poznání čtyři prvky: pozitivní emoce, pozitivní myšlení, rozvíjení pozitivních vztahů a radost z úspěchů. A k dosažení těchto cílů dnes už skutečně existují vědecky ověřené cesty, jimž se lze naučit. V současné době pořádáme kurzy pro rodiče i učitele a informujeme je, jak lze předat dětem schopnosti, jež jim pomohou se zorientovat a pocítit větší uspokojení ze života.
Z jakých hodnot či etických postojů přitom vycházíte?
Pozitivní psychologie je deskriptivní věda. Popisuje to, co se historicky osvědčilo nebo je předem ustaveno v různých kulturách. V naší době postmodernismu a etického relativismu se stalo běžným předpokládat, že hodnoty jsou pouhou záležitostí společenských konvencí, příznačných pro místo a čas pozorovatelů. Ve skutečnosti ale zřejmě – a věřte, že jsme tomuto zkoumání věnovali obrovskou pozornost a pátrali jsme v mnoha historických i současných zdrojích – existuje jen šest ctností, které byly a jsou uznávány v každé významné náboženské a kulturní tradici. Jde o moudrost, odvahu, lidskost, spravedlnost, umírněnost a transcedenci neboli schopnost vnímat to, co člověka přesahuje. Čím více se nám jako jednotlivcům, rodinám, pracovním kolektivům a všem dalším společenstvím, ba i společnostem, daří tyto ctnosti ve všech jejich odstínech rozvíjet a uplatňovat, tím jsme spokojenější, tím více prosperujeme, tím více se nám tzv. daří.
Těžko však můžete někomu něco vnucovat. Každý si svou životní cestu rád volí svobodně nebo si to aspoň myslí.
Pozitivní psychologie ukazuje, jak je lidem možno pomoci posílit to, čeho si oni sami konkrétně cení. Nejde tedy o to, aby kdokoliv těmto lidem jejich hodnoty měnil nebo jim něco vnucoval. Moje obecná rada všem, kteří chtějí žít lepší život, zní docela prostě: Pátrejte po tom, jaké jsou vaše silné stránky, zjistěte to, a pak jich co nejvíc využívejte ve vztazích s lidmi, v práci, při výchově dětí, ve volném čase, zkrátka ve všem, co děláte. Zároveň stojí za povšimnutí, že všechny ony zmíněné univerzální ctnosti jsou naučitelné! Liší od vrozených schopností typu inteligence nebo hudebního nadání, které své nositele sice mohou nasměrovat k nesmírně vysokým cílům, ale k spokojenosti nutně nevedou. Jakoby nám život chtěl sdělit, že okolnosti svého bytí si sice vybrat nemůžeme, ale vždy máme možnost žít tak, abychom nakonec byli spokojení. Můžeme se to prostě naučit.
Když jste kdysi s pozitivní psychologií začínal, napadlo vás, že se stane respektovaným psychologickým směrem?
Nikoliv. Sám jsem stále znovu překvapován tím, jak široce se tento směr ujal a jaký má ohlas. A na druhou stranu, jak moji kritici odsuzují představu, že by se lidé o svou větší spokojenost měli přičinit vlastními silami. Ono to vypadá, že je snadnější spoléhat na něco vnějšího a snáze dostupného. Jenže nakonec stejně zjistíte, že ke skutečné spokojenosti nelze dojít zkratkami. V tom život měří všem stejně.
Nechci se dopouštět hrubých generalizací, ale průměrný Čech má v sobě asi o něco víc pesimismu než průměrný Američan. Sklon k naříkání na osud je, zřejmě i vzhledem k historii, nedílnou součástí naší národní povahy. Myslíte, že by skeptickým Čechům pozitivní psychologie mohla pomoci?
Určitě, a nakonec možná ještě více než Američanům! Spojením postřehů a nápadů pozitivní psychologie a patřičné dávky českého realismu by dokonce mohla vzniknout velmi pozoruhodná a užitečná kombinace. Nechme se překvapit.
Prof. Martin E.P.Seligman působí na Univerzitě v Pensylvánii. Patří k nejcitovanějším psychologům na světě. V roce 1998, v rámci svého inauguračního projevu jako prezident Americké psychologické asociace (APA), překvapil odbornou veřejnost návrhem učinit z psychologie coby „vědy o nemoci“ spíše „vědu o zdraví“. Spolu s kolegy Dr. M. Csikszentmihalyim a prof. Dr. R. Fowlerem dokázali, že se pozitivní psychologie během pouhých několika desetiletí stala uznávaným akademickým i aplikovaným směrem současné psychologie. 29. června 2010 navštíví v rámci svého evropského turné Prahu. Na kongresu věnovaném pozitivní psychologii povede workshop, v němž představí jak teorii, tak vědecké zázemí pozitivní psychologie, a také některé účinné strategie pro praxi. Více na http://www.authentichappiness.sas.upenn.edu nebowww.seligmaneurope.com (Empirical Validation of Interventions).
Setkání s pozitivní psychologií:
24 silné stránky, které dělají život lepším
Víte o svých silných stránkách? Zkuste tady a teď o nich zapřemýšlet. Zřejmě v sobě neobjevíte všechny, ale zajisté se najdete aspoň v některých. Naučíte-li se jich využívat, může to – dle Martina Seligmana – výrazně zvýšit vaši spokojenost.
I. Moudrost a poznání (Wisdom and knowledge) – kognitivní silné stránky, které provázejí získávání a využívání vědomostí
1. Tvořivost (Creativity), originálnost, vynalézavost: být originální a produktivní v myšlení a konání; (zahrnuje také umělecké výtvory, ale neomezuje se pouze na ně)
2. Zvídavost (Curiosity and interest in the world), zájem, vyhledávání nového, otevřenost novým zkušenostem: projevovat zájem o získávání zkušeností pro ně samotné; být fascinován novými věcmi a tématy; bádat a objevovat
3. Otevřenost mysli (Judgment and critical thinking), úsudek, kritické myšlení: promýšlet a posuzovat věci ze všech úhlů; nečinit ukvapené závěry; umět změnit názor ve světle nových důkazů; spravedlivě zvažovat všechna pro a proti
4. Láska k učení (Love of learning): osvojovat si nové schopnosti a znalosti, zvládat nové tématické celky ať už samostudiem nebo v rámci formální výuky; (souvisí se zvídavostí, ale přesahuje ji tendencí jedince rozšiřovat své dosavadní poznání systematickým způsobem)
5. Vhled (Perspective), moudrost: schopnost dát moudrou radu druhým; mít takový pohled na svět, který je pro jedince i pro ostatní lidi smysluplný
II. Odvaha (Courage) – emocionální silné stránky zahrnující uplatnění vlastní vůle k dosažení cíle navzdory vnějšímu či vnitřnímu odporu
6. Statečnost (Bravery), udatnost: neutíkat před ohrožením, výzvou, obtížemi nebo bolestí; vyjadřovat svůj názor i proti opozici, zachovat se podle vlastního – byť nepopulárního – přesvědčení; (zahrnuje fyzickou odvahu, ale neomezuje se pouze na ni)
7. Vytrvalost (Persistence), pracovitost, píle: dokončovat započaté; vytrvat v činnosti navzdory překážkám a obtížím; zažívat pocit uspokojení z dokončování úkolů
8. Integrita (Authenticity, honesty), autentičnost, upřímnost: říkat pravdu; chovat se a prezentovat se upřímně; nic nepředstírat; přijímat zodpovědnost za vlastní pocity a činy
9. Vitalita (Vitality), radost, elán, nadšení, energičnost: mít nadšený a energický přístup k životu; nedělat věci jen napůl či pouze z povinnosti; prožívat život jako dobrodružství; cítit se čilý a aktivní
III. Lidskost (Humanity) – interpersonální silné stránky, které zahrnují navazování a udržování vztahů
10. Láska (Love): vážit si blízkých osobních vztahů s druhými lidmi, obzvláště s těmi, kteří sdílení a péči opětují; být s někým v důvěrném vztahu
11. Laskavost (Kindness), velkorysost, starost a péče, soucit, altruistická láska, přívětivost: konat laskavosti a dobré skutky; pomáhat druhým a pečovat o ně
12. Sociální inteligence (Social intelligence), emoční inteligence: být vnímavý vůči pocitům a motivům druhých lidí i svým vlastním; vědět, jak se vhodně zachovat v různých sociálních situacích; poznat, co ostatní motivuje
IV. Spravedlnost (Justice) – občanské silné stránky, které jsou základem zdravého fungování komunity
13. Občanství (Citizenship), sociální zodpovědnost, loajálnost, týmová práce: dobře pracovat jako člen skupiny nebo týmu; být loajální vůči skupině; podílet se a sdílet
14. Spravedlivost (Fairness), nestrannost: jednat se všemi lidmi stejně čestně a spravedlivě; nedovolit, aby osobní pocity ovlivňovaly rozhodnutí; dát všem stejné příležitosti
15. Vůdcovství (Leadership): povzbuzovat skupinu, jíž je člověk členem, k dosažení výkonu; udržovat dobré vztahy ve skupině; organizovat skupinové aktivity a dohlížet nad jejich průběhem
V. Umírněnost (Temperance) – silné stránky, které chrání před neumírněností a nestřídmostí
16. Odpuštění a milosrdenství (Forgiveness, mercy): umět odpouštět těm, kteří se provinili; přijímat druhé i s jejich nedostatky; dávat lidem druhou šanci; nebýt pomstychtivý
17. Pokora a skromnost (Humility, modesty): nechat za sebe mluvit svoje činy; nesnažit se být středem zájmu; nepovažovat se za výjimečného
18. Obezřetnost (Prudence): být opatrný při rozhodování; zbytečně neriskovat; neříkat a nedělat to, čeho by člověk později litoval
19. Autoregulace (Self-regulation), sebekontrola: usměrňovat své pocity a chování; být disciplinovaný; ovládat své touhy a emoce
VI. Transcendence (Transcendence) – silné stránky, které člověka propojují s univerzem a vnášejí do života smysl
20. Smysl pro krásu a dokonalost (Appreciation of beauty and excellence), úcta, úžas, nadchnutí se: být vnímavý, umět ocenit krásu a dokonalost a/nebo vynikající výkony v různých oblastech života – od přírodních krás přes umění, matematiku, vědu, až po každodenní zkušenosti
21. Vděčnost (Gratitude): být si vědom dobrých věcí, které se dějí, a být za ně vděčný; umět vyjádřit díky
22. Naděje (Hope), optimismus, orientace na budoucnost: očekávat od budoucnosti jen to nejlepší a aktivně se snažit dosáhnout cílů; být přesvědčen, že je možné dospět k lepší budoucnosti
23. Smysl pro humor (Humor), hravost: mít rád legraci a škádlení; umět ostatní rozveselit a rozesmát; vidět světlé stránky života; umět žertovat (nejen vyprávět vtipy)
24. Spiritualita (Spirituality), zbožnost, víra, smysl: mít ucelenou představu o vyšším účelu a smyslu světa; znát své místo v řádu vesmíru; mít smysl života a víru, která člověka vede, formuje a je zdrojem útěchy
Cesty k uplatnění našich silných stránek vedou přes naše myšlenky a činy. Bývají příčinou dobrých následků. Projevují se v tom, co si přejeme pro své milované děti. A co je obzvlášť zajímavé – neznají hranice. (Podrobný dotazník zaměřený na rozpoznání charakteristických silných stránek jednotlivce lze v angličtině nalézt na:http://www.authentichappiness.sas.upenn.edu Survey of Character Strengths, Measures 24 Character Strengths).
Poznámka: Za pomoc s terminologií a za možnost využít přehledu 24 silných stránek podle Klasifikace silných stránek charakteru a ctností děkuji Dr. Aleně Slezáčkové, která se tématem zabývala ve své disertační práci (2009, Brno: FF MU).
Psáno pro časopis Psychologie dnes 6 2010
Zdroj: http://www.evalabusova.cz
