Chtěla bych ve vás probudit uvědomění si toho…. co vlastně děláme za chybu, při svých bolestech…trápeních a co je důvodem toho, že v ní kolikrát tak dlouho jsme a mnohdy se naše bebíčko ještě zvětší, naroste a my se v tom tak plácáme.
Týká se to jak fyzický, tak psychických i srdečních (láskově vztahových) bebíček (ty poslední dvě – kolikrát bolí a jsou ještě horší jak ty fyzické).
Pojďme ale k věci:
Ať už je to jakákoliv bolest…. Neuvědomujeme si, že čím víc jí věnujeme pozornost, čím víc si své zranění, bolest hladíme… čím víc se o ni bavíme s druhými, hledáme na internetu co nejvíce informací o tom co nás tolik bolí…že si vlastně tuto svoji bolest …tou svou pozorností hýčkáme. Už vás slyším….co to mele…. co to má pro Boha znamenat…. Jen hezky vychladněte a až zchládnete…tak čtěte dál. Je to tak moji drazí…. I já i ty i vy ostatní…jste si tím prošli a nebo procházíte…. Chováme se kolikrát jako masochisti… kteří sedí s dutkama v ruce a bičujeme si do krve svá záda….otevíráme rány a sypeme si do nich pepř a sůl. Litujeme se, ptáme se sebe i ostatní…proč zrovna já a když o své bolesti povídáme….tak to vyprávíme a prožíváme a vyžíváme se v tom…. Óóó…. jak hezky přihnojujeme naši bolest a necháváme ji růst. :o).
Takže co dělat? Jak na to?
Určitě si svou bolest prožijme…ale ne moc dlouho… pokud je třeba, klidně si vezměme pilulku..od bolesti…protože ve fyzické bolesti nedokážeme myslet na nic jiného než na tu naši bolest….ale jakmile bolest malinko poleví…ponořme se do sebe a hledejme příčinu bolesti (kdo to zvládne bez pilulky klobouk dolů před vámi a udělejte to bez pilulky)…. Hledejme ve svém nitru, putujme po svém těle a ptejme se…. co je příčinou…. Jakmile odhalíme příčinu, část balvanu z nás spadne…další část spadne, když pochopíme a zbytek spadne…a budeme volní…pokud začneme myslet a žít jinak. Pak se zbavíme bolesti…ať už je to bolest fyzická, srdeční či psychická. Spousta lidí bojuje se svou bolestí a trápením… ale to je tlačení na pilu…. Není třeba boje… ve válce vždy jen válčíme a když zbavujeme sebe bolesti… předáváme bolest druhým…..v běžném životě se to projevuje tak…že tu bolest kterou předáváme druhým je to čemu říkáme OBVIŇOVÁNÍ druhých…hážeme vinu na druhé a tím vyvoláváme v nich pocity viny… To je běžné,…protože nechce vzít odpovědnost za to co se nám stalo na sebe…jednodušší je….hodit to na někoho…sice se nám na chvíli podaří utlumit své sebebičování a bičujeme druhé…….ale je to opravdu jen dočasné… neuleví se nám.
Jsem zastánce příkladu…jedině příklad dokáže alespoň malinko otevřít oči.
Kdysi…jsem se sebebičovala… a do ran si sypala sůl, a všechno možné koření, které rány štípalo a hnisalo. Házela jsem vinu na druhé…. A jak mi tenkrát bylo krásně…. Připadala jsem si jak hlavní hrdinka nějaké telenovely…. Litovala jsem se, a krásně se ve své bolesti ubíjela ( je řeč o srdeční bolesti, která se nakonec projevila i fyzicky na srdíčku a na jiných orgánech…protože všechno se vším souvisí )… ale pak jsem se zvedla…převzala zodpovědnost za to co se mi děje… dělo se mi jen to, čeho jsem se bála, toho co jsem si myslela, že se mi nemůže stát…moje strachy se zhmotnily. Odpustila jsem sobě i jemu…a i jí… která byla mezi námi…. Byl to osvobozující pocit. Co mě k tomu dovedlo? Blesková myšlenka, … uvědomila jsem si, že díky tomu, že ho ještě pořád miluju…budu ráda a mít dobrý pocit když bude šťastný někde jinde…s někým jiným… Představa, že by byla konečná v podobě smrti, že by se mu něco stalo… to by byla konečná…tady se nedá nic změnit v nic doufat, že se to otočí…měla jsem před sebou vidinu, kdy on není….bože…to byla teprve bolest a tím pádem u mě došlo k tomu, že jsem pochopila, že život je pro mě důležitější…než moje majetnictví jeho citů… dala jsem mu svobodu a tím pádem i sobě.
Je třeba si uvědomit, že každém konci, je nový začátek…..je třeba si uvědomit… že čím déle a víc budeme svou bolest hýčkat a bičovat se…tím dél u nás zůstane a tím víc dáme prostor pro její růst.
Ať už je to fyzická bolest, či srdeční, či psychická bolest….. stačí pochopit její příčinu, stačí ji přestat hladit a věnovat jí pozornost….a ona nás sama opustí…přestane existovat. Dokud se v ní budeme rochnit a užívat si jí… o to dýl s námi bude.
Existuje jedna větička…. Kterou je třeba při pochopení pronést a svou bolest propustit ze svého život DĚKUJI ZA TUTO ZKUŠENOST…POCHOPILA JSEM, STAČILO, PROPUŠTÍM TĚ ZE SVÉHO ŽIVOTA…. A TAK SE STAŇ.
Vím, že tady opakuju některé věty dokola…ale jsou to věty, které je třeba abyste si uvědomili, tak jako jsem si je kdysi uvědomila já. Jsem jedna z vás…mám své problémy, své bebíčka, ale věřte mi, že dnes se v nich nerochním…….nechávám je plynout, pozoruju je…a když už některé z nich podlehnu, tak je to otázka hodin a ne dnů nebo měsíců…tak jak tomu bylo dřív.
Přestaňte hýčkat své bebíčka a pošlete je k šípku… pokud hodláte být masochisti…….tož si to užijte… ale nepište mi o svých problémech…s vámi totiž neudělám nic… a nikdo jiný, protože pokud sami nechcete se zbavit své bolesti…nikdo jiný to za vás neudělá…ani lékař, ani léčitel, ani kouzelník, ani andělé, ani bůh, ani kouzelná pilulka či jiný zázračný preparát, ani NIC A NIKDO JINÝ….jen VY … je to jen a jen o vás a ve vás. Pokud chcete pochopit a chcete se zbavit své bolesti…klidně se obraťte na mě a nebo na kohokoliv u koho si myslíte, že vám může pomoct v pochopení….
Mějte se a smějte se….a žijte svůj život v pochopení, lásce….láska a sebeláska je základ všeho čemu věříme……ať už je to budhismus, víra katolická, evangelická, husitská….atd… je jedno čemu věříte…. Základ – kořen všech VÍR je LÁSKA.
PS: tak jako v každém mém článku…je třeba i tady číst mezi řádky…páč nemám ráda dlouhé články a nemám šanci toto téma dopodrobna rozepsat.
S láskou pro vás….napsala vaše Zrzka
23.8.2011
