OSUD, FIKTIVNÍ PŘÍBĚH JEDNOHO OSUDU, CO JE PSÁNO TO JE DÁNO, SÍLA MYŠLENKY….atd.
Zkrátka a dobře…náš osud z velké části si tvoříme našimi myšlenkami, které se nám do hlavy jen tak nedostanou…jsou to vlastně vzpomínky na to, když jsme nohama hongali na obláčku a plánovali si co v tomto životě chceme prožít… a že jsem si naplánovali spoustu variant… o tom není ani řeč.
KARMA ta patří k našemu naplánovanému osudu… jen u osudu je to tak, že máme na výběr dát se několika různými cestami….. ať už jdou cesty kudykoliv …pokud máme naplánovanou karmu…karmické zatížení, karmický vztah… tak nás ty naše všechny možné naplánované cesty osudu dovedou k prožití naší karmy. Karmě se nevyhneme. Karmu si zkrátka a dobře musíme odžít, musíme ji pochopit, tím pádem nějak vyřešit….no a jestli nepochopíme…tak si do dalšího života podle možností a soudnosti připravíme podobnou karmu…buď o něco těžší nebo lehčí….
Dám v rychlosti příklad na partnerském vztahu…
V minulém životě jsem jako manželé něco nepochopili, naše role atd….už to trvá několik životů kdy si to stále více zjednodušujeme…nejprve jako manželé, pak sourozenci, pak matka a dítě (všimněte si jak si to pochopení usnadňujeme …partnera opustíme bez mrknutí oka, sourozenci…stejná krev…tam už je to horší opustit se, pouto matky a dítěte..to už je mazec přerušit kvůli blbosti vztah)…a když už ani toto pouto nezvládneme…tak se narodíme jako siamská dvojčata….tomu se říká karmický vztah… máme něco navzájem pochopit, máme něco dořešit… řešení? LÁSKA …ono je to všechno o lásce…a pochopení.
Ukažme si na příkladu…opět na fiktivním příběhu… jak to může vypadat… když si plánujeme osud…kde máme i karmu (má ji naprosto každý) a jak se to vše odvíjí v našem životě….
NIC NENÍ NEGATIVNÍ ANI POZITIVNÍ…TO CO NÁS BĚHEM NAŠEHO ŽIVOTA POTKÁVÁ… JE NEUTRÁLNÍ A DOKOPÁVÁ NÁS TO K POCHOPENÍ A POSTOUPENÍ DO DALŠÍHO LEVELU…POKUD POCHOPÍME A DOŘEŠÍME :O)
Fiktivní příběh jedné karmy
Honzík se narodil do prosté rodiny… vyrůstal jako jedináček, vymodlený syn.. otec byl zedník, matka dělnice někde ve fabrice… Žili skromně a syna hlídali jako oko v hlavě…byl jím vším. Vychovávali ho k lásce k bohu …a Honzík povinně navštěvoval kostel, vyučoval se náboženství…ale byl to klučina velice živý a divoký.
Jednoho krásného dne…se jako rodina vydali prožít prázdniny k Balatonu… rodiče spořili penízky, takže se zmohli na auto… a vyrazili na dovolenou svým vozem. Otec byl skvělý řidič… jenže narazil po cestě na jednoho bezohledného řidiče…a nastal zvrat. Jako ve špatném filmu se začal odvíjet Honzův bezstarostný život… byl jediný kdo nehodu přežil…. Přežil, ale zůstal uvězněný na kolečkovém křesle….navíc jako sirotek.
Po propuštění z nemocnice, si Honzíka adoptovala jeho teta (otcova sestřenice)…která byla bezdětná v manželském stavu…movitá, materiálně založená a nevěřící v boha žena. Pro Honzíka našla pochopení….bylo mu teprve deset let a ona si všimla jeho nadání, inteligenci…pro empatii…sílu jeho osobnosti a vůli v život a přírodu…kterou podporovala. Honzovi dala možnost studovat na prestižní škole…a Honza jí to nevědomky oplácel svými skvělými výsledky. Mezi tím, co byl upoutaný v křesle…se už coby takové mládě, začal zajímat o ezoteriku, léčitelství…atd.
Po dvou letech co Honza bydlel u tety a stal se pro ni jejím synem… teta otěhotněla a porodila krásnou dceru Aničku. Rodina byla úplná, a všichni v ní šťastní…. O to jejich štěstí vzrostlo, když Honza potajnu cvičící…a zkoušející na sobě nejrůznější metody o kterých se dočetl v zakázané literatuře, která se pro něj stala magnetem a kterou si zapůjčoval u svého duchovního učitele – pedagoga se kterým se sblížil na škole …. Vstal ze svého křesla a znovu začal chodit a žít plnohodnotný život…jako jeho vrstevníci.
Anička rostla do krásy…a z Honzíka se stal urostlý mládenec…který studoval medicínu, kde se potkal se svou životní láskou…. Helenkou…. Prožívali nádherné chvíle plné romantiky, plné lásky a porozumění. To trvalo po celou dobu jejich studia… oba zdárně ukončili studium… a Hoza nastoupil za vojáčka do Hodonínských kasáren… byť toto odloučení mělo trvat jen rok…. Jejich láska by vydržela…kdyby Helenka nic netušící, odjela s rodiči na dovolenou do zahraničí… kde celá rodina emigrovala. Láska Honzíka a Helenky byla násilím přerušená a Honza viděl jedinou možnost …. Jak se se svou bolestí vypořádat…co by voják vzal zbraň, kterou proti sobě namířil….pomalu mačkal spoušť…slzy se mu kutálely po tvářích a v srdci cítíl ostrou bolest…jeho život se mu promítnul znovu před očima… ale tentokrát jinak
Kdyby tenkrát jeho rodiče nezahynuli… při autonehodě…Honza by se vyučil za kuchaře….nebyl by se stal lékařem, nepoznal by Helenku…
Kdyby tenkrát Honzu nevzala do své rodiny a pod své křídlo jeho teta se strýcem…nikdy by se nenarodila Anička…(teta díky smíření se s osudem, že místo vlastního osudu vychová postiženého synovečka… se k němu s láskou natolik upnula, že pustila své přání konečně do éteru …a tak její sen, její touha mohla být naplněná v podobě vlastní dcery Aničky).
Kdyby Honzík jako raubíř a divoký klučina neskončil na vozíku… nezajímal by se o esoteriku…duchovno…léčitelství a uvěřil by lékařům, že vozík je jeho průvodce až do smrti.
Nešel by ani studovat medicínu… protože chtěl znát vícero úhlů pohledů…než jen ten ezoterický, duchovní, alternativní …chtěl poznat tělo člověka z blízka… chtěl proniknout do medicíny a chtěl… tyto dvě – v jistých směrech odlišné pohledy sloučit dohromady.
Kdyby Helena neemigrovala …nikdy by se nestala slavnou modelkou s titulem MUDr…. Který později… až se po revoluci vrátila zpět do ČR … využila….
Tenkrát všechno Honzovi proběhlo během několika sekund v hlavě… jeho minulost, současnost i budoucnost…která se naplnila. Výstřel nevyšel… neví jak …ale nevyšel….
Po vojně…se mu splnil jeho sen… skloubil medicínu s alternativní… dohromady a stal se vyhledávaným dětským specialistou.. převážně na poúrazové zranění…které omezovalo děti v pohybu… byl velice úspěšným a vyhledávaným lékařem-léčitelem.
Po revoluci se Helenka vrátila zpátky do ČR… užila si mola co by světoznámá modelka a věnovala se charitě a současně i medicíně…. A její manžel Honza…ji uvedl i do tajů alternativní medicíny…a duchovního smýšlení…do věcí mezi nebem a zemí.
TO CO SI MYSLÍME, ŽE V NAŠEM ŽIVOTĚ JE PRO NÁS RÁNA, která pálí a bolí a my ji bereme jako nespravedlnost…SE NAKONEC PROJEVÍ, JAKO POHLAZENÍ A POPOSTRČENÍ SMĚREM… kde si máme splnit svou karmu…. svůj životní úkol…své poslání…své pochopení.
NIC SE NEDĚJE NÁHODOU, NIC NENÍ NEGATIVNÍ ANI POZITVNÍ…. Jen nás vše co se kolem nás děje…vede k lásce a pochopení a naplnění.
S láskou si pro vás vymyslela….pro vaše pochopení…
Vaše Zrzka
14.9.2011
