Pozdrav spočívá v sepnutí dlaní v úrovni srdce a úklony ku osobě kterou zdravíme. Tento pozdrav je také znám jako Pranám, starodávný rituál vyjadřující úctu. Ve slově namaste je také „nama“, tedy jméno. Zdravím tvé jméno vyjadřuje zcela jinou identitu, než oslovení jménem. Znamená, že druhého nevidím jako „druhého“, ale jako Jedno jediné bytí. Mé bytí zdraví tvé bytí, božské ve mně zdraví božské v tobě. Spojení dlaní v oblasti srdce rovněž sjednocuje celé naše tělo a smysly k uvědomění si božského v nás. Na našich zpíváních tímto rituálem zakončujeme každou píseň už proto, aby si každý nechal chvilku jen a jen pro sebe a prožil co nejhlouběji to, co se v něm odehrává.
Sepnutí rukou je blízké nejenom všem náboženstvím, ale i přirozeným projevům lidského těla. Vezměte již třeba to, že když mluvíme o sobě, ukazujeme ku svému srdci a tam rovněž pokládáme ruce, když nás něco ohromí. Inu, „Já“ to ví.
Náš pozdrav ruky je jistě také vznešený rituál, je to výraz přátelství a jednoty. Neumožňuje však vzájemnou poklonu, neb to bychom si odnesli boule na čele. A právě poklonou vyjadřujeme úctu a pokoru k druhému.
„Namaste, ctím to posvátné místo v Tobě, ve kterém Bůh přebývá. A pakliže já jsem ve svém srdci a ty rovněž ukotven, pak jsme oba JEDNO JEDINÉ BYTÍ.“
