Trochu paradoxní zjištění v době, kdy nám média 24 hodin denně předkládají obraz těch nejsvůdnějších, nejdokonalejších a nejdráždivějších žen a těch nejramenatějších a nejtvrdších chlapáků s podmanivým úsměvem. Časopisy pro ženy se jen hemží různými radami jak podtrhnout svou ženskost, ženy s naprostou samozřejmostí chodí po ulicích v oděvech, které čím dál odvážněji odhalují jejich tělesné půvaby a snad nikdy v historii nebylo možné na toto téma otevřeněji komunikovat.
Kosmetika, plastická chirurgie, móda nám slibuje, že z nás udělá bohyně. A my si ani neuvědomujeme, jak snadno jsme uvěřily, že když budeme mít hladce oholené nohy, plošší břicho, o dvě čísla větší silikonová ňadra, opálenou pleť, čelo bez vrásek a na sobě to nejmódnější oblečení správné značky budeme se cítit více ženami, budeme šťastnější a spokojenější.
Jenže nejsme. Protože ženu dělá božskou něco úplně jiného.
Ve snaze uspět v mužském světě jsme během procesu emancipace mnohé získaly a mnohé ztratily. Je logické, že ženy se po dlouhém období, kdy byly utlačovány, snažily dokázat, že dokáží totéž co muži. Aby uspěly v konkurenci mužů, nutilo je to používat jejich mužské vlastnosti – být aktivní, rychlé, bojovné, potlačovat svou citlivost a namísto intuice a emocí se řídit rozumem a logikou. Jen tímto způsobem mohla žena ve společnosti, jejíž pravidla stanovili muži, dokázat, že je plnohodnotnou bytostí, která má nárok na stejná práva jako muž..
A protože byla tato strategie pro ženy přínosná, je přirozené, že postupem času matky ve svých dcerách stále více podporovaly a rozvíjely tyto vlastnosti, které jim měly zaručit úspěch, a kvality typicky ženské přestaly být považovány za žádoucí. Tím ženy samy dovedly do smutného konce dlouhodobý proces potlačování ženství, který začal již před mnoha staletími.
Jak píše Maitreyi D. Piontek ve své knize Ženské klenoty: „Nejsou to muži, kdo nejvíc potlačují a oslabují ženství, nejhoršími nepřáteli jsme samy sobě my ženy.“
A tak dnes, když si spousta lidí začíná uvědomovat, že se svět vychýlil z rovnováhy, že převaha mužského prvku ve světě vede lidstvo neblahým směrem, se začíná v různých obdobách ozývat volání po ženském elementu. Jenomže rovnováhu nezajistí žádné zákony, které budou určovat, jaké minimální procento žen se má na té které pozici vyskytovat. Ženství totiž není jenom záležitost pohlaví.
To, že jsem se narodila jako holčička, že mám ženské tělo, ještě neznamená, že vím, co to je být ženou, že mám automaticky ženské kvality a že je ve svém životě zcela samozřejmě vyjadřuji. Pokud se tedy do veřejného života zapojí více žen, nemusí to nutně znamenat změnu k lepšímu. Už jenom proto, že např. touhu být politicky aktivní budou mít zcela přirozeně ženy, které mají spíše mužské vlastnosti.
Jak tedy posílit ženský prvek? Jak nalézt ztracenou rovnováhu? Jak můžou ženy být silné, aniž by byly mužské?
Tyto otázky si kladu už dlouho. A protože patřím k té generaci žen, které jsou spíš mužské, jala jsem se nejdříve prozkoumat daný problém intelektuálně. Naštěstí už existuje řada knih, které se tomuto tématu věnují. Jenomže všechny informace v těchto knihách vedou až do určitého místa a pak konec. Pro další poznání fenoménu ženskosti už neexistuje cesta skrze rozumové poznání. Jediná cesta vede skrze osobní prožitek. Pravá ženskost prý je nepopsatená. Není to něco, co lze „dělat“, není to žádná forma aktivity, ale je to něco, co lze připustit a užívat. Je to něco nekontrolovatelného, nevypočitatelného. Je to svoboda a nezávislost, která vyvěrá z hloubky. Je to ochota a odvaha oddat se svým pocitům a užívat život plnými doušky.
Vzbuzují ve vás předchozí slova strach? Rozčilují vás svou mlhavostí a neuchopitelností? Pak možná chápete, proč byly v dávných dobách pořádány štvanice na ženství, proč bylo vše ženské označováno za ďábelské a proč byly upalovány čarodějnice. A taky to, proč jsme ze strachu na své ženství rezignovaly.
Ovšem pokud vám moje slova zabrnkala na dosud ukryté strunky a rozezněla ve vás jakousi hluboko ukrytou touhu, možná zatoužíte se na tu nejistou a těžko definovatelnou cestu do hlubin vydat. Píšu „do hlubin“, protože pravé ženství se nikdy nerozvine z mužsky orientované a povrchního životního stylu. Životadárné kořeny ženskosti leží v hloubce. Cesta k nim je velmi přirozená, prostá a jednoduchá.
Tady je několik orientačních bodů na cestě k ženskosti, jak je přehledně, stručně a jasně popisuje již zmiňovaná M.D.Piontek ve své knize „Ženské klenoty“:
Ženy potlačují ženství, když
fungují převážně podle mužského principu, tzn. orientují se navenek a jejich život je přeplněn aktivitami, plný napětí a sociálních kontaktů
chtějí být dobré, i když se přitom dobře necítí
brání svým pocitům a potlačují je a podřizují se měřítkům svého rozumu
své ženství necítí, ale analyzují je a hovoří o něm
stavějí překážky kontaktu se svou vnitřní stránkou
orientují se na cizí pravdy a vyčtené moudrosti místo na vlastní zkušenosti
žijí povrchně se zaměřením navenek
neléčí své zranění a rány, nýbrž je promítají do svého okolí
zakazují si radovat ze svého ženství
V čem spočívá umění být ženou:
otevřít se lásce
nenechat se nakazit od smutných chladných srdcí
nosit a chránit lásku v srdci jako drahocenný poklad, aby se tam mohla nerušeně množit a začít překypovat
milovat-bez ohledu na to, je-li naše láska opětována nebo ne
milovat a cenit si sama sebe
Co ženskost nutně potřebuje
ústraní a samotu
hodně klidu
uvolnění
dostatek spánku
lenošení
nicnedělání (opravdu nic-nedívat se ani na televizi, nečíst, nemluvit, neuklízet atd.)
pozitivní vibrace
jen tak se posaď či si lehni a spočiň sama v sobě, zhluboka dýchej, aby ses cítila dobře, odhadni, co jsi a co máš v sobě, místo aby ses soustředila, na co myslíš a co ti chybí
Jak prosté, že? Jen mít odvahu být sama sebou, oddat se svým pocitům, užívat si to a nenechat si to nikým a ničím pokazit!
Jenomže ono to zase tak jednoduché není. Odolat tlaku okolí a setrvačnosti vyjetých kolejí není zrovna snadný úkol. Proto doporučuji všem, které se chtějí vydat na objevnou a příjemnou cestu za vlastním ženstvím, aby si občas dopřály podporu a povzbuzení zvenčí. Výborným pomocníkem jsou knihy, které už jsem tady několikrát zmiňovala „Ženské klenoty“ od M.D. Piontek, „Ženy, které běhaly s vlky“ od C.P.Estés nebo „Cesta ženy k Bohu“ od Joan Borysenko. Užitečná je také kniha R.Dalkeho „Tělo jako zrcadlo duše“, ve které je úžasně popsána symbolika ženského a mužského těla, i to, jak se vaše ženské či mužské kvality do vašeho těla promítají . Pomoci vám mohou i setkání v kruhu žen, např. Světlo Ženy, Vnitřní Bohyně, orientální tanec nebo vykládací karty Bohyně Světla či Osho Zen Tarot.
Ovšem úplně nejdůležitější je dát co nejvíce prostor svým pocitům.
Na ženské cestě je totiž důležitější zjistit, jak se cítíš, než co si o tom myslíš.
(c) 2009 Iva Uhlířová (Článek smí být kopírován a dále šířen pouze v neupravené podobě a pokud bude připojeno jméno autorky a aktivní odkaz.)
Zdroj: http://www.silna-zena.cz/
