tam jsem na vyjížďce potkala svého přítele Tondu který měl také koně, ale doma. V té době jsem byla vdaná, ne moc šťastně, manžel Petr byl bohužel občas agresivní, ale jinak se o mě a o syna staral a měla jsem s ním pocit jistoty a zázemí ale také lásky, naše manželství trvalo 16let. Po několika měsících jsme se s manželem dohodli na rozvodu, chtěla jsem být s přítelem do kterého jsem se zamilovala, imponovalo mi jeho klidné vystupování a nekonfliktnost, hodně mi toho nasliboval a já mu věřila, byl velice zamilovaný, naprosto ze mne unesený, otevřený… mohli jsem si spolu o všem povídat, to se rychle změnilo. Přítel sice postavil manželce barák a mohla jsem se nastěhovat k němu, ale náš vztah aspoň podle mého velice ochladl, on se zase stáhl zpět do své ulity a nedá se s ním nijak komunikovat, něco řešit, vše je po jeho, žije si život jako před tím, mám pocit jako by se mi bál otevřít, abych toho nějakým způsobem nezneužila, je velice movitý a žije v domnění, že ho všichni využívají. Nechtěl mi ani napsat u sebe v domě trvalé bydliště, radši koupil byt a měla jsem ho tam, o bytě mi říkal že ho koupil proto abych měla kde být kdyby se mu něco stalo (on se nerozvedl jak mi slíbil a tak by bylo vše manželky a dcery) to se ale nestalo, je dále napsaný na něj a mým rodičům, se kterými vychází dobře, řekl že je to zařízený abych tu mohla se synem být, já už jsem naprosto zoufalá, přišla jsem o zázemí, jistotu, manžela, částečně o syna…on mi nasliboval spousty věcí ze kterých sešlo např. že mi vezme mého koně k sobě a to má své dva koně doma a tři boxy takže by to nebyl problém, zaměstnává člověka který se o ně stará, mě tahle situace hodně ranilo a mám sobě zlost, vztek, křivdu, beznaděj …nevím co dál, prostě si asi nerozumíme i když vím, že mu snad nejsem úplně lhostejná, je prostě jinak vychovaný, když jsem viděla jeho rodiče a slyšela historky z jeho dětství v a jakých rodinných podmínkách vyrůstal, ani se nedivím jaký člověk z něj je….mě se otevřel na chvilku, zamilovala jsem se a teď jen čekám až se to zase vrátí. Nyní je to ale tak, že se neudržím a občas do něj rýpnu, on si neuvědomuje mou situaci a proč jsem taková, má všechno a není zrovna moc empatický člověk i když takového jsem ho poznal, myslí, že jsem nevděčná a na peníze…nikdy jsem jeho peníze nechtěla, byla jsem šťastná, že jsem našla spřízněnou duši….odstěhovala jsem se do toho jeho bytu, ale nejsem tu šťastná je mi tu smutno, nikdy jsem nechtěla být sama, chybí mi takový jaký byl a mám strach jestli tu vůbec budu moc žít dál.
Napsala jsem to asi hodně chaoticky, doufám, že se v tom Zrzi trochu zorientuješ, vlastně jsem takový klasický případ, já bych jen chtěla vědět co se stalo proč se tak změnil a co s námi/ se mnou bude. Také se poslední dobou začíná ozývat manžel, nevím jestli bych se k němu neměla vrátit, ale mám strach.
Moc se těším na Tvou odpověď a předem děkuji.
Renata
9.9.2011
Ahojíček Renčo,
Podle toho co se mi zakreslilo….je problém ve vás obou…protože nedokážete vzájemně nahlídnout do úhlů pohledů, kterými se díváte.
Zkus to alespoň ty nahlídnout do toho jeho úhlu…tady je možnost pochopení jeho i sebe. Ony zlaťáky nejsou zlé…píšu o tom i ve své pravdě o penězích…aj když jich je moc…pod podmínkou, že jim člověk nepodlehne…a tvůj přítel podlehl…. Přestože je štědrý… na druhou stranu je podezíravý a nechce z té své hromádky o moc přijít, aniž by to sám od sebe daroval… proto se ani nerozvedl…proto nechce ani k sobě připustit tebe…. Aby možná někdy časem mu z hromádky neubylo. Navíc… on už poznal hodnotu i své ženy…přestože tam mězi nimi došlo k něčemu…je schopen odpustit…hodnotu „věci“ poznáme, když ji ztratíme a nebo ztrácíme…. Jiskřičku k ní v sobě ještě má.
Reny…. A teď trošku jinak…. Zkus se zamyslet…. Kdyby tento samý muž byl obyčejný v paneláku bydlící, po bytě chodící muž v teplácích s vytahanýma kolenama….se spoustou dluhů…. Odešla bys od manžela? Nespěchej na odpověď…hezky si to v klidu představ….. já na tvém místě bych neodešla….možná kdybych s manželem nebyla spokojená…a chtěla od něj odejít…tak určitě ne k tomuto muži…do nejistoty (kterou i tady pociťuješ) … do rizika dluhů. Ruku na srdce…vlastně to i píšeš, co všechno ti nasliboval…líp se odchází k muži, kde jde cítit zázemí než k muži, kde je nejistota. Myslím si, že i toto zahrálo u tebe velkou roli…. Představa, že budeš s ním u něj, s koníkem a budeš na tom finančně líp než teď byla lákavá představa…. Navíc tenkrát ti na chvilku otevřel srdíčko….on taky potřeboval pohlazení… tak jako ty…dal ti to co tvůj muž ti nedával a ty jemu to co mu chybělo…jenže… zvuk cinkání zlaťáků a strach mu jeho srdce zase zavřel.
Nemůžu a nechci ti ani radit jak se rozhodnout….jestli být nešťastná ve zlaté klícce, nebo být šťastná někde sama a možná se v jistém intervalu ukáže někdo, kdo ti dá lásku a nebo žít s mužem se kterým jsi sice měla jistoty, ale byly vykoupené zlobou….to si musíš rozhodnout sama. Možná si i tvůj manžel když tě ztratil uvědomil jakou pro něj máš se synem cenu a uvědomil si své chyby… a je ochotný se změnit. Nevím do jaké míry je schopen ti odpustit, žes ho opustila kvůli jinému muži… znáš ho líp. Naznačila jsem ti tři cesty, kterými se můžeš vydat…. Jistě by se našli i další cesty….je jen na tobě, pro kterou cestu se rozhodneš.
Měj se a směj se….
S láskou tvá Zrzka
13.9.2011
Ahojky Zrzko,
moc děkuji za odpověď, máš úplnou pravdu, snažím se dívat jeho úhlem pohledu i ho celkem chápu, jen bych byla ráda kdyby to bylo oboustranné, ale to mu zatím jeho ego nedovolí….je to těžký, ale nějak cítím, že přijde něco co mi nějakým způsobem ukáže cestu. Věřím, že vše bylo jak mělo být, ať se stane cokoliv, určitě jsem se v tomto vztahu hodně naučila a jsem za to vděčná.
Moc ještě jednou děkuji
Renata
13.9.2011
