Jsem na zvláštním místě. Vypadá jako nebe z mých představ o věčném životě, právě to nebe, o kterém nám vyprávěli jako malým dětem. Je tady zvláštní klid. Naprosté ticho protkané závojem lehkého světla. Nikdy jsem nic krásnějšího neviděl. Nejsem zde sám. Vidím malé děti, starce, chudé i bohaté, bílé i tmavé – jsou tady všichni, bez jakéhokoli rozdílu. Cítím však smutek v místě, kde mi tlouklo srdce, když jsem ještě žil…
Můj drahý příteli, dnes jsem náhle zemřel. Smrt je velmi zvláštní. Často na ni nemyslíš, neboť si připadáš zdráv a mlád. Máš touhy a sny, smutky i naděje. Myslíš si, že máš na vše čas. Trápíš se nad věcmi, které ovšem nejsou podstatné, neboť jako vše jednou pominou…
Kráčím kupředu, byť nevím kam. Přemítám nad okamžiky, když jsem ještě žil. Toužil jsem po lásce, ale bál se opětovat úsměv. Nikdy jsem nenalezl odvahu Ti říci o ženě, kterou jsem pravidelně potkával cestou z práce. Nikdy bych nevěřil, že jediný člověk může ztělesňovat tolik krásny. Každý večer jsem snil o tom, že se ji jednou budu moci dotýkat a hladit ji po sametových vlasech. Každý den jsem plánoval, že ji druhého dne oslovím, ovšem nezmohl jsem se ani na to, abych ji pohlédl do očí a věnoval úsměv. Bál jsem se, že by jej neopětovala. Marně se rozhlížím a nevidím zde nikoho, kdo by měl tak pronikavě hluboké oči. Vím, že už ji nikdy nespatřím. Každý den jsem se přesvědčoval, že zítra je správný den a já se překonám. Drahý příteli, ten den již nikdy nenastane…
Nemohu si vzpomenout, kdy jsem naposledy pocítil takový klid, jako tady. Možná, když jsme ještě byli dětmi. Nedokáži Ti popsat, jak je úžasné nemít žádné starosti. Nepřemýšlet nad tím, co nastane zítra. Není tady nic, o co bys musel usilovat. Není tady důležité, jak velký jsi měl dům, jak drahé bylo tvé auto. Najednou nevím, proč jsem strávil tolik času hromaděním věcí, které jsem zanechal tam dole. Nic z toho, co jsem vlastnil si nemohu vzít s sebou.
Chtěl bych Tě požádat, abys navštívil mou matku a políbil ji na Tvář. Vzkaž ji, že jí mám rád i přesto, že jsem jí to nikdy neřekl. Nikdy jsme si to neříkali, i když jsme věděli, že to tomu tak je. Chtěl bych změnit spoustu věcí, ale nemohu. Když jsem měl příležitost, myslel jsem si, že na to není vhodný čas. Zítra to bude lepší, říkal jsem si. Dnes vím, že žádné zítra nebude…
Můj drahý příteli, vím, že za pár dní oslavíš třicáté narozeniny. Chtěl jsem Tě obdarovat něčím, co má mizivou hodnotu. Teď Ti však mohu nabídnout jen tato slova:
Nikdy nepochybuj o tom, že život je zázrak. Až o něj přijdeš pochopíš, co úžasného Tě potkalo. Dělej věci, které jsou pro Tebe důležité – žádný sen není malý na to, aby se nemusel uskutečnit, a zároveň není tak velkým, aby se uskutečnit nedal. Nedopusť, aby Ti mezi prsty protekly okamžiky, neboť celý život je nekonečný tok okamžiků, které můžeme snadno přehlédnout jenom proto, že se trápíme nad věcmi, které se staly a nemůžeme je ovlivnit anebo nad tím, co by se stát mohlo… Až tady jsem pochopil, že není nic skutečného, jenom pravá přítomnost. Drahý příteli, zbav se tíže své minulosti a obav z budoucnosti. I když to nevidíš, ve skutečnosti neexistují…
Nikdy se netrap, potkají-li Tě věci, které nedokážeš změnit. Budeš-li chtít změnit sám sebe, nebo život, který prožíváš, změň jej – právě teď. Neexistuje jiný vhodný okamžik, než je právě tento. Čas na změnu nepřichází až zítra, protože i zítra bude zase jenom teď.
Rozhodni se a konej. Není důležité, zda budeš věřit Boha, věř v sám sebe. Všude kolem vidím krásu, možná bych ji nazval Bůh. Je to ta samá krása, kterou jsem kolem sebe měl každý den, jen jsem ji snadno přehlížel. Otevři oči, příteli, neboť potom dokážeš prozřít.
Nepochybuj o svých schopnostech. Dokážeš cokoli, o co budeš usilovat. Netrap se nad věcmi, které se Ti nepovedou. Neustále budeš mít příležitost k nápravě. Věř, že Tvůj život bude přesně takový, jakým budeš Ty sám… Ty sám budeš přesně takovým, jak o sobě budeš smýšlet. Nikdy nesuď sám sebe pohledem druhých.
Až budeš mít pocit, že máš velký problém, až si budeš myslet, že nevíš kudy dál, na chvíli se zastav a pohlédni – jak plují mraky po obloze, jak padá k zemi list ze stromu, jak slunce zapadá za obzor a vše je v dokonalé rovnováze. Uvědom si tu neskutečnou dokonalost, ten zázrak, že můžeš být právě teď a právě tady. Nech se volně unášet. Potom v sobě ucítíš sílu, neboť pochopíš, že jsi tvůrcem toho všeho kolem sebe a že právě Ty dokážeš překonat všechny své nesnáze…
Nikdy nevěř lidem, kteří Ti budou tvrdit, že jsi málo schopný, jiný, nebo ošklivý. Buď sám sobě svým nejlepším přítelem, pěstuj si o sobě jen to nejlepší mínění. Lidé Tě budou obdivovat a budou Tě mít rádi, neboť uvidí, že si vážíš sám sebe.
Drahý příteli. Myslel jsem si, že mám čas. Že zítra začnu žít naplno. Že zítra začnu řešit své problémy. Že zítra poprvé pohlédnu do očí neznámé a dám ji najevo své sympatie. Myslel jsi, že mám spoustu času začít žít život, který žít chci. Můj příteli – nevěděl jsem, že čas není. Kdybych dostal druhou šanci žít svůj život, už nikdy bych nemarnil jediným okamžikem. Nelámal bych si hlavu nad věcmi, které nedokážu změnit. Začal bych se více usmívat. Už nikdy bych si nestěžoval na nedostatek peněz, na to, že život není spravedlivý. Hledal bych v sobě více pokory. Opustil bych vše, co mne kdy tížilo a nebylo podstatné…
Vážil bych si toho, že jsem zdráv. Udělal bych vše, po čem jsem kdy toužil, i když mi strach nedovoloval. Tady se již ničeho nebojím. Nevím, co mne čeká, až dojdu na konec této cesty. Nevím, zda mne čeká další život. Nevidím tady odpovědi na otázky o existenci Boha, důkazy o přítomnosti Andělů. Vlastně ani nevím, kde přesně jsem – ale jsem rád, že jsem pochopil,
že život se dá žít naplno, když se žije právě teď.
A jsem rád, že se mohu o své poznání podělit s Tebou, můj drahý příteli. Nepromarni již žádný okamžik ze svého života. Jeden z nich bude ten poslední a nikdy nevíš, kdy přijde.
Věnováno mému největšímu příteli v hodině dvanácté.
Zdroj: e-mail +
