Přes bolest k pochopení a ke změnám

Změny se hlavně týkají znovu otevřené poradny a seminářů, které párkrát do roka pořádám.

Nemám ráda dlouhé články a tak se budu snažit být stručná a výstižná a jestli se malinko zapomenu tak se předem omlouvám :o).

Nedávno jsem Vám psala, jak odjíždím na dovolenou a jak budu v jedné velké meditaci a že se možná něco změní……v té době jsem ještě netušila, že si dovolenou a velkou meditaci all ilnclusicve protáhnu s novým náramkem, týdenní tekutou stravou a nitrožilní výživou v nemocničním zařízení.

Mám lehce potlačený práh bolesti a tak jsem schopná na signály svého těla reagovat, až když jde do tuhého a jediné co mě dokáže znehybnit a pořádně vnímat co mi signály chtějí říct, je nemocniční lůžko….tak, jako tomu bylo před několika lety.

Je zbytečné problematiku mých zdravotních problémů podrobně řešit a popisovat, protože by to byl místo článku román :o). Příčiny svých bebíček jsem několik let hledala na místech, kde se sice nacházely, ale stále to nevedlo k jejich úplnému odstranění. Hledala jsem převážně ve vztazích v rodině, s nejbližšími a v práci. Kde jsem však odmítala hledat, byly moje aktivity související s PRAVDIČKAMI. Až opětovná hrozba zauzlení střev, mě donutila se podívat i tímto směrem.

Zhoršené vidění do dálky i do blízka: Odmítala jsem vidět, kolik dávám a kolik přijímám.

Bolest hlavy od krční páteře: Nechtěla jsem otočit krkem, abych viděla jiné úhly pohledu, protože jsem byla přesvědčená o tom, že tak jak to mám nastaveno, tak je to správné a tečka.

Poradna byla uzavřená, ale přesto jsem na některé dotazy odpovídala (vaše starosti na mou hlavu) nejen na E-mailu a na FB, ale i po telefonu a při osobním kontaktu. Navíc jsem poradnu několik let neuveřejňovala na stránkách a také jsem nic za tuto službu nechtěla, byť mi někteří odměnu nabízeli.

Dusivý kašel: Ten počet lidí, který se na mě obracel s žádostí o pomoc, stále rostl a roste…a já si neuvědomovala, že mě to vlastně dusí.

Arytmie: Srdce dávalo jasné signály, abych zpomalila…zvolnila…

Zauzlení střev: Zauzlení střev ….. njn………to jsem celá já…….všechno stihnout a ničeho se přitom nevzdát… za každou cenu dostát svému slibu, který se snažím nedávat, ale přitom ho mám v hlavě :o).

Unavený vzhled: Já se sice cítím happy a OK a jsem většinou vysmátá a pozitivně naladěná (někteří kolegové když mě vidí, tak mi říkají vysmátý smajlík) ale ti co mě vidí jednou za čas, se mě ptají, jestli jsem nezhubla anebo jestli nejsem nemocná…. Což žádnou ženu nepotěší (tedy pokud to není otylka a nesnaží se zhubnout).

Všechno se vším souvisí a tak se to pokusím shrnout ve zkratce.

Stačilo by jedno slovo …NEROVNOVÁHA….. ano… a kajícně dávám za pravdu všem, kteří mi říkali…….. DÁVÁŠ VÍC, než PŘIJÍMÁŠ.

V nemocnici a pak i doma jsem měla čas přemýšlet, jak to bude dál:

Vždy máme na výběr a i já dostala tři možnosti:

Nechat to vše běžet tak jak to běží a nechat se postupně…nyní už vědomě likvidovat….tak tuto možnost jsem zamítla…. Mám se ráda, uznávám se a už na sebe budu hodná.

Zavřít krámek…nechat doběhnout stránky MOJE-PRAVDY (dokud je zaplacená doména atd), zrušit si profil na FB, stránky na FB i e-mailovou adresu…… ale až tak rázný krok se mi nechce dělat, přece jen jsou to hodiny a hodiny práce, které jsem vložila do PRAVDIČEK a podle vašich reakcí…TO MÁ SVŮJ SMYSL… a navíc mě to pořád naplňuje a baví.

Nastavit si pravidla, mantinely a hranice………hlavně sobě samé…. Zvolila jsem prozatím tuto možnost……..a doufám, že nyní už jsem na tolik poučená, že vždy budu hledět nejdřív sama na sebe a pak teprve na druhé.

KAŽDÝ JE ODPOVĚDNÝ SÁM ZA SEBE.

Nerada bych v někom vyvolávala pocit viny, nebo dojem, že všechno hážu na aktivity spojené s PRAVDIČKAMA….kdepak, je to pouze další kousek skládanky z mé mozaiky …. Za vše si může každý sám…. Tak jako já…tak i ty…. A každý z nás by měl převzít zodpovědnost sám za sebe a svůj život a vše co do něj spadá. Každý máme svou hodnotu…….a každý z nás je nahraditelný, byť každý z nás je jedinečný a nezapomenutelný.

Teď už jen doufám, že se časem nenechám opět strhnout do kolejí, které vedou k mé NE-MOCI… Ono je to někdy docela těžké ustát, nenechat se strhnout…. když vás něco baví, přetnete vnímat čas a okolí…. a je jen otázkou času, kdy se zapomenete a už v tom zase lítáte….tak jako já. :o).