Znamená to pro nás a naše myšlení zastavení se, zamyšlení se nad svým životem, nad naším smýšlením atd…..protože díky nemoci či poranění… jsme uvedeni do jistého fyzického klidu
a nebo jsme nuceni se věnovat jiným činnostem, jako hledání informací o naší nemoci, běhání po doktorech, léčitelích, rehabilitacíh… atd atd. Myslím si, že většina z nás si tím prošla….alespoň minimálně jednou…za svůj život.
PŘÍČINY NEMOCÍ PODLE L.L.HAY… můžeme brát jako orientační, nemusí to sedět úplně na každého…ale velká pravda tam je.
Každopádně bychom se měli nad svým bebíčkem zamyslet….a dám zase jen pár příkladů:
Bolí mě ramena ať už obě nebo jedno…pravé nebo levé…pravé je mužský princip, levé je ženský princip… co jsem si na ramena naložila víc než dokážu v pohodě unést? Pravé rameno… co dělám já jako žena a měl by to dělat muž… Levé rameno…co dělám jako žena a nedokážu to zvládnout, proč to nedokážu zvládnout, proč to chci zvládnout….
Takové otázky bychom měli k sobě směřovat a ze srdce bez klamu si na ně odpovědět.
Bolí nás nohy…pravá noha = pracovní život, levá noha = osobní život… co dělám špatně? Baví mě ta práce? Cítím v ní jisté poslání? Dělám ji jen pro svou obživu? Jasně…ta poslední otázka a kladná odpověď na ni se týká spousty lidí… ale je třeba to tělíčku vysvětlit, že je to třeba jen přechodná doba a nebo i v té práci co nás nebaví najít něco co nás tam bavit bude… Tak samo je to s levou nohou… s našim osobním životě….
Žaludek nás bolí? To že jsme snědli něco těžkého a špatně stravitelného je jedna věc…druhá věc je tak, že nic se neděje náhodou a ta bolest měla přijít… co tak špatně trávím ve svém životě? Manželovo nepochopení? Proč mě to tak štve? Proč se nad to nedokážu povznést? Chci aby uznával moji pravdu? Proč nedokážu pochopit jeho pravdu? Atd….
Takto bych mohla pokračovat opět dál a dál…ale o tom už napsalo spousta moudřejších lidiček než jsem v tomto já…. Nezapomínejte na svůj selský rozum, na jednoduchost… nehledejte ve své nemoci nic složité… jsou to jednoduché příčiny, které možná vidí ostatní, ale my sami je nedokážeme vidět, jen díky tomu že hledáme komplikace, složitosti… nevidíme to co máme před nosem, protože hledíme do dálky.
Nojo…já vím… už vás dokonce i slyším… ty jsi nějaká chytrá :o)…tobě se to mluví…. :o)… ale to je jen známka toho, že odmítáte jednoduchost…a ten hlavolam na jehož řešení nemůžete přijít se vám zamlouvá daleko víc.
Ještě bych chtěla i upozornit na to…že výkřik duše… v podobě nemoci či zranění… nemusí vždy vycházet jen z našeho těla… i bolesti cizích (vlastních, blízkých i vzdálených lidiček), které se nás dotýkají… jsou pro nás indície a pobídnutí k tomu, abychom se zamysleli nad způsobem našeho života.
Všimněte si kolik dětí má problémy se záněty středního ucha… nebo od útlého věku potřebují brylky…. Je to jejich obrana před rodičema, společností ve které žijí…. Jejich malé tělíčka se brání slyšet i vidět…. a svou bolestí nás na tyto skutečnosti upozorňují.
Mějte se a smějte se …a přeju vám, abyste se naučili poslouchat hlas své duše v podobě bolesti, kterou vás nabádá ke změně… přeju i sobě, abych si naslouchala a naslouchala i vám všem, kteří se mě dotýkáte.
S láskou… pro vás nakousla toto téma
Vaše Zrzka
16.10.2011
