Jsem ženatý a se ženou jsme spolu deset let. Už dlouhý čas mně vztah nenaplňoval a cítil jsem, že to není vztah,
který chci žít. Jen jsem nedokázal udělat konečné rozhodnutí.
Situace se změnila, když jsem si cca před devíti měsíci začal psát se současnou přítelkyní.
Psali jsme si o všem možném, co cítíme, o představách, o přáních, o tom co očekáváme od vztahu a já cítil,
že to je to co jsem hledal. Věděl jsem ale, že pokud cítím toto musím nejdřive rozseknout současný vztah.
Kupodivu to šlo snadno. Se ženou jsme si sedli a přišli na to, že to vlastně cítíme stejně a domluvili jsme se,
že v dobrém půjdeme každý svojí cestou. Po tom co toto proběhlo jsem byl připraven a pozval svoji současnou přítelkyni
na večeři a ona pozvání přijala. Skutečně jsme se setkali, i když později přiznala, že ani netuší proč vlastě přišla.
Za jiných okolností by to neudělala.
Od začátku jsme si padli do oka a začali se scházet pravidelně. Trávili jsme spolu všechen volný čas.
Hodně jsme si povídali, seděli po večerech a pili víno, hráli spolu hry. Když jsme spolu nebyli hodně jsme si psali.
Většinu našeho vztahu nám bylo skvěle – cítil jsem z ní, že je štastná a já jsem byl také šťastný, protože to byl
vztah, který jsem si vždy přál. I ona mi řekla, že mně miluje a že jsem chlap, kteryho si v životě vždy přála mít vedle sebe.
Mluvila o tom, že chce mít rodinu, o dětech o tom, že si přála mít stabilní vztah plný lásky a pravdy a já to cítil
stejně už dávno před tím. Navíc nemůže být náhoda, že jsem se narodil ******a přítelkyně ****** a oba jsme
ve znamení štíra. Já na náhody nevěřím – věřím v to, že se vše děje z nějakého důvodu.
Vyslovila přání, že chce aby jsme bydleli spolu a protože jsem to cítil stejně našli jsme si společně byt a nastěhovali se do něj.
Protože mně to baví vařil jsem když jsem měl čas, jezdili jsme spolu na výlety, hodně jsme fotili prostě bylo to skvělé.
Zhruba před třemi týdny se ale něco změnilo začala mluvit jinak. Začaly z ní být cítit pochybnosti.
Začala mluvit o tom, že cítí že má být na jiném místě, že v sobě má zmatek a že vlastně ani neví co cítí o změně práce a o
tom, že potřebuje odejít a odešla i přesto jsme si sem tam napsali co cítíme ona stále byla nejasná.
Protože jí moc miluju ptal ´jsem se jak jí mohu pomoci a ona řekla, že jí mám dát čas.
Cítil jsem, že jsem jí neřekl vše co k ní cítím a jak moc pro mně znamená.
Cítím, že by měl člověk říci vše co má na srdci protože nikdy neví zda k tomu bude mít další příležitost a proto jsem jí
hodně napsal. Zhruba po týdnu se vrátila říkala, že se těší domů a že se těší až jí obejmu.
Zdálo se, že je vše zažehnáno – mluvili jsme o našich pocitech, krásné večery a zase jsem z ní cítil lásku a štěstí.
Milování bylo krásnější a silnější než před tím.
Vzhledem k tomu, že pracuje na nočních směnách a v našem bytě se jí kvůli okolnímu hluku špatně spí vybrali jsme
nový byt a dokonce jsme jeli nakupovat – koupili jsme hodně svíček, rámečky na naše fotky na zeď, nové povlečení atd.
Dlouho mluvila o značkové kabelce, kterou si moc přála, chtěl jsem jí udělat radost a pořídil jsem ji a radost měla
náramnou. Mluvili jsme o společném domě, který chtěla a já si vzpoměl, že jsem domeček chtěl taky. Povídali jsme si o představě jak v zimě ležíme u krbu s lahví vína a v létě v teplé noci spolu spíme na terase.
Dokonce i psa jsme chtěli stejného.
Pár dní na to se u ní začaly opět měnit nálady a začala reagovat podrážděně. Přes to, že stále říkala, že jsem stále
ten stejný Olinek do kterého se zamilovala a že jsem skvělý člověk, kterého si váží – znovu odešla.
I po tom co znovu odešla jsme si psali. Opět říkala, že je v ní zmatek, obavy z budoucnosti, zdálo se, že si moc nevěří
a taky si dělala obavy o to, že mi nedává citově to co já ji. Mluvila o tom, že si váží toho co jsme pro ní udělal.
Dal jsem jí pevný bod v tom směru, že jsem tu pro ni a že pokud o to stojí jsme na vše dva, že jsem šťastný za to
co mi dává ať si s takovými věcmi nedělá hlavu. Budoucnosti ať se nebojí, že spolu vše zvládnem a já budu u ní.
na to mi napsala, že jsem nejůžasnější chlap na světě
Znovu jsem jí řekl, že jí moc miluji a že jsem připraven vším těžkým projít s ní a že náš vztah nehodlám promarnit
při první těžké zkoušce.
Přišla mi odpověď : za cenu, že budeš čekat?
Napsal jsem jí . ano i za tu cenu. Na některé věci v životě je lepší počkat než je v okamžiku promarnit.
Poslední zpráva od ní : řekla jsem, že chci odejít a odešla… Řekla jsem Ti rovnou, že nic neslibuju!
Ženám v tomto nerozumím. Proč přes všechno to co bylo fajn a to co mi řekla odchází??
Proč když žená má to po čem toužila má najednou tendenci vše zničit??
Zajímalo by mně co vidíte, když se podíváte na nás dva a na naši budoucnost??
Předem Vám děkuji za Váš čas a za odpověď.
S pozdravem
Oldřich
11.6.2011
Ahojíček Oldřichu,
Přiznávám se, že jsem u tebe nekreslila…nemusela jsem…někdy to tak mám, že kreslení by bylo pro mě zdržováním a že by mi utekly myšlenky, které mi letí při čtení bebíčka, kterým procházíš.
Oldo…. My ženy jsme složité, ale vy muži také…co si budeme říkat. Jsem moc ráda, že s manželkou jste si vše vyříkali, že jste přišli ke stejnému závěru a smekám před vámi oběma… každý to tak jako vy dva neumí. Vím toto máš vyřešené….zajímá tě přítelkyně…tak pojďme na to :o), ale ještě než se rozepíšu….upozorňuju tě, že do budoucnosti nehledím….z důvodu, že dnes je to tak….a zítra díky krokům které činíme to může být jinak… a jsem zastánce toho, že svůj osud máme ve svých rukách…. Ve svých myšlenkách…to na co dnes myslíme…se nám zítra stává skutečností…ale to nebudu rozebírat, je to na stránkách už popsané.
Olinku :o)…… ty kluku jeden šťastně nešťastný….je to naprosto jednoduché… proč má ta tvoje láska v hlavě zmatek…ona ho tam fakt má.
Sleduj co ti napíšu….. a skládej s kamínků mozaiku:
Jak jsem už psala…nemusím kreslit, protože mi letí myšlenky…a obrázek mám před očima virtuální. Ty na tom obrázku ji celou svou láskou omotáváš…nojo, je to tak. Ty ses tak šíleně a naplno zamiloval….to sis nedokázal ani představit, že by tě taková láska ještě mohla potkat. Cítili jste to stejně a tak jak jsi to psal, tak to i bylo…jenže….tvá přítelkyně se najednou tvou láskou přestala hýbat a cítila se paralyzovaná…neměla potřebnou volnost a pohyb. Ty jsi ji obletoval, ale ona chtěla obletovat tebe taky…. Ale neměla už kdy…nezbylo na ni místo, aby se projevila …aby ti uvařila a opečovávala o tebe… předběhl jsi ji…a bral jsi jí její roli do svých rukou. Vím, myslel jsi to dobře a dělal to s láskou….jenže díky tomu, že se nemohla projevit ona….tak začala o sobě pochybovat a v hlavě jí letělo… jestli ti dokáže dát tolik lásky jako ty jí…měla pocit, že jen bere a ty dáváš…přitom jí bylo pěkně…ale něco ji chybělo a možná ještě teď neví co to je…. Vrátila se s tím, že ji to hezké chybělo, ale zase ten pocit… že bere a nedává. Oldo…v lásce je třeba dávat i brát… nech svou lásku dýchat. Tak jak píšu na stránkách v článku o lásce, kterou přirovnávám k ohni…. Oheň potřebuje kyslík, aby hořel…jakmile ho nemá…začne se dusit a skomírat….. tak nějak to bylo u vás. Do budoucna se nedívám… ale šanci ještě máte…oba…šanci na lásku…opětovanou. Tvá přítelkyně potřebuje volnost i ve vztahu… potřebuje křídla, aby mohla létat…a pak bude šťastná….a ty taky.
Měj se a směj se Oldo… a miluj tak, abys svou láskou svou lásku nedusil.
S láskou….tvá Zrzka
12.6.2011
Ahoj,
díky mockrát za Tvuj pohled na věc. Tak nějak jsem to začal tušit, ale nevím jestli je ještě čas na nápravu?
To asi teď záleží na přítelkyni jestli bude schopna se vrátit a dát mi druhou šanci.
Věřím v to, že je v ní pořád láska ke mně a že jsem jí neudusil úplně.
Věřím v to, že se vrátí – Otázka je Miluje mně ještě stále??????
S pozdravem
Oldřich
12.6.2011
Oldo, dej tomu volný průběh…netlač na pilu….všechno bude tak jak být má… nevnucuj své city…ale nabízej je… To jestli tě miluje… to ví nejlíp ona a ty to taky víš…cítíš to…..dej jí čas….
Držím ti palůšky, ať se tvá láska naplní… pa Zrzka
12.6.2011
