Jako výkřik duše, upozornění na něco v našem životě, že scházíme z cesty po které máme jít….se dá brát každá nemoc i zranění.
Jako výkřik duše, upozornění na něco v našem životě, že scházíme z cesty po které máme jít….se dá brát každá nemoc i zranění.
Mám na mysli, klasické nachlazení, chřipky, angíny…atd., které kolikrát vypuknou v epidemii…hlavně chřipajzny.
Mějte se a smějte se….a nelitujte dětičky…nevěnujte jím v době jejich nemoci víc pozornosti než když jsou zdraví….ba naopak… v době kdy jsou OK…
Když nás náhle a nebo po dlouhé nemoci opustí človíček, který je našemu srdci blízký…. Bolí to, pláčeme a truchlíme. V naší společnosti, mentalitou a chápáním smrti je tento náš stav smutku přirozený.
Je třeba seznámit vás i se skutečností, jak je to s dušemi, které ukončily pouť na zemi byť vlastní rukou dobrovolně a nebo cizí rukou (zaviněním) ať už se jedná o vraždu, či nějakou nehodu
Tak jsem si včera psala s Maruškou – Divokou Jahůdkou a přišla zmínka na jejího vnoučka Fanouška, který má kašel a já jí začala psát o tom, jak jsem léčívala já svoje dětičky, když byly prťavoučké
Pravděpodobně píchnu do vosího hnízda, těch, kteří píší články a věří, že přijde konec světa 21.12.2012….
Vím, že spousta lidí se mnou souhlasit nebude a já nehodlám nikoho o své pravdě přesvědčovat……..
Nedávno mi přišel odkaz na jeden článek, kde jedna dotyčná dušička tzv. „haní“ zasvěcování …. V něčem s ní souhlasím v něčem ne….
Je to tak… i z duchovního hlediska, nejen z toho materiálního se platí. Za bolest, kterou si projdeme a zvládneme dojdeme k jistému pochopení, otevřou se nám mnohdy dary…
Je dokázané, jak mimoušek v lůně své matky vnímá veškeré zvuky, nálady, pohyby, stresy atd. Tedy i podvědomí matky a mimouška se vzájemně vnímají… a tady to začíná.