Najednou máte pocit, že byste někomu měli zavolat, nebo když se procházíte parkem, najednou cítíte, že byste se měli usmát na někoho cizího nebo si s ním začít povídat. Může se nám to zdát zbytečné nebo hloupé, ale pro toho člověka to může být znamení naděje, zpráva od jeho anděla, a i když se vám to může zdát triviální, pro toho člověka to může být velmi důležité.
Děti jsou samozřejmě v tomto zcela spontánní. Andělé se dorozumívají mnohem snadněji s dětmi a dítě nemá vůbec problém jít k někomu úplně cizímu a něco mu říct nebo utrhnout květinu a podat mu ji.
Jako dospělí si musíme uvědomit, že když nám přijde na mysl nějaká myšlenka, abychom pro někoho něco udělali, dokonce i pro někoho cizího, měli bychom prostě jít a udělat to. Jsme poslové andělů a občas je pro anděly těžké doručit někomu zprávu nebo mu dát nějaké znamení, protože my se tak často zdráháme je předat. Někdy malá věc, kterou uděláte, je pro druhého znamení, které mu může zachránit život. Možná je nějaký člověk v hrozné situaci a zoufalý a vy jste požádáni, abyste udělali malou věc – ale co se vám může zdát jako malá věc, může pro někoho znamenat strašně moc.
Nezapomínejte, že cizí lidé také vám dávají znamení a poselství od vašich andělů. Někdy vám někdo něco řekne – může to být prodavačka, řidič autobusu, sousedovic dítě – a vy na to hluboce zareagujete. Může to pro vás být znamení povzbuzení nebo naděje nebo něco, co by přesně řekl někdo z vašich blízkých, který ale s vámi není. Poslouchejte. Nepochybujte o svých pocitech. Nezavrhujte tyto vzácné momenty a věnujte jim pozornost.
Moje osobní zkušenost s touto moudrostí:
Jednou odpoledne před mnoha lety jsem byla v kině. Díky několika nečekaným událostem jsem u sebe měla o dva lístky na víc na jeden velký film, který právě uváděli do kin. Mohla jsem zavolat někomu z rodiny a nabídnout jim, aby šli do kina se mnou, ale andělé řekli „NE“, a nechali mě, abych se svou dcerkou stála v rušném nákupním centru před komplexem kina.
Tak jsme tam s dcerkou trpělivě stály; andělé mi řekli, že mi ukážou lidi, kterým mám ty dva lístky dát.
Ukázali mi ženu, která vypadala velmi utrápeně. Šla obtěžkána taškami nákupu a s ní šli dva mladí kluci.
Šla jsem hned k ní a nabídla jí ty dva lístky. Její oči se rozzářily, byla velmi nadšená a s třesoucí rukou si je ode mě vzala. Viděla jsem v jejích očích, že nemůže uvěřit tomu, co se stalo. Vím, že řekla svým chlapcům, že mohou jít do kina, ale nemohla si to dovolit a dělala si starosti, že pokud jim dá na kino, budou jí chybět peníze na další potřebné věci.
Vím, že prosila své anděli o pomoc, a oni použili mě, abych jí tu pomoc doručila a společně s ní jí předala i poselství naděje.
Autor: Lorna Byrne
Zdroj: http://www.andelevmychvlasech.cz
