Podle starého súfijského příběhu žil kdysi dávno v jedné zemi na Středním východě král, který se neustále zmítal mezi štěstím a zoufalstvím.
Dokázala ho rozčílit i sebenepatrnější věc, …a štěstí vždy velmi rychle vystřídalo zklamání a beznaděj. Až to jednoho dne krále přestalo bavit. Rozhodl se, že najde způsob, jak z toho ven. Dal poslat pro jednoho moudrého muže, o kterém se říkalo, že je osvícený. Když ten muž přišel, Král mu řekl:“Chci být jako ty. Poraď mi, prosím, co mám udělat, abych byl také tak klidný, vyrovnaný a moudrý. Dám ti za odměnu, oč mě požádáš.“
A ten moudrý muž řekl: „Možná ti mohu pomoci. Ale stálo by to tolik, že by ani celé království nestačilo. Proto, pokud dovolíš, ti to dám jako dar.“ Král souhlasil a mudrc odešel.
Vrátil se až za několik týdnů a donesl králi zdobenou skřínku z nefritu. Král ji otevřel a uvnitř našel zlatý prsten. Byli na něm vyryto: I TOTO POMINE. „Co to má znamenat?“ zeptal se král. „Nos tento prsten, a kdykoliv se něco stane, přečti si, co je na něm napsáno, dřív než vyslovíš jakýkoliv soud, než začneš danou událost považovat za špatnou, nebo dobrou. Jen tak si uchováš klid.“
Příběh o prstenu je o pomíjivosti, která, pokud si jí uvědomujete, vede k nepřipoutanosti.
Přijetí, neposuzování a nepřipoutanost jsou tři sestry pravé svobody a osvíceného života.
Rada vyrytá do prstenu nás nenabádá, abychom si neužívali to dobré, co k nám v životě přichází. Jejím smyslem není ani přinést úlevu od neštěstí. Mají daleko hlubší význam. Její smyslem je upozornit nás na pomíjivost každé situace, jež je následkem pomíjivosti všech forem – dobrých i špatných. Jakmile si začnete uvědomovat pomíjivost všech forem, přestanete k nim být připoutáni a už se s nimi nebudete tolik ztotožňovat. Být nezaujatý neznamená, že byste si nemohli užívat to dobré, co svět nabízí. Vlastně si to tak užijete ještě mnohem víc. Jakmile jednou přjmete pomíjivost všech věcí a nevyhnutelných změn, budete si užívat příjemných stránek života, dokud trvají, aniž byste se báli, že skončí, a nebudete si je kazit ani obavami z budoucnosti.
Nepřipoutaní se budete na všechny události ve svém životě dívat z NADHLEDU a nezabředněte do nich. Budete jako astronaut, který se dívá na naší modrou planetu obklopený dálkami vesmíru a uvědomuje si paradoxní pravdu: Země je jedinečná a zároveň bezvýznamná.
Uvědomení – I toto pomine – vám přinese odpoutání a klid a spolu s nimi vstoupí do vašeho života nový rozměr – vnitřní prostor.
Přístup k této dimenzi získáte díky nepřipoutanosti, neposuzování a vnitřnímu přijetí. Jakmile se přestanete ztotožňovat se světem forem, vaše vědomí – což jste VY – se osvobodí z pasti forem. Toto osvobození jde ruku v ruce se vznikem prostoru ve vašem nitru, který budete pociťovat jako klid a hluboký vnitřní mír, dokonce i tehdy, když se vám bude dít něco „špatného“. I toto pomine. Jakoby kolem té události vznikl prázdný prostor – získáte od ní odstup. Stejný odstup získáte i od svých emocí a bolesti. Kromě toho vzniknou mezery i mezi vašimi myšlenkami. V těchto mezerách budete zažívat hluboký vnitřní klid, jenž není „z tohoto světa“, protože svět je tvořen formami a klid pochází z prázdného prostoru. A tento klid je Bůh.
Více zde: http://www.posvatnesrdce.cz
Zdroj obrázku: https://pixabay.com/
