a dnes musím poděkovat za „Co je tvoje“, hrknuly mi slzy do očí. s dovolením si půjčím a pošlu dál, je to moc hezké…a pravdivé…
Já se teď nějak plácám…před víc jak týdnem jsem v práci zakopla a napálila to hlavou do zdi, slabý otřes mozku, mám pěkně hnuto s páteří…
nevím, proč jsem byla zastavená, nic neřeším, v práci i soukromí klid…možná tedy, aby se mi rozsvítilo ?
…od té doby to jde nějak z kopce, záda bolí, špatně spím, psychiku mám rozlítanou, spíš jen vegetuju… a to jsem si poslední dny fakt užívala pohodičky…
nějak nechápu…tak doufám a věřím, že se brzo zase narovnám, obrazně i doslova je po dešti…ptáci začali vyzpěvovat…a já asi pomalu půjdu z práce…
měj se krásně, držím palce, ať ti to dobře dopadne ve škole!
Lenka
14.6.2011
Ahojíček Leni,
Dnes jsem se konečně dostala k dotazům…školu sice ještě za sebou nemám…ta jedna zkouška mě furt ještě čeká…ale měla jsem potřebu si odběhnout za vámi.
Leni, já už když jsem ten tvůj mailík četla, tak mě hned napadaly myšlenky, aniž bych kreslila…..a tady jsou:
Hlavou proti zdi…. Už ten samotný název, jak jsem to napsala je výřečný… Leni, ty to možná nevnímáš a nevidíš, ale stalo se ti to v práci… zkus si položit otázku….v čem jdeš hlavou proti zdi…navíc ti to pohlo páteří…před kým nedokážeš ohnout záda a cítit pokoru? A nebo…kde se moc klaníš? Pokud je to krční páteř a dělá ti problém pohyb do stran…tak se zase ptej… co nechci vidět? Kam se dívám a neberu ohled na druhého? Na tyto otázky si musíš odpovědět upřímně a bez vytáček…je třeba si na to přijít sama…jedině, tak tě to posune dál…k pochopení. Pochopila jsi správně, že jsi byla zastavena…zkus se na sebe podívat očima svých kolegů, abys lépe viděla sebe samu. Já vím, píšeš, že je všechno OK, že vegetuješ a užíváš si, ale přece jen jsi byla zastavena a to není jen tak….tož přemýšlej holka moje zlatá… a uvidíš až si na to přijdeš a zjednáš nápravu, jak problém s páteří odejde…
PS: díky za všechny hřejivé písmenka, které jsi mi napsala a za držení palůšků…v sobotu 25.6.2011 je stískej :o).
Měj se a směj se… a neboj… co bolí to přebolí :o)…. Jak se zpívá…. Přeju ti pohodové dny a jen fajn lidičky kolem sebe….
S láskou…tvá Zrzka
19.6.2011
Milá Zuzi,
díky moc, že sis našla čas mi odpovědět na to moje postesknutí!
Byla jsem zastavená a to co jsi mi napsala trochu sedí a zároveň je to trochu jinak…
byla jsem zastavená v práci,
záda to odnesly víc
a spolu s bolestí a sníženou pohyblivostí ramen, kterou jsem cítila už před tím
a tím, co vylézá na světlo v posledních dnech se to skládá…
…byla jsem na masáži u kamarádky, dělala mi akupresuru na uvolnění celkové tenze v těle a pak jsme šly na kafe a kus řeči
a tenze se opravdu uvolnila ;-), slzy tekly a poprvé jsem i díky tomu nahlas vyslovila to, co cítím už nějaký čas – nedaří se mi najít radost ze života a cítím se prázdná (je to od mámina onemocnění a odchodu, bylo by to delší povídání)
…nechci se rouhat – jsem zdravá, mám práci, peníze, kamarády, širší rodinu…není to o tom, že nemám momentálně vedle sebe muže – vztah tuhle prázdnotu nevyplní (naopak , myslím, že než najdu zase tu vnitřní radost, navázání vztahu je málo pravděpodobné…)
…práce je to místo, kde se daří, kde se cítím jistá, můžu schovat za pracovní záležitosti a nemám čas se zabývat sama sebou…(a proto tam někdy trochu tlačím na pilu – z pohledu svých kolegů)
…slibovala jsem si volno po to, co jsme úspěšně akreditovali laborku…no byly z toho dva dny, kdy jsem doháněla domácí resty…
…dostalo se mi varování pár dní před úrazem – umřel nečekaně můj dobrý známý – jeho odchod byl velmi rychlý… na pohřbu jsme se sešli s kamarády a mluvili o tom, jak nás to zaskočilo a cítili jsme všichni tu marnost honění se za prací a potřebu vídat se víc a cítit tu člověčinu…
jenže pak přijde obyčejný den a zase v tom jedeme…
takže otázka je o tom:
proč neberu ohled sama na sebe?
co nechci vidět?
proč utíkám sama před sebou?
proč dávám přednost všem a všemu kolem před sebou?
tak už vím proč jsem byla zastavená, proč v práci
ale pořád víc otázek
vracím se k experimentu Šťastný život, funguju, snažím se o malé radosti každý den
jen nevím jak rozmrazit svoje srdíčko a najít zase tu holku/ženu, co uměla život užívat na plný pecky!
pořád tam uvnitř je, jenže spí jak ta Růža…
Díky za postrčení a zase někdy, třeba už konečně veseleji!
Lenka
21.6.2011
Ahojíček Leni,
Držím ti palůšky, abys vše zvládla a na své otázky nalezla odpovědi….
Neboj…za každým mráčkem je sluníčko….a to tvoje už co nevidět vykoukne….měj se a směj se a nedej se…. život je prý boj, ale je to boj jen pro toho kdo chce bojovat…. Nám stačí pochopit a pak není třeba boje…jde to samo…….tak ať ti to jde samo….
S láskou …..tvá Zrzka
22.6.2011
