HANKA A SESTRA

náhled obrázku

Moje cesta k víře

Narodila jsem se do normální ateistické rodiny a krom peněz,kterých jsme nikdy moc neměli jsem si pohodově žila a vyrůstala.Společně se starší sestrou a rodiči jsme jezdili na kole,na lyže,plavali,bruslili a podnikali nejrůznější výlety.Jelikož jsem byla mladší,měla jsem různá privilegia,které jsem přijímala jako samozřejmost.Byla jsem nekonfliktní a takzvaně oblíbenější.

Sestra oproti mě šla vždy cestou trnitou,s problémy,průšvihy a dramatickými scénami.Dostala nálepku“ problémová.“V pubertě jsme se sestrou od sebe začaly vzdalovat a neměly si téměř co říct.V jednadvaceti jsem se vdala,odstěhovala se od rodičů a narodila se mi dcerka.

S manželem jsme postavili dům a narodil se synek.Mezitím sestra také otěhotněla,vdala se a porodila  syna.Bylo to jako by jí někdo vlil krev do žil,byla šťastná a veselá.Náhle jsme dostali společné téma děti a začaly  si konečně rozumět a předávat zkušenosti.Tato idylická doba trvala přesně tři týdny ,kdy zemřel náhle náš tatínek.Semklo nás to ještě více,ale v té době začala maminka pít a taky sestra se mi svěřila s tím,že už odmala trpí strachy a zřejmě depresemi.Cítila se prý vždy odstrčená a nanicovatá,jakoby sem vůbec nepatřila.

Byl to pro mě šok,protože jsem si ničeho nikdy  nevšimla,byla jsem vlastně sobec,kterému vše vycházelo a nezajímala se ,co ti druzí.Deprese se na sestře ošklivě podepsaly,byla zničená,obézní,unavená,na pokraji sil.Do toho všeho podruhé otěhotněla,manžel zpronevěřil veliké peníze a sestra začala mít problémy se spánkem.Navštívila po dvou letech psychologa,který ji ustálil antidepresivy,ale tím problémy neskončily,jen se zbrzdily.

Při jednom našem rozhovoru se mi svěřila s tím,že kdyby ukončila tento život,zda bych se jí postarala o děti,že už má pro ně výhodnou pojistku v případě její smrti.Nebyla jsem schopná slov a slzy se mi draly do očí.Poprvé tu noc když jsem usínala,  prosila  Boha,ve kterého jsem nikdy  nevěřila,aby mi pomohl.Kladla jsem si otázky proč já se mám docela dobře,vše mi vychází,zatímco sestra se utápí v dluzích ,depresích a beznaději.Začala jsem hledat na internetu duchovní věci a narazila na stránky Wahlgrenis.Bylo to jako bych otevřela vrátka do zahrádky a přede mnou se  otevřel doposud skrytý vesmír.Hltala jsem stránky,příběhy,četla různé knihy a podnikla několik seminářů a nasávala informace jako houba.Začala jsem se měnit.Můj způsob dosavadního myšlení,jsem přeměnila,stala jsem se citlivější,vnímavější a láskyplnější.Začala jsem věřit,ovšem musím podotknout,že místy to byla také víra slepá.

Nejvíce za všech mě ale ovlivnila knížka E.Tooleho „Moc přítomného okamžiku“Po přečtení jsem zanesla knihu sestře se slovy „už nemusíš brát antidepresiva,tady můžeš najít  řešení“.

Dnes vím,že mě vedl celou tuto cestu  Bůh a vím kam měl se mnou namířeno:o)),tehdy jsem ještě zdaleka nic nechápala,jen jsem si přála ze srdce sestře pomoci.

Ta předčila všechna moje očekávání.Knihu nejen přečetla,ale celým svým tělem a srdcem přijala a  naskočila na jiný vlak.Najednou zkrásněla,pomocí zrcadlové terapie zhubla a stala se z ní sebevědomá žena.Začaly se dít doslova zázraky.Ačkoliv je dnes bez manžela,bez peněz a bez práce,žije s dětmi nádherný život,vychutnává ho každým douškem a hlavně  získala dar VĚDĚNÍ.Pomáhá ostatním lidem,kteří ač jsou materiálně zabezpečení,ale chudí v srdeční oblasti, objevit  všeobjímající Lásku.I mě velmi obohacuje.

Nevím zdaleka všechno,ale jediné vím naprosto přesně.Kdyby to co znáte a předáte, mělo pomoci jen jedinému člověku,má to smysl. Cokoliv uděláte s čistým srdcem a Láskou stonásobně se vám  vrátí.To je má víra .

S Láskou Hanka

13.5.2011

Srdečně tě zdravím Zrzko z Olomouce a zasílám svůj příběh.

Děkuji Ti  za to co děláš a věř,že to má smysl.

Sdílet tuto pravdu

Reklama

Sledujte na Facebooku

Vaše komentáře

Reklama