Jak poznám, že při přemýšelní se jedná o intuici a né jen o pouhou fantazii? Přece to všichni známe – v dětství jsme chtěly být princezny, v pubertě jsme snily o Bradu Pittovi a v dospělosti o princi na bílém koni. Bílý kůň s mladým, hezkým a bohatým hošanem, který má navíc altetickou postavu přijet může, ale drahou chotí Brada se asi nestanem….
Některým tazatelkám říkáte, že cesta, kterou právě jdou, není nejvhodnější. Přitom ony, i já, si můžem připadat, že tohle je to nejsprávnější a nejlepší a to co děláme dává smysl. Jasné, žádná cesta není zbytečná, ale nikdo znás na konci té cesty přece nechce mít zlomené srdce, děravou kapsu nebo zničené zdraví. Jak mám tedy poznat, že zrovna tahle myšlenka je pro mě ta pravá???
Tak mě to prostě napadlo, tak vám to takhle píšu.. Říkala jsem si, že by jste k tomu třeba měli co říct a napsat nějaké pěkné povídání
S láskou
vaše věčná tazatelka Gabka
21.9.2010
Ahojíček Gabko,
Jsem ráda, že jsi se opět ozvala….a že se ptáš. Vím, že v duchovním světě se teprve začínáš orientovat a tak tolik informací najednou ti může v hlavince udělat trošku zmatek a nasázet spoustu otazníků. Je lepší se zeptat a udělat si jasno, než se v tom všem začít plácat a nechápat. Grevulík má pořád nějaké problémy s netem, tak je v ústraní a Jasovi jsem tvůj mailík přeposlala, tak doufám, že se vyjádří jako chlap :o).
Docela mě v první chvíli tvůj mailík překvapil, protože si nemyslím, že bysme říkali, že cesta kterou jdou naše tazatelky není nejvhodnější…fakt si toho nejsem vědoma, ale taky jsem si vědoma, že na každého naše odpověď může působit jinak – jiným úhlem pohledu a může to chápat jinak, než Lenka, Petr, Alena anebo Hanka :o). Zkrátka psané slovo nevyjádří tolik co mluvené. Naši návštěvníci se nás ptají, kde je problém o kterém neví anebo neví jak ho řešit a tak nějak v tomto duchu na ten problém poukazujeme. Neříkáme, že něco musí udělat, ale ukazujeme jak dál a co by v dané situaci nebo s probléme, který se snaž nějak vyřešit mohli udělat. Dál už je to ale jen na nich jak se rozhodnou.
K cestě po které jdeme bych napsala….že jsem přesvědčená, že každá cesta kterou zrovna jdeme je pro nás ta pravá….máme na ní potkat zkoušky, které ať už zvládneme anebo nezvládneme, tak nás někam posouvají. Je to tak i s lidma se kterýma se na našich cestách potkáváme……naši partneři v tu chvíli na tom místě jsou přesně těma „pravýma“ partnerama.
Intuice = první myšlenka, která tě napadne. Např. z ničeho nic ti projde hlavou, že máš jít někam, ani nevíš proč, ale máš tam jít. Nebo… tě napadne, že máš někomu zavolat a třeba než to stihneš udělat ty tak to udělá ten komu jsi chtěla volat. Intuice…jsou záblesky, ještě než nad tím vším co ti proběhlo hlavou začneš přemýšlet……jakmile začneš přemýšlet, tak už to intuice není.
Fantazie = to je naše snění, naše touhy, naše přání, které když se umí prožít jako by už byly, dokážou ovlivnit náš další sled událostí, náš osud, který si vlastně těmito myšlenkami tvoříme. Abychom zbytečně neplýtvali našimi přáními, měly by být alespoň trošku reálné….nereálné je stát se princeznou, když víš, že ses jí nenarodila, v naší republice monarchie není a asi nežiješ ve společnosti, která má blízko ke smetánce v zahraničí.
No tak nevím, jestli jsem ti neudělala v hlavě ještě větší zmatek, ale fakt jsem se to snažila napsat tak nějak polopatisticky…….tak ještě uvidíme co nám písne Jasánek…..on je asi ještě víc polopatistický než já.
Gabko, fakt jsem moc ráda, že se ptáš, jde vidět, že nad článkama přemýšlíš a že nám nechceš všechno tzv. zobat z ruky….to je moc dobře. Děláš si tak své názory a tím si vytváříš své pravdy, v současné době stavíš základy o které se později budeš moct opírat….. a to je moc důležité.
Měj se a směj se Gabko moje milá a hlavně se ptej….ptej se na všechno co ti není jasné anebo ti přijde nějak divné….pa Tvá Zrzka
21.9.2010
Zrzečko,
vůbec bych moje dotazy nebrala jako něco, že vám nezobu z ruky, ale spíše ve vás vkládám důvěru, proto ty věčné dotazy :-).
Líbí se mi styl vašich odpovědí a vidím v nich smysl. Co se týče tvé odpovědi, děkuji Ti za ní. Trochu se mi rozsvítilo. Asi každý z nás cítíme, co lze v reálu uskutečnit a co ne, a když se nám vyplní naše přání, o kterých jsme tolik snily, máme radost a mluvíme o zázraku :-)… Asi takhle nějak bych to teďka pojala. Děkuji Ti….
S láskou Gabka
22.9.2010
