První den chlapec do plotu zatloukl 37 hřebíků. Během dalších dnů se ale učil svůj hněv postupně krotit a počet zatlučených hřebíků se den za dnem snižoval. Nakonec zjistil, že místo zatloukání hřebíků je jednodušší svou zlost ovládat. A pak přišel den, kdy se chlapec ani jednou nerozčílil. Řekl to otci a ten mu navrhl, aby teď, když se za celý den ani jednou nerozhněvá, vždy jeden hřebík z plotu vytáhl.
Dny míjely a chlapec po čase ohlásil, že v plotě nezůstal už ani jeden hřebík. Tehdy ho vzal otec za ruku a šli spolu k plotu. Tam mu řekl: „Udělal jsi to dobře, ale podívej se na ty díry, co zbyly po hřebících. Ten plot už nikdy nebude takový, jaký býval.
Pamatuj si: když někomu řekneš něco v zlosti, tak to v jeho duši zanechá právě takové jizvy. Můžeš se mu pak stokrát omluvit, ale ty rány zůstanou.“
