Víš, celý život jsem měla problém si udržet práci. Častokrát se mi stalo, že jsem byla propuštěna (ze všech možných důvodů).
Mnohdy ani nazáleželo na tom, jestli jsem onu práci dělala dobře nebo ne, prostě se důvod našel. S odstupem času jsem si uvědomila, že jsem vystudovala obor, který mě nebavil a práci jsem se rozhodla změnit. Zdařilo se a přišly 3 roky klidu, dokonce jsem našla obor, který mě bavil a naplňoval a poprvé se mi v práci i dařilo. Nicméně moje pozice v té firmě byla tehdy zrušena, ale zaměstnavatel by mi býval nabídl nějakou jinou práci. V té době (před 3lety), jsem dostala jinou nabídku a tuto práci jsem opustila a začal kolotoč nepříliš štastných událostí. V nové práci se mi nelíbilo a tak jsem riskla, že jsem odešla s tím, že si najdu něco jiného. Byla jsem doma 5 měsíců, ale pak se mi poštěstilo a našla jsem práci v podobném oboru, dobře zaplacenou. Bohužel v rámci krize jsem byla propuštěna (dostala jsem odstupné) a přišlo další osmiměsíční hledání práce. Hledala jsem intenzivně a ve chvíli, kdy jsem to „vzdala“ jsem našla opět práci, v oboru, který mě zajímal. Práce již nebyla tak dobře placená a ve firmě se mi přiznávám zase tolik nelíbilo, ale zase to nebylo pro mně nějak zvlášť nepřekonatelné. Bylo to ale pro mně trošku stresující, protože jsem si v té době řešila hodně můj osobní život, takže jsem nebyla schopná se na práci tolik soustředit a taky jsem měla pocit, že ji moc nezvládám, přestože jsem se snažila ji dělat, jak jsem nejlépe uměla. Nicméně jsem udělala dvě chyby, na základě kterých mě zaměstnavatel vybídl k odchodu. Tak jsem odešla (někde v duchu jsem věděla, že je to správné). Ted jsem již šestý měsíc nezaměstnaná, práci si intenzivně hledám, ale je to pro mně čím dál víc stresující. Hledání v inzerátech, pohovory, mám toho už tolik za sebou a už si nevím rady. Navíc mi již skončila podpora v nezaměstnanosti a to je pro mně taktéž stresující, tím spíš, že žiju sama a nemám se v podstatě na koho spolehnout. Víš, snažila jsem se na sobě pracovat, podsoupila různé regrese, kineziologii. Navštívila jsem astroložku ( výklad na práci nevyšel) ač jsou její výklady jinak celkem přesné. Už nevím. Uvědomuji si, že mi život protéká mezi prsty, že bych se chtěla věnovat jiným věcem než hledání práce, ale připadám si jak v začarovaném kruhu a já nevím, jak z toho ven. Částečně to přisuzuji svému vnitřnímu chaosu a zmatku. Skáču od myšlenky, že chci najít trvalou práci v mém oboru v co nejkratší době k tomu, že si najdu alespoň nějakou krátkodobou brigádu za horší peníze (přitom takhle to nechci). Také mi to celé připomíná moje dětství, kdy jsem mě můj táta hodně kritizoval za výsledky ve škole a později mi nutil obor, který jsem nechtěla. Vím, že to dělal, jak nejlépe uměl, nechci ho z ničeho obviňovat, protože jsme si to spolu s odstupem času vysvětlili, jen mám pocit, že mi ta situace s prací připomíná něco s dětsví s mým otcem, ale nevím přesně co.
Už jen to, že jsem Ti to ted napsala mi pomohlo v tom, uvědomit si, co chci ohledně práce, je mi líp, ale taky si uvědomuji, že můj vnitřní chaos a panika, se může kdykoliv vrátit. Prosím o Tvůj názor na věc. Vím, že ten krok, jak se dostat z tohoto začarovaného kruhu musím udělat sama, vím, že je to o tom držet se jedné myšlenky bez ohledu na vnější situaci. Jen Tě prosím o Tvůj názor, třeba se dozvím něco, co mi pomůže dostat se blíž k mému klidu a vysněné práci.
Mockrát Ti děkuji za Tvoji vstřícnost a odpověď a přeji hezký večer 🙂
Zuzana
1.6.2011
Ahojíček Zuzko,
Už jen to, že jsi napsala, všechny svoje pocity a trápení…se ti ulevilo. Ono marně se neříká, že sdělená bolest se stává poloviční.
Ty vlastně celou dobu co píšeš, tak si i odpovídáš, jen to nevidíš….anebo spíš…vidíš, ale nevěříš si a tak se chceš u mě tak trošku ujistit a taky třeba ještě písnu něco nového :o)….mám pravdu, je to tak že? :o)
Zuzi….tvůj největší problém je v tom, že si nevěříš…. Proto i tvé myšlenky jsou roztěkané a nedokážeš je udržet v klidu při tom, když si něco přeješ….proto doporučuju psát a pročítat po sobě KNIU SNŮ…. Ono to hodně pomůže, právě díky tomu, že píšeš a myšlenky musíš mít soustředěné…zkus to…věřím, že tě to nakonec začne i bavit. Díky tomu že si nevěříš…. tak se snažíš být „hezká“ v druhých očích…. Kašli na všechny ostatní…. Měj se ráda taková jaká jsi, miluj svůj život a žij ho podle svých představ a přestaň ho žít podle představ někoho….to se ti stalo tenkrát i s tátou..a tak nějak se to s tebou vleče. Nikdo jiný nebude žít tvůj život….všichni kolem ti můžou radit a tlačit tě do nějakých svých představ, ale to ti pak bere volnost a tím pádem i svobodu v povolání a životě vůbec. Zuzko, najdi sebe samu…. Pokud nevíš co by tě opravdu naplňovalo a bavilo…..zkus se vrátit do svého dětství v myšlenkách….tam jsi věděla přesně co chceš dělat… pokud jsi chtěla být zpěvačkou, tak si pro radost aspoň zpívej. Jako malé holky jsme chtěli být vším možným…. Princeznou asi nebudeš…princů je málo a jsou daleko :o), ale určitě tam byly i jiné sny….jen si zkus vzpomenout……
Je jasné a podle toho co tady na stránkách píšu…že myšlenkami tvoříme svou budoucnost…pokud ty se dostaneš do práce a začneš ji byť nevědomky, ale v myšlenkách bojkotovat svým strachem….a nevírou, že takto by to mohlo zůstat už napořád, protože takto je ti dobře….tak se pak není čemu divit. Zklidni svou mysl, najdi sebe a najdi své sny….a za nimi si jdi….jdi za svým štěstím….
Měj se a směj se …smích otevírá tvé srdíčko….
S láskou tvá Zrzka
6.6.2011
Ahojky Zrzko,
děkuju Ti za milou odpověď..:) Musím říct, že mi život poslední dny ukazuje cestu. 🙂 a to je strašně fajn a taky považuju za úspěch to, že to vidím..:) Uvědomuju si, že odpověď mám jen sama v sobě, ne v kartách, ne v jiných esoterních vědách, ale uvnitř sebe. Bojím se najednou míň, možná je to tvrdá lekce, ale stojí sakra za to. Ted vidím, proč se to všechno děje 🙂
Tak já to udělám po svém i když rozumu se to moc nelíbí…:)
Moc DĚKUJU 🙂
Zuzana
6.6.2011
