Poslední půl rok to však nebylo jednoduché a i tak to ustáli a ted‘ tohle. Srdce mi krvácí a hodně to bolí. Žiju jen kvůli našim dětem. Netuším co bude dál. Prosím přestane to? Já se narodila XXXXXX a moje láska XXXXXX a umřel mi XXXXXX. Nevím jestli mi odpovíte podle toho co jsem četla, ale i tak děkuji
Katka
Ahoj Katko,
Je mi líto, čím si musíš procházet, a nechci, aby moje slova vyzněla jako klišé…. Chápu tvoji bolest, byť jsem si zatím něčím takovým neprošla….ale prošla si moje velmi blízká kamarádka a spousta dalších lidí v mé blízkosti. Sama jsem si stejnou bolestí neprošla, takže se jen můžu domnívat jak moc to bolí, ale chápu….chápu jen díky tomu, že část bolesti, kterou prožíváš ty, jsem si tenkrát se svou přítelkyní prožila, když jsem ji držela den po tragické události v náruči. Tenkrát mi zavolala, když jsem byla ve službě a jela jsem za ní….a prožila si její bolest…vím, že jen částečně, ale i to mě stačilo.
Víš Katuško, když člověk odejde tak vždy je šance, že se vrátí….ale když odejde na onen svět…tak pro ty, kteří zůstávají tady na zemi, je to konečná štace…ale pro toho co odešel je to pokračování. Věřím na posmrtný život a vím, že tam je to jiné… duše najednou vidí všechno co na zemi nedokázala vidět a chápe…ale chápe jinak…jako pozorovatel, neutrálně….nezlobí se na sebe ani na nikoho jiného, protože dokáže vnímat veškeré souvislosti. A tak je to i s tvým muže, s tvou láskou, která ti tak náhle odešla. Ptáš se mě stejně jako tenkrát Anička…“přestane ta bolest?“ Přestane….Anička už to má za sebou a žije dál a je stejná jako kdysi….dokáže se smát a užívat si život. Hodně pochopila….ale to období bolesti si musela prožít sama…. Bohužel je spousta lidí, kteří by rády z tebe (jako i z ní tenkrát) chtěli alespoň část vaší bolesti sejmout….ale nejde to. Tady opravdu pomůže jen čas….a pochopení.
Nevím kolik toho máš načteno a pochopeno o posmrtném životě a tak si dovolím ti poslat odkaz na jeden článek, který jsem kdysi napsala…. https://moje-pravdy.cz/moje-pravdy/pravdy/o-zivote-a-smrti/762-pravda-o-pirozene-smrti-aneb-co-se-dje-s-dui
Kačko, jak jsem už psala…. Chce to čas….a hlavně se neuzavírat do sebe… před přáteli, před světem. Pokud máš potřebu si poplakat, tak to udělej…. Ale nezůstávej v té bolesti příliš dlouho. Bohužel čas nevrátíš, aby se vás osud mohl vyvíjet jinak. Navíc tvůj muž zůstává při tobě i při dětech…. Jeho lásku můžeš pocítit…. Můžeš si s ním povídat….ale zkus se vžít do jeho „role“. Jsi mu blízko i svým dětem….hlídáš jejich kroky, dohlížíš, ale nemůžeš se jich dotýkat, nemůžeš je pohladit a setřít slzy…. Nemůžeš utišit jejich trápení….. jistá bezmoc duše, která se ocitla mimo své tělo. Vím, že bys ráda, důkaz, že to tak je jak píšu…. Tak to zkus. Večer až si lehneš do postele a děti už budou spát…. Popros svého muže aby ti dal znamení a pohladil tě po tváři nebo po vlasech…. A pak jen čekej… za chvíli ucítíš jako by lehký vánek tě pohladil, jako by se tě dotkla motýlí křídla…. Snad jako důkaz ti toto bude stačit. Pokud budeš se svým mužem mluvit na mentální úrovni….nevyčítej mu jeho odchod, netrap ho bolestí kterou cítíš…. Bav se s ním o tom, že jsi vděčná za každou chvíli, kterou s tebou byl a že i teď s tebou je ….že je ti na blízku a že ti pomáhá hlídat vaše děti. Duše i andělé mají rádi náš smích…. A já věří, že i duše tvého muže se dočká tvých úsměvů a smíchu. Bude u tebe tak dlouho, dokud se nenajdou jiná ramena, o které se budeš moct opřít …pak si půjde plánovat svůj další život….a možná se ještě v tomto životě setkáte….třeba se ti narodí jako vnuk….
Přeju ti Katko hodně síly a víru v život….. smrtí nic nekončí…. Život na zemi jde dál….a posmrtný život existuje a je tam fajn…. Já tam na chvíli byla…. Když jsem odváděla jednu malou dušičku….a ikdyž to bylo před mnoha lety… tak si dokážu vybavit to, jaké to na schodech bylo…a co jsem prožívala.
Máš pro koho a pro co žít….. buď oporou svým dětem …a hlavně sama sobě.
S láskou Tvá Zrzka
21.7.2014
