Milá Zuzko Zrzko,
úplně nejdřív mám potřebu napsat ti, že tě miluju. Samozřejmě ve vší slušnosti a heterosexuálně, ale miluju. Několikrát mi to prošlo samo hlavou, vtipně nejvíc v okamžiku, kdy jsi nám vyprávěla svůj minulý život. Tam mi dokonce vyvstala v hlavě věta: Miluju tě k smrti 🙂
Ale abych nějak shrnula svoje dojmy do slov, i když to bude asi těžké.
Jela jsem k tobě bez velkého očekávání. Vlastně, abych byla úplně upřímná, moc se mi ani za tebou nechtělo. Pár týdnů už jsem se zase povalovala ve svojí každoroční podzimní depresi, v sebelítosti, sebenenávisti a naprosté nechuti ke všemu a ke všem. A tak mi myšlenka na to, že strávím dva dny v cizím prostředí s partou úplných magorů, moc nedělala dobře. Ale styděla bych se sama před sebou, kdybych to vzdala, tak navzdory tomu, že se mi kurevsky nechtělo, vyrazila jsem.
No a jasně, že jsem ráda, že jsem přijela. Po počátečním rozkoukávání jsem se rozhodla, že když už jsem na semináři, tak půjdu do všeho naplno (jak jinak, tohle je moje přirozenost) a pořádně si to užiju. Takže jsem si hned do první dopoledne užila při vykreslování ten hysteráček… ale Zrzko, bylo to naprosto boží. Jsem za něj ráda, muselo to ven. A v tvojí náruči jsem se cítila tak bezpečně, že jsem věděla, že to dám.
Ti magoři okolo mě se nakonec taky ukázali jako bezva lidi, obzvlášť za některá setkání (nebo znovu-setkání?) jsem ráda.
Ještě je moc brzo, abych ti napsala, co mi ten víkend dal (nebo v pozitivním slova smyslu vzal), ono to ještě bude dojíždět a cítím, že se ještě budou dít věci. Ale čím jsem si jistá už teď, tak že jsi mě opět s láskou a něžně nakopla a donutila mě vyndat si hlavu ze zadku a pořádně se rozhlédnout nejen kolem sebe, ale hlavně do sebe, do toho, co ve mně je (a může být). A pomohla jsi mě obnovit sama v sobě důvěru, že všechny tyhle věci mají hodnotu a že když budu naslouchat sama sobě, tak nakonec najdu cestu.
Spousta toho, co jsme probírali, úžasně rezonovalo s tím, co jsem už nějakou dobu cítila a promýšlela – míň věci řešit, míň makat a míň se snažit – a víc si hrát, radovat se a nadšeně objevovat nové věci 🙂
No a ta sebeláska – moje hlavní téma 🙂
Dneska jsem celé dopoledne úkosem koukala na tašku s pastelkami, pořád mi cukalo v ruce, až jsem to nevydržela, vybalila a pustila se do toho. Začala jsem se (dle tvého doporučení) vykreslovat ze sraček a je to síla a někdo by měl začínajícím praktikujícím čarodějnicím dát nějaký praktický návod na to, jak činit všechny tyhle úkony, aniž by byly čmáranice na stole, doma to nesmrdělo kouřem a záchod se neucpával ze splachovaných papírů 🙂 Možná ten úkol napsat praktickou příručku leží na mně :-))))
Někdy ti budu vyprávět, jak jsem velmi obřadně, rituálně, posvátně a magicky splachovala vykreslenou zlost a vztek tím, že jsem je v záchodě zalívala špinavou vodou z kýble na vytření podlahy, jak to všude smrdělo a čoudilo a kočky na mě zíraly v totálním vytržení a panice, zřejmě přesvědčené o tom, že mi konečně naprosto hráblo 🙂
Cítím, že vtipných historek bude přibývat a že na jarní AK2 bude co vyprávět :-)))
Děkuju ti za podporu a děkuju sobě, že jsem sebrala odvahu a jela jsem za tebou.
S láskou
Gaurí – Mauglí 🙂
Ahoj Zuzanka,
píšem ti aby som ti povedal ze som prišiel do Nitry v poriadku a so super pocitmi, ktore som vdaka tebe a seminaru zažil. Boli to velmi silne nove zazitky, nabite cennymi informaciami a emociami, za ktore ti zo srdca uprimne dakujem. Vedel som, ze oci su okna do nasej duse. Ale ukazala si mi ze existuju aj dvere do duse cloveka, o ktorych som vedel, ze mozno niekde su v kazdom z nas. Priviedla si ma k tym mojim a do ruky vlozila kluc. Som ti vdacny za to, ze som ich mohol aj ja vdaka tebe otvorit a ponorit sa do sveta vlastneho JA, ktore mam moznost spoznat, pochopit ho a naucit sa rozumiet darom, co mam a ktore som obdivoval vzdy u inych. Zatial netusim aky všetok potencial v sebe tieto dary skryvaju a ako ich mozem vyuzit prave ja. Kazdopadne, ukázala si mi cestu a ja sa velmi tesim na vsetko, co ma na nej stretne. .
Este raz vďaka! Mario.
Ahoj Zuzi,
mrzí ma, že sa ozývam až teraz, ale skôr to akosi nevydalo….Musím Ti povedať, že som s Tebou i ostatnými babami prežila úžasný víkend, super som si oddýchla.
Zuzi chcem Ťa ešte poprosiť, či by si bola taká dobrá a poslala mi na e-mail fotky čo si počas kurzu robila, lebo ja nie som na FB a tak nemám šancu sa k tým fotkám dopracovať. Budem rada, ak by sa to dalo. Ďakujem
Maj sa pekne a buď zdravá
Monika
Ahoj Zuzi,
konečně jsem našla chvilku času a klidu, a tak jsem si mohla sednout a zavzpomínat na úžasný víkend. Když jsem jela na seminář, tak jsem upřímně neměla žádné očekávání. Jako tušila jsem, že se tam bude kreslit, ale netušila jsem, že tam probereme i spoustu jiných zajímavých témat a že tam poznám skupinku úžasných lidí (myslím, že někteří cestující z vlaku z nás mají trauma ještě teď 😀 ). AK mě lákala už delší dobu. Chtěla bych ji využít částečně i ve svém budoucím povolání, ale dlouho mě chybělo takové to počáteční nakopnutí. Což si myslím, že víkend splnil 🙂 Ale možná ještě více než kreslení mně víkend dal možnost poslechnout si zkušenosti tebe a ostatních (no… asi jste si všimli, že jsem spíše taková poslouchací, než mluvící…). Já jsem si na své pravdy o životě musela tenkrát přijít sama. Moje sebevědomí a sebeláska ještě nedávno nebyla tak pěkně v kytičce. Ale bylo super slyšet některé názory a pohledy i od někoho jiného a vědět, že si to nemyslím sama, a také se i od každého něco přiučit 🙂 a meditace byla parádní tečka za t&iac ute;m vším.
Proto bych Ti chtěla moc poděkovat za skvělý odpočinkový a nabíjecí víkend. A za to, že jsi taková jaká jsi i s tím tvým slovníkem, bez kterého by to prostě nebylo ono 😉
Měj se krásně a snad se ještě někdy potkáme.
Terka
