Jeden člověk byl už velmi vyčerpán věčným randálem a zmatkem ve městě. Rozhodl se najít zase klid v duši a dopřát mír svému srdci.
Chtěl proto strávit nějaký čas na tichém klidném místě, kde by ho nic nerušilo v meditaci a úvahách. Protože ve městě bylo tolik hluku, rozhodl se jít do lesa.
V lese se opravdu nějakou chvíli zdálo, že je tu ticho. Ale už za několik minut začal rozlišovat jednotlivé zvuky: slyšel vrzání kobylek v trávě, zpěv ptáků, šumění stromů… To se mu nelíbilo. Chtěl najít místo, kde by bylo mnohem tišeji.
Několik dnů mu trvalo, než našel jeskyni. Ale nakonec našel jednu opravdu dobrou. Bylo tam neuvěřitelné ticho a klid. Sotva se v ní ale usadil, zjistil, že v jednom vzdáleném koutě kape voda. Čím větší ticho v jeskyni bylo, tím více se zvuk kapek rozléhal. To člověka neobyčejně dráždilo.
Konečně pochopil, že skutečné ticho mu zajistí jedině vlastní dům s dokonalou zvukovou izolací. Půl roku strávil stavbou. Nakonec však usedl ve svém domě a … tik-ťak… tik-ťak … hodiny rušily absolutní klid. Člověk rozzuřeně serval hodiny ze zdi a rozbil je.
Tak. Konečně tedy přišla ta chvíle. Nic ho neruší. Hluboce se nadechnul a … buch-buch … buch-buch … bušilo jeho vlastní srdce v hrudi stále hlasitěji a hlasitěji.
Poučení: klid v duši nezávisí na vnějších okolnostech. Všechno je uvnitř – problémy i jejich řešení. Když si uvědomíte tuto jednu jedinou věc, velmi si tím ulehčíte život. Přestanete hledat viníky a začnete žít v souladu s nejdůležitějším člověkem svého života – se sebou samotným…
Zdroj: http://www.pronaladu.cz/
