Skupina bývalých studentů se sešla, aby navštívila svého starého
univerzitního profesora.
Během odpoledne spolu debatili, ale zprvu veselý rozhovor se pomalu změnil
ve stížnosti na zátěž v zaměstnání i v životě.
Starý pan profesor nabídl všem kávu, odešel do kuchyně a vrátil se s velkou
konvicí kávy a s tácem plným nejrůznějších šálků.
Bylo jich dokonce víc, než studentů: – porcelánových, plastikových,
skleněných i křišťálových.
Některé vypadaly úplně obyčejně, některé dokonce velmi draze, jiné
výjimečně, originálně.
Pan profesor své bývalé žáky vybídl, aby si nalili kávu.
Když měli všichni studenti vybrané hrnky s kávou ve svých rukách, profesor
jim řekl:
„Jestli jste si všimli, vybrali jste si ty nejhezčí a nejdražší hrnky, a ty
obyčejnější jste nechali na tácku.
I když je samozřejmě přirozené, že pro sebe chcete jen to nejlepší, je to
hlavní příčina vašich problémů i vašeho stresu.
Vždyť to, co jste ve skutečnosti opravdu chtěli, byla káva, ne hrníček, ale
podvědomě jste sáhli po těch nejlepších a dokonce jste se i podívali, jaké
hrníčky si vybrali ti ostatní.
„Přemýšlejte o tom!“
„Život je jako káva a zaměstnání, peníze a společenské postavení jsou
hrníčky.Jsou to jen nástroje, které kvalitu života nemění. Občas, když se
zaměříme na hrníček, zapomínáme si vychutnat kávu,kterou v něm máme“…
Takže : „Nenechte hrníčky, aby řídily vás život, ale soustřeďte se raději
hlavně na tu kávu.“
Zdroj: e-mail
