O Vánocích jsem se prakticky zhroutila ze strachu ze smrti. Při pomyšlení na to, že zemřu a už nikdy, nikdy po celé nekonečno, nebudu se mi dastavily neskutečné tělesné stavy, tlukot srce, tlaky na hrudi, cela jsem se klepala..ta předtava je pro mě naprosto frustrující. Musela jsem kvůli tomu jít k psychologovi, protože to trvalo 2 týdny v kuse a já se na nic nedokázala soustředit, na učení, prostě na nic, což se mi teď před maturitou nehodí..trochu mi to možná pomohlo, ale teď se mi to pomalu stejně začíná vracet.
Možná, že to ani není tak úplně strach..jen bezmoc, frustrace z toho, že už nikdy nic nezažiju, nebudu..a ještě ke všemu už nikdy, nekonečně dlouho, prostě nikdy nic víc..
Nevím tedy, jestli žádat o radu, jak se s tím pokusit vyrovnat, nebo jen o Váš názor.
Krásný den.
Lucie
4.2.2011
Ahojíček Lucko,
Vůbec se na tebe nezlobím, nemám se proč zlobit :o), ba naopak…jsem moc ráda, že ses na mě se svým trápením obrátila a svěřila se.
Chápu, že můžeš mít ze smrti strach, ale podle toho co mi píšeš, tak se o duchovno – nebo takové ty věcičky mezi nebem a zemí moc nezajímáš a nebo teprve začínáš….jinak bys to měla v sobě už jinak zpracované. Já kdysi o smrti taky přemýšlela a taky jsem se bála, ale tak nějak jinak než ty….možná díky tvému dotazu vznikne nový článek…něco se mi v hlavě už honí a pomalu zraje :o)….ale teď pojďme k tobě samotné.
Já jsem si tě tak trošku nakreslila pomocí automatické kresby…
Příčina toho, co ten strach u tebe spustil ze smrti je pravděpodobně internet…informace, které sis přečetla – možná sis s někým psala. V kresbě jsi se mi zakreslila ty a tvé myšlenky a oči….a pak se zakreslil čtverec a v něm písmo, podle toho usuzuju, že by to mohl být internet, monitor, ale taky to může být nějaká kniha, ale cítila jsem spíš internet. S tím strachem by ti mohla pomoct metoda EFT, ale myslím si, že jsi holka šikovná a že to zvládneš i bez této metody, ale kdyby to nešlo, tak se zkus ve svém okolí podívat po terapeutovi EFT.
Ještě jsem si nakreslila tvou osu života….a můžu tě ubezpečit, že máš ještě hodně a hodně času….až ve stáří tě čeká tvůj konec. Lucko, proč se zabývat smrtí, když máš život před sebou…. Žij teď a tady…užívej si každý svůj den a okamžik kdy žiješ…útěk do budoucnosti nebo minulosti každého odvádí od přítomného prožitku z okamžiku.
Lucinko, strach, je problém….problém zmizí tehdy kdy ho pochopíš…. Zkus si přečíst tady ten rozhovor dvojčat….který mi kdysi přišel v mailu….jak výstižné…jedno dítě věří na život po porodu, druhé ne….tak je to i s lidmi…někteří věří na život po smrti a že se znovu narodí….druzí nevěří :o). Já věřím na život po smrti i na to, že jsem tu už byla a zase se znovu narodím.
V bříšku těhotné ženy byla dvě miminka. První se druhého zeptalo:
– Věříš v život po porodu?
– Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak.
– Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?
– To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla, než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.
– No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné! Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu: Život po porodu je vyloučený – pupeční šňůra je už teď moc krátká.
– Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady zvyklí.
– Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život není nic, než vleklá stísněnost v temnu.
– No, já přesně nevím, jak to bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.
– Máma? Ty věříš na mámu? A kde má jako podle tebe být?
– No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec nebyli.
– Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsem nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná není.
– No ale někdy, když jsme zticha, můžeš zaslechnout jak zpívá, nebo cítit,jak hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až potom…
Podobně probíhá rozhovor lidí, kteří věří a nevěří v život po smrti…. Já jen dodám…. Smrt nebo jiný konec….je jen „něco“ pro nový začátek…
Lucinko, přeju ti klid v Tobě, pochopení Tvého strachu a ať ti maturita dopadne jak jen nejlépe dopadnout může… měj se a směj se a užívej si život…a netrap se něčím co nevíš…. Slovo „KDYBY“ neexistuje……jsou to jen naše fikce a mrhání našim časem a energií …
s láskou tvá Zrzka
6.2.2011
Dobrý den,
Strach se u mě objevil už u jako malé holky, jen tak prostě přišel, brečela jsem u maminy že nechci umřít. Ale asi hračky a tak od toho moji pozornost odvedly.
Teď kdy to přišlo, samo od sebe, jednou v noci, tak to nemůžu pustit z hlavy..musím nad tím přemýšlet a nic mě od toho nedostane.. Chvílema se mi daří na to nemyslet..chvílema je vše v pořádku, ale pak se to opět vrací. Ta myšlenka, že nebudu žít život, jaký žiju, je nepředstavitelná..že nebudu já jaká jsem, mamina nebude má máma.
A nevím, jak s tím mám žít..přijde mi zbytečné cokoliv dělat, když to prostě nebude.
Rada užívat si život je krásná, ale teď mi to nejde. Když už vše vypadá fajn a já si začnu život užívat, přijde mi do hlavy: ‚Vidíš to? je to krásné viď. Až umřeš, nic takového neuvidíš.‘ nebo ‚Cítíš tu vůni? Až umřeš, nikdy už nic takového neucítíš, nezažiješ, už nikdy nikdy nikdy. A jednou to prostě přijde.‘
Internet..na tom teď brouzdám..po různých stránkách, které píší o andělech atd.. Snažím se na něco přijít na fóru stránek Tety Kateřiny. A dostala jsem se i k Vám.
Navíc to, že prosti tomu nemůžu nic udělat mě užírá. Někdy jsem až na pokraji zhroucení. Smrt prostě jednou přijde a já se proti tomu můžu bouřit jak chci.
Rozhovor s miminky jsem nedávno četla..je opravdu krásný.
Krásný den
Lucie
6.2.2011
Ahojíček Lucko,
na té ose tvého života, ses mi tvůj konec zakreslil až hodně v pozdním věku…. je vážně zbytečné se smrtí zabývat. Nevím odkud jsi, ale zkus se podívat na tu terapii EFT….. tam bys mohla najít úlevu…. o té smrti co nevidět napíšu článek…já jsem už jako malá (asi to tam potkáváme všichni poprvé) se taky bála smrti, ale jinak než ty….ale o tom až v tom článku…. nevím jak bych ti víc mohla pomoct. Zkus si na našich stránkách dát do vyhledávače fiktivní příběh jednoho osudu…. jinak bys to našla v sekci osud…… tak nějak si představuju že to je. Víš, těma myšlenkama si akorát ubližuješ…vyčerpáváš svou energii…. asi budeš muset hledat a nacházet své pravdy a ten strach pochopit…. aby ses ho zbavila…..
zatím pa Zrzka
6.2.2011
Můžu se zeptat, jaký byl ten strach u Vás?
Když ono to že budu žít dlouho nemění nic na tom, že stejně prostě jednou umřu..tomu se nevyhnu.
Tím spíš mi hrozí, že se z toho, co se mi děje zblázním..protože snad jiné východisko nevidím. Někdy
je mi z těch pocitů až na zhroucení čí zešílení.
Jsem zvědavá na ten článek.
Lucie
6.2.2011
Lucinko,
já jsem měla spíš strach že umře mamka, pak moje děti….o sebe jsem nikdy ani tak strach neměla…… tady je mezi námi rozdíl…. dívala ses na to EFT? Tady ti posílám odkaz na terapeuty…podle krajů….
http://www.eft.cz/index.php?option=com_content&view=category&layout=blog&id=76&Itemid=185 to by ti fakt mohlo pomoct……
Pa Zrzka
6.2.2011
Děkuji za odkaz, karlovarský kraj má jen jendoho. Pozeptám se.
To je právě něco jiného no..já má takovou frustraci z toho, že „nebudu“ já..
že nebudu chodit do galerií, poslouchat hudbu a tak.Napsala jsem uvedené paní Novákové mail. Do Chovova to nemám daleko.
Přečtu, co se dá a děkuji.
Lucie
6.2.2011
