Chtěla bych se s Tebou poradit, byť odpověď už trochu tuším.
Stále dokola řeším problém s bydlením. Momentálně žiju v Praze, kde nejsem úplně nadšená a každou volnou chvíli se snažím trávit v přírodě. V Praze mám práci, tudíž se městu nevyhnu, leda bych jí změnila, což je pro mne velký krok do neznáma a taky nemám dostatečnou finanční rezervu, abych to zvládla (ale na druhou stranu, že bych bez svého současného zaměstnání nemohla žít, to se také říct nedá)…
Co mě ale tíží víc je skutečnost, že ať bydlím kdekoliv, tak se tak do 1/4 roku vyskytnou problémy, které mi to bydlení velmi znepříjemňují. Když se neobjeví soused, který na mne dá trestní oznámení, že narušuji jeho auru a odsávám ji (a to bez legrace), tak mi majitelka bytu dává k úhradě elektřinu po předchozím nájemníkovi… a takhle to jde pořád dokola.
Nevím, kde je chyba, ale v posledních dnech, kdy už zase řeším stěhování si připadám, jako kdybych neměla nárok na klidný s spokojený domov.
Prosím Tě o Tvůj názor, případně o nějakou radu – trochu mě motivoval Tvůj dnešní článek o problémech
Předem děkuji a přeji krásný den plný vitamínu D.
Líba
24.8.2011
Ahojíček Libuško,
Ty ptáčku přelétavý…jsem se musela pousmát, protože když jsem si to přečetla, tak mi v hlavě naskočil Karel Gott se svou písničkou…KDEPAK TY PTÁČKU KNÍZHO MÁŠ? :o). Já vím… tobě to směšné nepřipadá…mě taky ne…ale moje reakce mi přišla k smíchu…asi jsem přehřátá z toho horka co nás v posledních dnech tak rozpaluje.
Ale pojďme k věci…ty asi tušíš… první co mě napadlo u tebe, je , že díky tomu, že nemáš v sobě jasno…nemáš jasno ani v tom kde máš bydlet…ale kreslila jsem příčinu a zakreslilo se mi:
Tvoje kořeny jsou někde jinde než Praze. Nevím jestli jsi rodačka – Pražačka….pokud ano, tak popřemýšlej kam tě to táhne, kde byli tvoji předci…protože tam se mi zakreslily ty kořeny. Stověžatá Praha se mi u tebe vykreslila jako pár stříšek (věží), které se přeškrtaly a šipka se zakreslila u kořenů, které se zakreslily mimo tvoji osobu…navíc se mi pak v tobě zakreslila srdeční čakra a uprostřed se vykreslilo srdíčko…možná to může znamenat i to, že tvé kořeny jsou tam kde máš svou lásku, nebo jsi poznala svou lásku a nebo tam tu lásku teprve potkáš…. Na to si budeš muset přijít sama…. A to tak, že začneš poslouchat své srdce a svou intuici co ti bude napovídat. Taková vědma nejsem, abych ti to řekla konkrétně místo a o co tady jde…ale dala jsem ti možnosti, co by to mohlo být. Možná si nakonec dojdeš ještě na něco jiného, než jsem ti nabídla. Víš …není nad to…přijít si na jisté věci sama. Psala jsi, že tě v Praze drží práce….jasně, že nemůžeš hned spálit mosty a vyrazit někam bez zabezpečení. Ale pokud si uvědomíš ty své kořeny, kam tě to táhne…tak se v těch místech zkus i poohlídnout po práci, která by ti vyhovovala.
Libunko, pokud trefíš hřebíček na hlavičku…tak to všechno půjde jako po másle… jak s bydlením, tak s prací a vším ostatním…tam je totiž tvoje cesta ze které jsi uhnula… proto máš problémy s bydlením… to jsou jasná znamení.
Měj se a směj se Libunko a budu ráda, když mi dáš vědět k jakým závěrům jsi došla ty a jak se ti dál vede.
S láskou…. Tvá Zrzka
26.8.2011
Ahoj,
moc děkuju za pomoc, vlastně jsem asi spíš potřebovala ujištění, že moje rozhodnutí je správné.
Opravdu nepocházím z Prahy, vyrůstala jsem kousek za Prahou, pak se naši rozvedli, tak jsme se sem s mamkou přestěhovaly.
Já mám ještě byt za Prahou, sice na jiném místě, kde žádné kořeny nemám, proto ho pronajímám, ale teď jsem už téměř rozhodnutá najemníka vystěhovat a vrátit se do svého.
Mám ještě necelý týden na to, abych to finálně promyslela.
Možná je to první krok na té správné cestě.
Jinak moji rodiče jsou každý z jiného koutu rebupliky, táta od Prahy, mamka skoro od Domažlic.
Já mám moc ráda středohoří a terpve nedávno jsem se dozvěděla, že děda pocházel z Budyně nad ohří – to jsem vážně žasla…Tak asi bude fajn se tam alespoň trochu přiblížit…
Ještě jednou děkuju za všechno a snad bude příležitost se někdy potkat osobně, každopádně určitě ještě napíšu, jak ta moje anabáze s hledáním hnízda dopadla 🙂
Hezkou neděli,
Libuška
27.8.2011
Ahoj Zrzečko (promiň, ale po tom článku o jménech si nemůžu pomoci) 🙂
Jak jsem slíbila před týdnem, píšu novinky. 🙂
To, že do Prahy nepatřím, to jsem asi věděla už dávno, jen jsem potřebovala ujistit od někoho úplně nezávislého. Přestěhovali jsme se sem poté, co se naši rozvedli a pamatuji si, jak jsem to tu strašně dlouho neměla ráda (né, že bych se tu teď tetelila blahem…) a pořád jsem si říkala, že až budu velká, odejdu. Jenže časem mi na rodné vísce umřela babička, kterou jsem milovala (tenkrát mi rodiče nedovolili jít jí na pohřeb, protože jsem údajně v 10 letech byla moc malá… – dlouho jsem jim to nedokázala odpustit) a vztahy s tátou, který tam bydlí a s jeho novou paní se postupně ochlazovaly. Taky spolužáci ze školy a školky šli svou cestou a já už k nim najednou nepatřila. Když na to koukám zpětně – vykořeněná Petržel jak vyšitá…
Pak jsem se v tom všem nějak plácala, jednou jsem se z Prahy i odstěhovala, ale úplně jinam než na rodnou hroudu a světe div se, taky to nefungovalo. Tak jsem se vrátila o moc lepší než předtím to nebylo. Nemůžu a nechci nikoho obviňovat, jsme každý svého štěstí strůjcem, ale já jsem tenkrát vážně věřila lidem kolem mne, že to takhle bude lepší – a nebylo.
Teď jsem k tomu, že v Praze být nechci dospěla znovu (už asi před měsícem a pak ještě chvilku trvalo, než jsem posbírala odvahu napsat Ti). Mezitím jsem dodělala vysokou a začala si pomalu uvědomovat, že tam, kde bydlí táta mi vůbec není špatně. Že je naprosto šílený platit tady nehoráznej nájem, když má 1/2 baráku volnýho a byla jsem tam kdysi vážně doma – vlastně to bylo jediný doma, který jsem tak někdy opravdu brala…
To, že jsem holka z vesnice, to jsem nepopírala nikdy, ale teď ten pocit opravdu zesílil.
Pak přišel táta s tím, že by ho moc potěšilo, kdyby mi jeho žena mohla udělat promoční oslavu u nich – úplně jsem zírala a měla jsem starost, jak se na to budou tvářit máma a ségra, přece jen s tátou moc harmonické vztahy nemají, ale přijaly to, tak snad to bude v pohodě.
Vlastně je to jedno milé překvápko za druhým.
A teď to hlavní – před týdnem jsem potkala kouzelnýho kluka, je milej, šikovnej, povídat bychom si mohli od rána do večera… a zcela nečekaně – bydlí kousek od táty 🙂
Tuším, že je to všechno jenom začátek, ale jsem na dobré cestě.
PS: Mamka nikdy moc nechápala, proč tu Prahu tolik nemám ráda a taky mi občas příjde, že to, co dělám v práci není to, co chci já, ale je to její nesplněnej sen (když jsem náhodou zmínila, že víc než dělat někde v kanclu by mě bavilo starat se o zvířata, byl oheň na střeše). Včera jsem se na ní byla podívat a když jsem jí řekla, že jsem výpověď z pronájmu a hledám si bydlení za Prahou, strašně se rozčílila a rozloučily jsme se s tím, že jestli to udělám, nemůžu už čekat její podporu… Nejdřív mi to bylo docela líto, ale pak jsem se musela začít smát – zase to samé – buďto budeš hodná holka a budeš žít tak, jak chceme my, nebo….. (ani nevím, jestli jsem od ní slyšela něco jako „věřím, že víš co děláš a že sis pro sebe vybrala tu nejlepší možnou cestu“).
Ráno jsem o tom všem znova přemýšlela a pustila jsem si asi po 3 letech CD Radůzy. A jak jsem tak v ranním kalupu běhala po bytě, úplně mě zastavila tahle písnička: http://www.youtube.com/watch?v=mWH4avHgie0 – taková hezká rada, něco jako když hledáš na něco odpověď a otevřeš náhodou knížku na náhodné straně 🙂 ….
I přes to, že to dopadlo touhle disharmonií, jsem ráda, že jsem zvládla začít své rozhodnutí realizovat, bude to ještě hodně práce, ale už teď cítím ohromnou úlevu
(s)měj se a ještě jednou díky.
Moc Ti ještě jednou děkuji za Tvůj čas a pomoc 🙂
Libuška
5.9.2011
Ahojíček Libuško,
Děkuju, že ses ozvala a jak vidím, tak ti kamínky mozaiky do sebe hezky zapadají….i ta Radůza je jeden z kamínků :o). Mamku tak trošku jejím pohledem chápu…bere to od tebe jako nevděk za to, že se ona o tebe starala a teď chceš jít k tátovi…ono tak někdy je, že když se dva rozejdou…. Ale to je její problém, ona aby překonala tento úhel pohledu by se měla podívat tím tvým…že to není o tom, že ji zrazuješ, ale jen o tom, že tam kde jsi nejsi šťastná a tím že odejdeš…se na tvých citech k ní nic nezmění. Máš pravdu…kterou sis uvědomila… žila jsi život podle jejich představ….teď když ses rozhodla se z tohoto vymanit, tak si dej jen pozor, na to, abys nezačala žít svůj život žít podle představ táty… to je taková menší rada… člověk do toho vklouzne ani neví jak. Jsi už velká holka a to by si měli uvědomit oba rodiče…hlavní ale je, že sis uvědomila ty.
Držím ti palůšky Libuško, abys dokázala žít život podle svých představ a přání a tam kde ucítíš že máš svůj dlouhý kořen :o)
S láskou….tvá Zrzka
5.9.2011
Ahoj,
děkuju za odpověď.
Já jsem se asi špatně vyjádřila. Nechci k němu jít bydlet, byť mi to nabídl, spíš jsem si začala uvědomovat kam patřím. Jsem mu za tu nabídku vděčná, moc si jí vážím a moc mi to pomohlo, ale dál už musím po svých. Nikde není psáno, že si nenajdu bydlení ve vedlejší vesnici, nebo někde poblíž, ale jít od jednoho rodiče k druhému, to není ta cesta. 🙂
Měj se nádherně,
s láskou a s díky,
Libuška
5.9.2011
ony se ty potvůrky písmenka dají vysvětlit občas po svém…. ale i tak… jsi šikulka ….
pa Zrzka
5.9.2011
